Podvolení
Michel Houellebecq
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/255415/bmid_podvoleni-Xu7-255415.jpg
4
813
813
Známý provokatér Michel Houellebecq napsal román o tom, jak se z Francie stane islámský stát. Příběh se odehrává roku 2022, kdy politické strany ve volbách raději podpoří fiktivního kandidáta strany zvané Muslimské bratrství, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Autor uvedl, že „urychluje historii“. Jeho kontroverzní románová fikce vzbudila nebývalou pozornost a kniha se v mnoha zemích stala absolutním bestsellerem.... celý text
Přidat komentář
" Ježíšovým problémem bylo, že příliš miloval lidi. Nechat se kvůli nim ukřižovat je minimálně projevem nevkusu, jak by řekla ona stará buzna (míněn Nietzsche). A ani ostatní jeho činy nesvědčí o velké soudnosti, jako například odpuštění cizoložnici s argumenty typu, " ať ten, kdo nezhřešil" atd. Vyřešit by se to přitom dalo tak snadno, stačilo zavolat sedmileté dítě - malej fakan by ten první kámen hodil. "
Zajímavé téma se slabým zpracováním. Stejně jako u Orwella, Zamjatina, Bradburyho či dalších nejde o to, zda je v tomto případě popsaná demokratická islamizace současné Francie a potažmo celé Evropy reálná či takto uskutečnitelná. Jde o další legitimní trošku do mlýna možného vývoje společenství a až čas ukáže, jak byl Houellebecq blízko či daleko.
První dvě třetiny knihy, ve kterých je Francois především pozorovatelem a komentátorem okolního dění ve francouzské společnosti během prezidentských voleb, na mne působily neotřele a zajímavě s mnoha originálními postřehy z fungování naší „moderní“ západní společnosti. Jakmile se ovšem hlavním tématem stává sám vypravěč Francois, v podstatě vyprázdněný a asociální profesor ničeho bez rodiny i opravdových přátel, bez jakéhokoliv intelektuálního přesahu za hranice své hlavy, Huysmansa a především vlastního penisu, padá knize řetěz a čtivost i zajímavost se začnou vytrácet. Ženy okamžitě po volbách nasadí kalhoty, vycouvají z veřejného života a Francois pod vlivem novodobých islámských myslitelů („zavřeli v Bruselu kavárnu a tak jsem konvertoval“) zjišťuje, že muslimský způsob života je vlastně fajn. Koneckonců tři manželky vyjdou levněji než kuchařka, uklízečka a escort.
Pro mne je tedy tato kniha nakonec trochu odfláknuté zklamání.
Ohledně tohoto románu se napsalo víc než dost. A stejně jako je v běžných médiích mnoho překrucováno, i o tomto románu se dá napsat, že bylo hodně povyku pro nic. Resp. psalo se o tom, mj. jak je to "islamofobní" dílo. Zřejmě to kritici a recenzenti ani celé nečetli. Jinak mi není jasné, jak mohli obsah tohoto díla vyhodnotit jakožto "proti nějakému vyznání...".
Celkově jsem trochu zklamaný z náboje románu samotného. Krom sledování nihilistických a erotických představ (a ve druhém případě i skutků:-) hlavního hrdiny se těžko čtenář setká s opravdovým napětím, či vygradováním děje. A co se týká samotného problému "islamizace" západní Evropy - opět bych očekával něco víc. Např. to, když se ve Francii, či Belgii zastaví hromadná doprava kvůli modlení se před mešitou (tedy nejen uvnitř, prý z nedostatku místa), což je jedna z věcí, která se x-krát skutečně stala a hlava to člověku, alespoň z Česka, nebere. Jak je to možné? Proč? Autor absolutně nejde do konfliktu - naopak, stejně jako hlavní hrdina - rezignuje. Stejně jako celá Francie, Belgie, potažmo západní civilizace.
Nejde o to hrotit věci a vyvolávat konflikt za každou cenu, ale každý rozumně uvažující člověk chce znát realitu a vědět důvody proč. Chce hledat...
Tato kniha nabízí jednu vizi a tedy jedno řešení - podvolení. Snadně, odevzdaně. Není to nikterak ani záživné, ani veselé čtení. A navíc je to velmi západoevropsky současné - hodně nejasné, bezbarvé a bez duše.
Román má být především o ději, o něčem zajímavém. Aby se čtenáři mohli myšlenkami vracet k hrdinům knihy, k jejich osudům. Aby se tento příběh vryl do paměti. Zde to, dle mého, moc nezafungovalo,
Z knih, které jsem měl možnost od autora přečíst je tato jednoznačně nejlepší. Suše a bez přehánění předjímá vývoj, ke kterému mají především Francie, Belgie a Británie nebezpečně nakročeno a jak je u autora zvykem mezi těmito událostmi se pohybuje jako hlavní postava hodnotově neukotvený typický západoevropan.
Nuda, nuda, nuda...ani se mi nechce nic psát. Ještě, že jsem poslouchala na CD, jinak bych asi nedala. Sáhodlouhé rozebírání pro mně velice nudného tématu naprosto zabilo cokoliv dalšího, co by mně třeba zaujmout mohlo. Nápad, námět dobrý, ale hlavní postava mně sířila tak prudce, že jsem měla chuť vzít to CD a vyhodit ho zavřeným okýnkem.....kdybych nebyla tak unavená z jeho rozebírání Huysmanse, že jsem nemohla pohnout ani rukou!
Nejdřív jsem byla zklamaná. Hrdina nehrdina, děj žádný, četlo se to těžko. Teprve po čase, když už byla kniha dočtená, jsem se k ní v myšlenkách vracela. Představa, že je to vlastně reálné, mne děsí. A s tím, jak se všichni bojíme označovat věci pravými jmény, umetáme cestičku nejen islámu. Ztrácíme národní identitu, nevíme, na co máme být hrdí, stáváme se multievropany. Pro mne to satira nebyla.
Knihu bych asi nejpříhodněji označila slovem - znepokojivá. Je takový scénář reálný? Takový náhlý kolaps vlastních tradic, kultury, morálky.. ve snaze o "pohodlné" řešení? Nevěřím tomu. Ne v této podobě. Ne za těchto okolností. Ale rozhodně je to zajímavě rozpracovaná myšlenka a právě za námět dávám hvězdičky. Protože jinak se mi kniha dobře nečetla. Hluchá místa, která nevyplnily ani rádoby filozofické myšlenky hlavního hrdiny, nelogické, až zmatečné momenty (popis "útěku" z Paříže).. četla jsem jen abych věděla, jak dospěje autor k zamýšlenému konci. Ale vlastní čtení mne nebavilo.
Na mnoho lidí působí Podvolení jako nejslabší román Michela Houellebecqa, ale já ten názor nesdílím. Je pravda, že mám pro autora slabost a jsem ochotná mu odpustit téměř cokoliv, ale i přesto si myslím, že kniha je to dobrá. Hlavní hrdina vzbuzuje jako obvykle současně soucit i odpor, máte chuť s ním současně zatřást, jednu mu vrazit nebo ho obejmout.
Román se odehrává v nedaleké budoucnosti, lépe řečeno v roce 2022 ve Francii. Prezidentské volby vyhraje poměrně překvapivě muslimský kandidát a od té chvíle se začne Francie proměňovat. Nutno podotknout, že ne všechny změny jsou k horšímu, i když islám vzbuzuje v mnohých čtenářích negativní konotace. Houellebecq jako vždy provokuje, nutí k přemýšlení a s nepřehlédnutelným gustem odhaluje nepěkné stránky lidské psýchy. Poživačnost, egoismus, lenost, zbabělost.
Možná je tento román na první dojem povrchnější než ostatní autorova díla, nic dramatického ani drastického se zde neodehrává, bolest není zničující. Samota, opuštěnost, marnost – to vše je ale stále přítomno i přesto, že příběh univerzitního profesora vlastně „dobře dopadne“.
Doporučuji k přečtení.
Dočteno, resp. doposloucháno. Knihu vnímám v několika překrývajících se rovinách.
Za prvé pro mne byl objevný fakt, že celá kniha byla psaná z pozice intelektuála, univerzitního profesora, který reprezentuje svět plný osobních seberealizací a intelektuálních exhibicí bez jakýchkoliv ambicí na nějakou veřejnou službu či praktický význam studia. Jak autor píše, jediným cílem tohoto studia je reprodukovat vyučující s 95% odpadem. A nakonec, jak autor udává, pro slečnu žádající o místo v luxusním módním pařížském butiku není nějaký ten titul ze srovnávací literatury překážkou ;-). Ba právě naopak, může i pomoci.
Druhá rovina knihy plná explicitních erotických scén mne v ději nikam neposunula a spíše rušila. Neměla nakonec žádný vliv na rozhodování hlavního hrdiny, pochopil jsem, že nakonec "podepsal" jak nadržený nadsamec tak podpantoflový truhlík.
Hlavní rovina knihy, totiž postupné převzetí moci "umírněnými" muslimy a následně nevyhnutelná islamizace Evropy byla podle mne podána velmi věrohodně. Jen nevěřím, pokud k tomu necháme dojít, že to půjde takto bezbolestně a téměř výhradně právní cestou. Většina autoritářských režimů získala základ své moci tak trochu "legálně." Jak Hitler v Německu, tak například komunisté u nás. Žádný z nich však nevydržel pokračovat v nastoleném měkkém "právním" trendu ani pár měsíců. Ihned po získání moci nastaly represe, teror a začaly se bezohledně vyřizovat účty jak s jednotlivci, tak s celými skupinami obyvatelstva. Jsem si zcela jist, že pokud v reálném světě muslimové získají moc, budou pokračovat stejně nelítostně jako všichni ostatní v dějinách před nimi.
Určitě ta kniha stojí za přečtení, resp za poslech. Není to ani veselé ani jednoduché čtení. Jediné v co chci doufat je skutečnost, že v roce 2022 bude tato kniha ve veřejných knihovnách stále v oddělení SCI-FI či literatury fikce a nebude buď v oddělení literatury faktu či učebnic dějepisu. Nakonec, když nad tím přemýšlím, bude dobře pokud v roce 2022 budou ještě vůbec nějaké veřejné knihovny kam budou chodit lidé.
Moje první Houellebecqova kniha. Vypravěč je depresivní a rezignovaný, jediné, co mu přináší potěšení, je jídlo, alkohol a cigarety. Vztahy neumí, s rodiči si nerozumí, přátele nemá, čím dál mladší partnerky z řad studentek střídá po roce, sex ho nijak zvlášť netěší, ale nechce být sám. Autor popisuje jeho prostřednictvím vyprázdněnou společnost, které dá islám nový směr a hodnoty. Žádný násilný převrat se nekoná, islám se nabídne a společnost jej téměř s nadšením přijímá. Nikdo se nebouří, i když dojde ke značnému omezení lidských, především ženských práv.
Když jsem ji před čtyřmi roky četla, přišlo mi absurdní, jak rychle a relativně klidně se společnost změnila a přijala nový stav. Současnost? V rámci ochrany zdraví souhlasíme s kde čím, neprotestujeme, těm nejcennějším, co máme, strkáme do nosu kdo ví co, bráníme jim normálně vyrůstat, už nám nevadí rozdělení na občany první kategorie s očkováním ty druhořadé bez očkování, hlavně když budeme moct do kina a na dovolenou. A jak rychle se mění režim v Polsku a Maďarsku? Takže zvyšuji počet hvězdiček za předvídavost, i když se mi kniha četla hůř.
Velmi velmi velmi znepokojivá kniha.
Mnoho provokativních a kontroverzních úvah.
Věrohodná vize - doufejme, že nikoliv prorocká.
Málokdy ve mně kniha vyvolá takový vnitřní dialog s autorem, chuť vznášet na něj otázky a námitky. Doptávat se a hádat se.
Mé první seznámení s Houellebecqem a věřím, že to nebylo naše poslední setkání. Kniha velmi zajímavá a podnětná, kor v dnešní době (já ji navíc začala číst při prezidentských volbách). Co beru za určité minus, i když to není autorova chyba, neustálé omílání francouzských klasiků, ve kterých se zkrátka nevyznám.
V politologii jsem nikdy nevynikala a v politice se příliš nevyznala. Mám na to moc jednoduchý, selský rozum a k tomu příliš mnoho emocí. Tato kombinace není ideální pro ten specifický způsob přemýšlení, který je nejspíš zapotřebí. Takže vlastně nebylo vůbec jisté, jestli mě "Podvolení" - kniha kteří má být politickou fikcí, zaujme, jestli ji pochopím. No.... Buď jsem četla jen tak halabala, nebo se žádná velká politika nekonala. Je to prachsprosté, staré, dobré, existenciální drama osamělého muže středního věku v bohaté západní společnosti a ano, na pozadí možného sociálněpolitického scénáře příštích dekád. Ale taky je docela dobře možné, že jsem vůbec nic nepochopila, čímž se vracím k druhé větě tohoto příspěvku a to je asi tak všechno.
"Všechna zvířata a drtivá většina lidí žije, aniž pociťuje sebemenší potřebu plnit jakékoliv poslání."
Podvolení není stylově lepší než ostatní autorovy romány. Smyslem knihy je vyburcovat z letargie, šokovat západoevropskou společnost a upozornit ji na nebezpečnou plíživost islamizace Evropy.
Z mého pohledu je román zajímavý spíše svým tématem než stylem či dějovou linkou. To ale je zjevně autorův zájem - primárně nejde o vlastní příběh vysokoškolského profesora ale o jeho myšlenky a především o popis konverze společnosti k islámu, nebo spíše jeho akceptaci.
Rohodně doporučuji přečíst.
Trochu náročnější četba, která mě po přečtení zaměstnala uvažováním, zda je tento vývoj společnosti možný, či přímo pravděpodobný. Trochu mě to znepokojilo a nakonec jsem připustila, že možné to je. Tolikrát v historii se lidé domnívali, že něco takového se přece nemůže stát a byl to omyl. Kniha mi poskytla jakési poselství. Něco jako, že právě teď a pořád je třeba se aktivně zajímat o společnost ve které žijeme.
(SPOILER) Paradoxně dnes se s agresivními požadavky náboženských vládních stran na omezení sekulárních svobod potýkají v Izraeli, kam jedna z postav před novým režimem utíká. Houellebecq rozumně netvrdí, že se jedná o věštbu ani že jím prezentovaný souběh okolností představuje pravděpodobný scénář. Volí asi sobě blízký úzce profilovaný pohled univerzitního vyučujícího, který navíc v průběhu děje mizí na venkov, takže většina z mého pohledu zajímavějších událostí se odehrává na pozadí bez bližšiho vysvětlení. Po všech nadšených ohlasech jsem trochu zklamán. Houellebecq je jeden z mála, kdo demografické změny v západní Evropě reflektuje, ale navzdory zvěstem velmi krotce. I tak to stačí na relativně nadšené přijetí konzervativnější obce. Závěrečné pasáže s úvahami o slasti z podvolení mi připomínají jistý román s letopočtem v názvu.
(SPOILER)
Čteno ve francouzštině.
Jazykově je to (v originále) pěkné dílo, ale tím to asi končí... Vezměte si jiné Houellebecqovy knihy a přimíchejte trošku alternativní reality a máte Podvolení. Kdo čeká politický román o souboji hodnot, má smůlu. Jak už tu bylo přede mnou napsáno, politická linka je naprosto neuvěřitelná. Jeden den se do krve všichni hádají, země je na pokraji občanské války, a pak najednou bum, všichni jsou v klidu a happy. Ano, samozřejmě, že lidé se nakonec podvolí, ale v řádu jednotek měsíců, ani ne? Nicméně o tom vlastně kniha ani není. Je o jednom sexuálně frustrovaném intelektuálovi, co nemůže najít stabilní vztah. Zabaleno do spousty intelektuálních povídání - literaturu i úvahy mám ráda, ale tady to působilo dost nudně a rozvláčně. Přesto to zabírá většinu prostoru, a to do té míry, že jsem si vzpomněla na seriál Teorie velkého třesku, kde Amy dospěje k závěru, že Indiana Jones je ve filmech o Indiana Jonesovi naprosto zbytečný, neboť děj by se bez něj odvíjel naprosto stejně. I tady mám pocit, že tři čtvrtiny knihy jsou na islámském převratu naprosto nezávislé a tři čtvrtiny zbylé čtvrtiny by dobře fungovaly, i kdyby v těch volbách vyhrála Marine Le Pen. Mám z toho trošku dojem, že kdyby to nenapsal Houellebecq, zapadlo by to v zapomnění (právem).
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie sex zfilmováno islám Francie francouzská literatura budoucnost muslimové společnost a politikaAutorovy další knížky
| 2015 |  Podvolení |
| 2019 | Serotonin |
| 2013 |  Elementární částice |
| 2008 | Platforma |
| 2007 | Možnost ostrova |
Čekal jsem nějakou velkolepou provokaci, která bývá v jeho ostatních knihách. Tady přistupuje k tématu spíše opatrně a pozvolna. Ano místy přeskakuje rychle kupředu v islamizaci společnosti, resp. nedostatku problémů při proměně a ignoraci zahraničí, ale o tom ta kniha není. Kniha není o strachu z islamizace, ale z toho, že je to vlastně všem jedno. Ztrátě vlastní identity, která je pak lehce nahrazena. Řekl bych, že jde o krizi středního věku, ale civilizační úrovně a hrdina je jen personifikací tohoto procesu.