Podstata všetkých vecí
Elizabeth Gilbert
Román Podstata všetkých vecí sa začína koncom 18. storočia a rozpráva strhujúci príbeh o čase, keď ľudstvo stálo na prahu takmer všetkých dôležitých objavov a človek si začal podmaňovať svet. Bystrá Alma Whittakerová je dcérou charizmatického obchodníka s rastlinami. Zatiaľ čo vďaka štúdiu a záujmu o botaniku čoraz hlbšie preniká do záhad evolúcie, muž, ktorého ľúbi, ju zoznamuje s iným svetom – s duchovným kráľovstvom zázrakov. Oboch však spája úsilie pochopiť svet okolo seba a podstatu celého bytia.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Slovart (SK)Originální název:
The Signature of All Things, 2013
více info...
Přidat komentář
Na první pohled mne kniha zaujala svou obálkou. Obálka českého vydání je mnohem krásnější než obálka originálu. Na pozadí dobových událostí příběh rodiny botaniků a hlavně Almy, na svou dobu velmi odvážné ženy, jak v myšlenkách, tak v činech.
Příběh krásný, poutavý, čtivý, prostě nádherný. Udělal na mne dojem jako Clavellův Šógun nebo Waltariho Sinuhet.
Knihou jsem se nechala inspirovat k hledání dalších podrobných informací o kolonizaci tropických rájů a vzniku některých botanických zahrad.
„Panství se sice rozkládalo na čtyřech stech hektarech, patřily k němu necelé dva kilometry řeky, rozlehlý divoký les, prostorný dům s nevídanou knihovnou, spletitá síť stájí, zahrad, skleníků, rybníčků a potůčků, ale pokud měl tento kus země pro někoho znamenat celý svět, nebyl ani trochu velký. Jakékoli místo, které nelze opustit, není dost velké – hlavně pokud je člověk přírodovědec!
A úkolem přírodovědce, jak jej chápala Alma, je objevovat. K tomu však neměla příležitost, protože už teď dosáhla hranic svého botanického světa. Tohle poznání ji děsilo a bralo jí spánek, což ji pak děsilo ještě víc. Obávala se neklidu, který se jí zmocňoval. Téměř slyšela, jak jí mozek netrpělivě přechází v lebce, uvězněný a znuděný, a cítila na sobě váhu všech let, které ještě měla prožít.“
Jsem moc ráda, že jsem se s touto knížkou potkala. Zajímavý příběh, místy k zamyšlení, poutavá obálka, hezké botanické ilustrace i zdařilý překlad do češtiny.
Dovolím si zde ocitovat pár myšlenek, které mne oslovily:
"Je škoda, že nemůžeme naroubovat starou hlavu na mladý krk, pak bys taky mohla být moudrá. Ale jednou pochopíš, že nikdo neprojde tímto světem bez utrpení - bez ohledu na to, co si o jejich domnělém štěstí myslíš."
"No, se svým utrpením si dělej, co chceš. Patří jen tobě. Ale řeknu ti, co dělám já se svým. Chytnu ho za pačesy, hodím na zem a rozšlápnu ho podpatkem. Měla by ses naučit totéž."
"Člověk musí snést, čemu nemůže uniknout."
"Věřím, že jsme všichni pomíjiví. ...Věřím, že jsme poloslepí a plní chyb. Chápeme toho velmi málo a to, co chápeme, je povětšinou nesprávné. Věřím, že život se nedá přežít - to je zjevné! - ale pokud má člověk štěstí, dá se žít poměrně dlouho. A pokud máte štěstí a jste tvrdohlaví, občas si život můžete i užít."
Klasický, chronologicky psaný román, popisující příběh života jedné ženy od narození téměř do smrti. A v souvislosti s ním i vývoj lidského poznání a technologií v 19. století.
Jsem ráda, že jsem si zase jednou mohla přečíst obyčejný příběh napsaný hezkým jazykem a nevystavený žádným literárním experimentům, navíc zavádějící nás do zajímavých prostředí i témat. Docela by se mi taky líbilo dát se na vědeckou dráhu a bádat o věcech, které zatím neznáme.
Jediná výtka autorce se týká jejích opakovaných chyb v časových údajích (typu něco se stane v lednu a o pár stránek později se dozvíme, že to bylo v říjnu atd.) Pravděpodobně proto autorka umístila Almino narození hned do ledna 1800, aby nedělala chyby aspoň v jejím věku.
Tahle kniha byla tak krásným a osvěžujícím překvapením uprostřed zimy, že musím na začátek poděkovat Adriáně z podcastu @knihokec, že mě na ni navedla. Elizabeth Gilbert jsem měla zaškatulkovanou. Ne, Jíst, milovat a meditovat jsem nečetla, ale stačil mi film, který mě za srdce tedy rozhodně nechytil. O podpisu věcí jsem tedy měla předem jakési neblahé mínění, které se brzy po rozečtení této knihy rozplynulo jako pára nad hrncem.
.
Kniha je většího formátu a na 480 stranách vás vezme na výpravu Jamese Cooka, do nádherných botanických zahrad, do oduševnělé atmosféry Filadelfie, na exotické Tahiti i do Amsterdamu. Je to příběh o Almě, ženě, která touží po vědění, botanice, taxonomii, ale i po lásce a pochopení světa. Podpis všech věcí je strhující freskou devatenáctého století s jejími objevy, nenasytnou touhou po vědění a odhalení všech tajemství přírody.
.
Alma je hrdinkou, která není křehkou květinou, ale vzdělanou a svéhlavou ženou, kterou žene vpřed touha poznat (nejen) svět botaniky. Mezi empirií, kterou zde představuje svět botaniky, je tu místo i pro transcendenci věcí rozumem nevysvětlitelných. Ale nebojte, není to žádná esoterika, ale spíše odvěký protiklad vědy a víry, který možná už dnes ani jako protiklad tolik silně nevnímáme. Popisy rostlin, pozorování jejich biorytmu, Alminy originální vědecké úvahy, rozličné až exotické prostředí, vztahy, i samotné vysvětlení onoho „podpisu věcí“ – nechápu, jak autorka dokázala napsat něco tak nádherně uceleného, citlivého i vědecky a historicky erudovaného.
.
Nádherný velký román s krásnými myšlenkami, který od Elizabeth Gilbert nikdo nečekal. Četli jste něco od této autorky mimo jejího bestselleru?
Úprimne povedané mám z tejto knihy dosť zmiešané pocity. Na jednej strane tu stojí úžasná atmosféra 19. storočia, rodinná sága, zmysel pre bádanie a objavovanie, botanická téma pre fajnšmekrov (pre mňa nie dostatočne prepracovaná), túžba hlavnej postavy dostať sa na dno veci, ísť nad rámec spoločenských predsudkov a tabu...
A na druhej strane vás neopúšťa pocit, že ste sa nechali oklamať a dostali ste podsunutý bulvárny románik, ktorý si nárokuje vážnejšiu pozornosť od čitateľa.
Také sú moje pocity po prečítaní a zdá sa, že aj ja tu idem svojim názorom proti prúdu...
Podpis všech věcí je ukázkovou prací vysokoškoláka, který potřebuje nahnat znaky do diplomové práce. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem četl tak nafouklou a zároveň naprosto prázdnou knihu. A ne, není plná hlubokých filozofických myšlenek. Je plná blábolů. Zbytečných opisů, nudných postav a nepochopitelných odboček. Almě jsem se celou dobu snažil fandit, ale ono to moc nejde. Aby nakonec dala svůj věneček tak, jak je v knize popsáno, mi doslova zvedalo žaludek a zbytek jsem četl už jen z povinnosti. Prosím, neztrácejte s tímto "dílem" čas.
Úžasná kniha o přírodě, lásce, vědě a touhách. Skvělá, poučná, zajímavá. Kniha mě moc nadchla. Je v ní plno myšlenek, které vás donutí přemýšlet nad sebou i nad světem.
Kniha Podpis všech věcí je příjemným odpočinkovým čtením. Spisovatelka vypráví příběh svižně, barvitě a vyloženě čtivě. Jako zbytečnou jsem vnímala onu "erotickou pasáž" z Tahiti, kde v příšeří nedostupné jeskyně Alma otestovala na "Zítra ránovi" své erotické představy v reálu... tak to bylo pro mně osobně fujky... ale co už. Jinak je to fajn román o schopném, podnikavém chlapíkovi, jeho racionální ženě a chytré dcerce to celé v Americe devatenáctého století...s mnoha cestovatelskými a biologickými pasážemi.
Znova som stála pred dilemou, čo čítať ďalej. Prelistovala som pár kníh a vzápätí ich odložila. Až som doputovala k "Podpisu všech věcí", a po prečítaní prvých 2 strán som vedela, že túto neodložím.
Sledujeme príbeh Almy Whittakerovej. Detstvo prežité v netradičnej rodine v USA na začiatku 19. storočia, prvé kroky na poli vedy, citové vzplanutia, detailný výskum machorastov, cestovateľské eskapády, ...
Jediné slovo, ktoré charakterizuje túto knihu, je rôznorodosť. Každá časť je iná a všetky sú skvelé.
Nie som žiadna biologička, ale Almin výskum je popísaný natoľko pútavo, že sa od knižky nedalo odtrhnúť.
Dávno má nič tak nebavilo.
Odporúčam.
Len čo čítať teraz ďalej ... :)
"Odborník na chemickou symetrii jednou prohlásil: „Mluvit s tebou je jako mluvit s malou chytrou knihou!“ – kompliment, který Alma nikdy nezapomněla. Ale ukázalo se, že většina vědců není zvyklá na to, že jim otázky pokládá čtyřletá holčička.
Henry poukazoval na to, že pokud nejsou schopni své teorie obhájit před čtyřletým dítětem, pak si zaslouží být odhaleni jako podvodníci."
„Jsi kometa!“ zavolal dolů na Almu, zatímco neustále předstíral, že jednou mávající rukou řídí celý vesmír.
„A co dělá kometa, prosím?“
„Létá všemi směry!“ nařídil Ital.
Alma neváhala a poslechla. Vmísila se mezi planety, proplétala se mezi nimi a křížila dráhy všech ostatních, cupitala a točila se, až se jí z vlasů uvolnila mašle. Kdykoli se přiblížila k otci, křičel na ni: „Ne tak blízko, Bobulko, ať tě nespálím na škvarek!“ a odstrkoval ji od svého ohnivého a výbušného nového já, aby se vydala jiným směrem.
"Proč se jejich životy vyvinuly tak, a ne jinak? Znovu se zamyslela nad čtyřmi kategoriemi času, jak je jednou pojmenovala: božský čas, geologický čas, lidský čas a čas mechů. Došlo jí, že strávila většinu života přáním žít v pomalém, mikroskopickém království času mechů. Bylo to dost podivné přání, ale pak potkala Ambrose, jehož tužby byly ještě extrémnější než její – chtěl žít v nekonečné prázdnotě božského času, což je stejné jako žít úplně mimo jakýkoli čas. A chtěl, aby tam žila s ním.
Jedno bylo jisté: lidský čas byl ten nejsmutnější, nejšílenější a nejničivější druh času, jaký kdy existoval. Snažila se ho ze všech sil ignorovat."
Kniha mě zaujala na první pohled krásnou obálkou a na druhý tím, že je o rostlinách a cestování. Trošku jsem se podle anotace bála, že to bude červená knihovna, ale to opravdu nebyla. Cestování jsem sice čekala více, ale rostlin jsem si užila dost, a taky spoustu zajímavých informací a myšlenek. Kniha je krásně napsaná, jen život hlavní hrdinky a jejího okolí mi nepřišel moc šťastný.
Vůbec nelituji, že jsem se povrchně nechala nalákat pěkně namalovanou obálkou.
"Život se nedá přežít, ale pokud má člověk štěstí, dá se žít poměrně dlouho. A pokud máte štěstí a jste tvrdohlavý, občas si život můžete i užít."
"Nikdy jsem neměla potřebu vymýšlet si svět po tomto světě, protože ten náš se mi vždycky zdál dostatečně velký a krásný."
Strhující, vtipné, poučné, dojemné, zajímavé... prostě skvělé! (ovšem uznávám, že jakožto biolog jsem asi trochu neobjektivní...)
Kniha krásná, příběh zajímavý, spousta myšlenek, které člověka nutí přemýšlet. Na mě to bylo ale zbytečně dlouhé, některé pasáže a myšlenky se často opakují.
Čtivé a objevné, tak bych celkový děj charakterizovala. Hlavní hrdinka Alma je vědkyně a botanička, co má na 1. místě květiny a na 2. zase touhu po lásce. Protože o hledání lásky a její nacházení v každém věku je asi nejzajímavější dějovou linkou.
Čtenář společně s Almou objevuje svět 19. století - od novinky ohledně evoluce od Ch. Darwina až po domorodce na Tahiti. Právě na tomto ostrově se Alma dozví o životě a jeho smyslu asi nejvíc.
Kniha si mě získala. Byla poutavá a poučná. Celkovou recenzi na knihu naleznete - https://danasbooks22.blogspot.com/
Vzhůru do čtení :-D
Hodně jsem si rozšířila obzory. Velmi čtivé a v době karantény skvěle cestovatelské a objevné.
Nádherná, čtivá, barvitá, plná hlubokých myšlenek... Za mě opravdu kvalitní literatura.Přečetla jsem extrémně rychle, protože jsem nemohla přestat... Doporučuji.
Knížka mě moc nenadchla, děj velmi pomalu plynul, znalost prostředí byla sice dobrá, ale vydržela jsem jen proto, že jsem ji měla na dovolené a neměla jsem nic jiného ke čtení.
Tak tohle byla becka. Nádherný příběh nutící k zamyšlení. Kde všude zanechal Bůh svůj podpis ve věcech kolem nás?
Štítky knihy
botanika, rostlinopis Peru historická fantasy zámořské objevy společenské romány TahitiAutorovy další knížky
2007 | Jíst, meditovat, milovat |
2014 | Podpis všech věcí |
2016 | Velké kouzlo |
2021 | Město dívek |
2011 | V dobrém i ve zlém |
Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila. Na první pohled mě upoutala krásná obálka a zvláštní název. Zkusila jsem se začíst a vůbec nelituji. Krásný román, trochu jiný, přesto velmi čtivý a zajímavý. A navíc několik krásných ilustrací.