Podvolení
Michel Houellebecq
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/255415/bmid_podvoleni-Xu7-255415.jpg
4
805
805
Známý provokatér Michel Houellebecq napsal román o tom, jak se z Francie stane islámský stát. Příběh se odehrává roku 2022, kdy politické strany ve volbách raději podpoří fiktivního kandidáta strany zvané Muslimské bratrství, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Autor uvedl, že „urychluje historii“. Jeho kontroverzní románová fikce vzbudila nebývalou pozornost a kniha se v mnoha zemích stala absolutním bestsellerem.... celý text
Přidat komentář
Jestliže kniha měla burcovat a šokovat a hlavně upozornit na nebezpečný fanatismu islámu, pak splnila svůj účel. Proto 5*.
Tak mne znovu navštívil Michel Houellebecq - a překvapil ....
Po knize Serotonin jsem tušila, že to nebude pohodové vyprávění - a taky že ano !
Jeho fiktivní vize ovládání Francie a Evropy Muslimskou jednotou má být varování ?
Evropa, která již dávno spáchala morální sebevraždu, ztratila životní hodnoty ?
A věhlasná Sorbonna ovládána islamisty ?
Srovnání komunismu s islámem - " může zvítězit jen za podmínky, že bude celosvětový " ?
Návrat k patriarchátu a v závěru zpracovaných " Deset otázek o islámu " - to si autor myslí, že by toto věčně rebelující francouzský národ dopustil ?
Bonusem tu je připomínka mně neznámého díla J. K. Huysmanse /autor jej hodně cituje/ a též verše vizionáře Charlese Péguyho .... a obsažný osvětlující doslov ....
Děsivá kniha! Myslela jsem, že se kvůli stylu vypravování nezačtu - ale pak to už svištělo, nemohla jsem se odtrhnout. Příběh má otřesného protagonistu a je to těžké čtení, nicméně jde o podle mne opravdu vydařený horor o zhroucení člověka - a to uprostřed hroutící se evropské civilizace. Psychopatický profesor na závěr doufá, že díky islámu se stane schopným lásky? "Podvolení" vřele doporučuji tomu, kdo je ochoten k náročnějším textům a zajímá se o filosofii a náboženství, respektive o politiku, aniž je alergický na vize alternativních historií.
Přemýšlela jsem, jestli knize udělit 1, nebo 2 hvězdičky. Nakonec uděluji jednu. Kniha vypráví o situaci ve Francii, kdy se postupně k moci dostává muslimská politická strana a postupně si podmaňuje i zbytek Evropy. Jako největší hrozba je tady zmiňován islám a v dodatku na konci knihy jistá žena recenzuje, že Evropě se rozpadají její ,,tradiční" křesťanské hodnoty a ve jménu toho nám může hrozit podvolení se islámu. Jenomže nenechme se mýlit. Fundamentilistické křesťanství (konzervativní) je velice podobné fundamentalistickému islámu. Oba dva směry vidí ženy jako tzv. podlidi, zákony berou doslova, bez ohledu na situace a ve jménu víry pošlapávají základní lidská práva a svobody. Není ani divu, že hlavní postava, muž, jenž snad nemá žádné blízké kromě dočasné milenky. Který svůj volný čas tráví objednáváním si prostitutek a sám zpochybňuje důležitost práva žen volit, nakonec konvertuje k islámu. Hlavní hrdina je morálně a hodnotově vyprázdněný a jeho život v podstatě nemá smysl (sám to v knize několikrát zmiňuje). Pokud bychom všichni měli takové hodnoty, jako on, pak není divu, že by naše civilizace šla strmým pádem dolů.
až děsivě uvěřitelná vize naší blízké budoucnosti
domnívám se, že rozličnost (nejen zde) zveřejněných hodnocení lze vysvětlit množstvím odlišných interpretací závěru
Moje první kniha od tohoto autora, kterou jsem držela v ruce. Po cca třiceti stranách odkládám (i těch třicet stran byl výkon). Styl psaní mi vůbec nesedí. Po další jeho knize určitě už nesáhnu.
Tak já vám nevím. Čekala jsem víc. Čekala jsem, že příběh pro mě bude hrozivější, že tam bude víc akce a méně přemýšlení. Čekala jsem také nějaký jiný závěr a zklamalo mě, že kniha skončila tak, jak jsem vlastně téměř od začátku předpokládala. Po Houellebecqovi jsem sáhla poprvé a na doporučení ve čtenářské skupině, ale nejsem z našeho setkání moc nadšená. Možná, kdybych se lépe vyznala ve francouzské politice nebo kdybych četla Huysmanse, měla bych na to jiný názor... Takhle pro mě ale Podvolení bude knihou, ke které už se určitě nevrátím.
Téma děsivé, takové memento dob příštích , přesto jsem v polovině knihu odložila na noční stolek a nějak nejsem schopná ji znovu otevřít. To ne proto, že je tak děsivá, ale nechytil mě styl psaní. Za nápad proto hvězdičky, za zpracování nápadu - nevím, styl psaní mě opravdu nevyhovuje, nemám chuť číst dál..psáno 20.4.2020
A po roce - přidávám hvězdičku -dne 26.1.2021 jsem se ke knize vrátila, protože to co se děje v těchto dnech ve Francii, je dost alarmující. Pokud bude dovoleno muslimům v evropské zemi až tak moc roztahovat křídla tak potom s námi všemi - Alláhu Akbar... Dovede si křesťan představit, že by v muslimských zemích vyrostl kostel? Ukamenovali by kohokoli, kdo kolem projde, pokud by se podařilo kostel postavit a vysvětit.... a my , co my???.... jen tupě přihlížíme, ve jménu naší víry je nám to jedno....Francie je přeci tak daleko.... No, to si Židé v říjnu 1938 mysleli o Rakousku taky...
Moje první Houellebecqova kniha. Vypravěč je depresivní a rezignovaný, jediné, co mu přináší potěšení, je jídlo, alkohol a cigarety. Vztahy neumí, s rodiči si nerozumí, přátele nemá, čím dál mladší partnerky z řad studentek střídá po roce, sex ho nijak zvlášť netěší, ale nechce být sám. Autor popisuje jeho prostřednictvím vyprázdněnou společnost, které dá islám nový směr a hodnoty. Žádný násilný převrat se nekoná, islám se nabídne a společnost jej téměř s nadšením přijímá. Nikdo se nebouří, i když dojde ke značnému omezení lidských, především ženských práv.
Rozhodně zajímavé čtení. Nejde zdaleka jen o islám. Mě zaujal princip "podvolení" , ono je totiž pro většinu lidí podvolení režimu nakonec více či méně dobrovolné, někdo "prohlédl", někdo vidí výhody a možnost prospěchu a kariéry. někdo jen chce svůj klid a svůj soukromý život. Nepřipomíná to něco? Není třeba násilného převratu.
Další věc. Hodně z nás říká, že volí či volilo menší zlo. V Podvolených je vidět jak to vypadá, když volby jsou opravdu volbami mezi dvěma zly, které je větší? (vzpomínám na Sapkowského, zlo je zlo, není větší a menší zlo).
Nad kompatibilitou některých kultur a možností jejich koexistence a vzájemné tolerance se musíme zamyslet i my, sluníčkáři.
A poslední věc, uvědomila jsem si, že jsem mamyšlená, když se považuju za relativně sečtělého člověka, O francouzké literatuře vím " velké kulové".
Knihu bych asi nejpříhodněji označila slovem - znepokojivá. Je takový scénář reálný? Takový náhlý kolaps vlastních tradic, kultury, morálky.. ve snaze o "pohodlné" řešení? Nevěřím tomu. Ne v této podobě. Ne za těchto okolností. Ale rozhodně je to zajímavě rozpracovaná myšlenka a právě za námět dávám hvězdičky. Protože jinak se mi kniha dobře nečetla. Hluchá místa, která nevyplnily ani rádoby filozofické myšlenky hlavního hrdiny, nelogické, až zmatečné momenty (popis "útěku" z Paříže).. četla jsem jen abych věděla, jak dospěje autor k zamýšlenému konci. Ale vlastní čtení mne nebavilo.
literárně asi žádný vrchol Evropy, ale to téma je pro nás v kotlině české dost odstrašující, přesto trefné a aktuální, aneb jak by to mohlo vypadat a jaké i plusy by to mohlo být, pravá distopie, jak má být
Podvolení není ten typ knihy, o které byste mohli říct, že se vám líbila, přesto jí nelze neuznat značné kvality - kniha je trochu děsivá, trochu nechutná a hlavně výstražná. To nejhorší i zároveň nejlepší na příběhu je to, že je možná a bohužel i pravděpodobná. Můžeme jen doufat, že lidsto jako celek nepodlehne bez protestů a jen se tak jednoduše nepodvolí jako hlavní hrdina kvůli své pohodlnosti.
Jistě zajímavá vize budoucnosti o tom, jak se z Francie stane muslimský stát, ale mě to přišlo nepřesvědčivé. Politické dění je čtenáři zprostředkováno levicovým intelktuálem, mužem citově vyprahlým, kterému už ani sex nijak zvlášť nenaplňuje. Musel jsem však vyprsknout, když tahle mírná postavička začně zprostředkovávat svůj milostný život:
Miriam mi řekla: "Vykouřím tě. Moc pěkně tě vykouřim," tak jsem si sedl an gauč a ona mi začala lízat anál.
Nemůžu se zbavit toho, že téma je prostě dobré, vzbudí zájem a diskuzí, ale jako dílo mi to přišlo jenom jako pokus, který na mě osobně nikterak nezapůsobil. Možná kdybych měl větší přehled o politice Francie, možná kdybych četl Huysmanse... Možná kdyby byly politické změny v knize zprostředkovávány pohledy více různých lidí a postupně by to do popředí vynášelo nějaké větší dění v narativu (To však na autora klade vyšší nároky a já nevím, jestli by tohohle byl zrovna Houellebecq schopný, takže možná dobře, že to mělo jen 250 stran a je to takovou načrtnutou kritikou západního Evropada, vyhoření a úpadku hodnot s ním spojenými.
Jestli se tohle vyplní (někdy), pak raději zgebnout. Vynikající četba a zároveň varování.
Mé první setkání s autorem.
Musím říct, že jsem zůstal po přečtení celkem jak opařený.
Myslím, že skvěle vystihl úpadek naší společnosti a cestu ven, kterou může plíživě paradoxně využít islám a to zcela nenucenou cestou přes elity.
„To, že novinářům chybí zvídavost, je pro intelektuály doslova požehnáním, neboť vše co kdy publikoval, se mezitím objevilo na internetu, a připadalo mi, že kdyby se někdo rozhodl některé textů vyhrabat, mohlo by mu to způsobit určité nepříjemnosti; ale možná ne, vždyť kolik intelektuálů ve 20. století podporovalo Stalina, Maa nebo Pol Pota, aniž by jim to kdy bylo zásadně vyčítáno; francouzký intelektuál není vázán zodpovědností, tu v povaze nemá.“
Nihilistická vize konce Francie, potažmo Evropy v nevyřčeném závěsu. Čtení je od začátku poněkud depresivní, nicméně vtipné. Dnes zcela nekorektně pobaví ten povýšenecký tón vůči ženám, ústy a v mysli protagonisty – vypravěče – osamělého muže, muže bez cíle, bez náplně, bez vůle, bez života. To vše přesto, že měl a má poměrně bohatý sexuální život s množstvím partnerek. Jak je vidět, ne vždy to stačí. A i když se považuji za vášnivého čtenáře knih, v autorově podání si jen stěží dovedu představit zbytečnější povolání, než profesor literatury na Pařížské Sorbonně. Jinak je kniha plná úvah o konci, úpadku a rozkladu Evropy. Autor silně kritizuje novináře za selektivní informační a mediální „black-outy“, které zřejmě všichni v současnosti poznáváme v podobě cenzury negativních zpráv souvisejících s migrací a s osobami z migračního pozadí. Kritizuje neschopnost nebo neochotu původních Evropanů se bránit. Kritizuje křesťanství za neochotu postavit se za své původní tradice, mezi jinými právě obranu konzervativních společenských hodnot. Kritizuje v zásadě celý ten společenský marasmus, ve kterém se západní Evropa nachází.
Přestože zatím nejsem rozhodnut, zda si od autora přečtu něco dalšího, kniha rozhodně zanechala hluboký dojem.
Jedno trefné varování nakonec:
„Pro lidi žijící, a úspěšně, v určitém společenském systému je pravděpodobně nemožné představit si hledisko těch, kteří od systému nikdy nic nečekali, a nijak je tudíž neděsí úvahy o jeho zničení.“
Ještě doplním, čteno jako e-book zakoupený z Kosmasu. Kniha bohužel obsahuje množství tiskových / sázecích, chyb. Některá slova jsou spojená dohromady, jinde je mezera uprostřed slova. Hodnocení kvůli tomu snižovat nebudu, nicméně ta odfláknutá redakce dost zamrzí.
Kniha se mi líbila, i když jsem čekala něco úplně jiného (skočila jsem na lep povrchním komentářům, že bude pojednávat o převzetí moci v Evropě islamisty). Jako bych neznala Houellebecqua! Kniha byla opět v jeho stylu. Hlavní hrdina - frustrovaný jedinec mužského pohlaví, ne zrovna sympaťák. Specifický přístup hlavního hrdiny k sexu. Co se mi líbilo: sonda do akademického prostředí - bohužel mám pocit, že poměrně trefná, tj. nadbytek nabubřelých blbů, kteří kromě své specializace nic jiného dobře nezvládají. Dobrý nástin toho, jak současný Evropan půjde jako ovce za tím, kdo mu nabídne pravidla, blahobyt a snadný přístup k ženám. Pasáže se zajímavými úvahami. Škoda, že vůbec neznám Huysmanse a nemohla jsem si vychutnat případné paralely. A v čem nemám jasno? Jestli jsou Houellebecquovi hrdinové odrazem jeho samého a nebo jestli jeho knihy jsou kritikou takovýchto jedinců...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie sex zfilmováno islám Francie francouzská literatura budoucnost muslimové společnost a politika
Autorovy další knížky
| 2015 |  Podvolení |
| 2019 | Serotonin |
| 2013 |  Elementární částice |
| 2008 | Platforma |
| 2007 | Možnost ostrova |
Tak to bylo překvapení! Myslela jsem si, že mě čeká klasický Houellebecq, ale tato kniha byla oproti jeho klasické tvorbě přece jenom trochu jiná. Tato kniha nabízí větší spád, ale i milovníci "klasického Houellebecqa" si přijdou na své. Typický hlavní hrdina i značně intelektuální, filosofické pasáže zůstávají. Mě tato kniha velmi zaujala. Moc se mi líbilo zamyšlení nad ateisty/skutečnými ateisty. Tato kniha Vám nedá spát a donutí Vás přemýšlet.
Za mě nelze dát jiné, než nejvyšší hodnocení. DOPORUČUJI!