Podstata gotiky
John Ruskin
Kniha anglického teoretika umění a spisovatele Johna Ruskina je všeobecně považována za autorův nejdůležitější kritický text věnovaný architektuře. Podstata gotiky tvoří myšlenkové jádro Ruskinovy rozsáhlé třídílné studie benátské architektury The Stones of Venice, častěji však bývá publikována jako samostatný, poeticky laděný teoretizující esej. Ruskin v Podstatě gotiky formuluje své originální umělecko-společenské chápání gotické architektury jako průniku vnějších architektonických forem a vnitřního „ducha gotiky“ a definuje její charakteristické umělecké a morální znaky. Gotika se tak Ruskinovi stává uměleckým slohem, který – na rozdíl od odlidštěného (nejen) moderního prefabrikovaného umění – předpokládá, ba přímo vyžaduje originalitu, invenci a tvůrčí svobodu umělců a řemeslníků (ale i diváků) a lze ji právem chápat jako výraz zdravější a morálnější společnosti.... celý text
Literatura naučná Architektura Umění
Vydáno: 2019 , AcademiaOriginální název:
The Nature of Gothic, 1853
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
umění architektura gotika 19. století teorie umění
Autorovy další knížky
2019 | Podstata gotiky |
1901 | Sézam a lilie |
1919 | Jitra ve Florencii |
1901 | Výklady o umění |
1900 | Koruna z plané olivy |
Ruskina jsem poprvé zaregistrovala kdysi dávno, když jsem se zajímala o Prerafaelity, protože to byl právě on, kdo se za ně neváhal jako jedna z prvních respektovaných autorit na poli umělecké kritiky postavit. Když jsem zjistila, že Academia vydává Podstatu gotiky, běžela jsem ji nadšeně koupit prakticky ihned po vydání. A je to úžasné čtení, Ruskin neklouže po povrchu, ale jde skutečně na dřeň až k samotnému duchu gotické architektury. Strašně krásně se to čte a vím, že tohle si rozhodně přečtu znovu. Dokonce myslím, že to bude brzy. Kéž bych se někdy dočkala kompletního vydání Kamenů benátských.
„...radujme se nad každým výtvorem lidského ducha, jímž se člověk hlásí k zákonům země, z níž se zrodil.Prokazujeme mu úctu a vážnost, když se probírá zářivými drahokamy a starostlivě pečuje o leštěné sloupy z jaspisu, které neúnavně odrážejí sluneční světlo a vypínají se k bezmračné obloze. Stejnou úctu a vážnost si zaslouží i ten, kdo zbrkle a násilím propůjčuje drsný život kamenům vyrvaným z mechu uprostřed blat a proti ztemnělé obloze žene do výše hrubou zeď a změť železných podpěr. Jeho dílo je dílo instinktu a představivosti divoké a nespoutané jako severní moře; těžkopádné dílo přísných rukou, plné vlčího života, kruté jako vichry, jimž musí odolávat, a proměnlivé mraky halící severskou oblohu.Znovu opakuji: nejedná se o výčitku nebo úšklebek, ale o důkaz důstojnosti a vznešenosti. Nespoutanost v uvažování a neuhlazenost v tvorbě; bratrská sounáležitost věží katedrál a vrcholků Alp; vznešenost nepoddajné síly vyžadující o to větší odhodlání, když jemnocit prstů odvane ledový vítr & zrak zalije mlha z blat nebo zastře sněhová smršť: to vše je nedílnou součástí severské architektury a žádoucím rysem všeho, čím se může stát; bylo by velkou chybou si to neuvědomit. Gotická architektura je poselství o duchovní síle národů, kterým není přáno těšit se z nadbytku plodů země a zasněně se hřát ve vlídných paprscích slunce; národů, kterým nezbývá, než pro skývu chleba lámat skály a v lesích denně zápolit o dřevo na oheň. Otisk železných, zvykem ztvrdlých rukou a srdcí, zhrublých potahováním pluhů a úderů sekerou zanechají i tam, kde tvoří pro pouhé potěšení.“
„Považujeme-li divokost gotické architektury pro její původ u severských národů za něco svým způsobem vznešeného, projeví se ještě vznešeněji, začneme-li ji vnímat nejen jako pouhý indikátor klimatu, ale jako vyjádření duchovního principu.“