Podvolení

02.02.2017

Tohle nás možná čeká!!

02.02.2017

Komentář může obsahovat spoilery a názory, které budou proti ostatním zapáleným čtenářům. Tak jo! Se čtením jsem čekal skoro dva roky, kdybych čekal ještě déle, nic moc by se nestalo. Maximálně bych ušetřil čas a mohl bych přečíst něco jiného. Nejdříve začnu plusem. Čtivě napsáno, to jest. A tím to končí. Nejvíce by mě zajímalo jestli anotace knihy je od stejné knihy jakou jsem četl. Kdyby bylo napsáno, že kniha je rozborem francouzské literatury a jednoho, dvou životů. Huysmanse a první osoby v románu, tak bych to bral. Ale takhle? Netuším čím je kniha tak výjimečná? Nevím, čím vzbudila takový rozruch. Možná maximálně datem vydáním, ale jinak? Popisem eskort servisu? Nevím. Dle mého ztracený čas čtením...musím uznat, že brilantně popsaný Huysmans a literatura jeho období...

26.02.2020

Jistě zajímavá vize budoucnosti o tom, jak se z Francie stane muslimský stát, ale mě to přišlo nepřesvědčivé. Politické dění je čtenáři zprostředkováno levicovým intelktuálem, mužem citově vyprahlým, kterému už ani sex nijak zvlášť nenaplňuje. Musel jsem však vyprsknout, když tahle mírná postavička začně zprostředkovávat svůj milostný život:

Miriam mi řekla: "Vykouřím tě. Moc pěkně tě vykouřim," tak jsem si sedl an gauč a ona mi začala lízat anál.

Nemůžu se zbavit toho, že téma je prostě dobré, vzbudí zájem a diskuzí, ale jako dílo mi to přišlo jenom jako pokus, který na mě osobně nikterak nezapůsobil. Možná kdybych měl větší přehled o politice Francie, možná kdybych četl Huysmanse... Možná kdyby byly politické změny v knize zprostředkovávány pohledy více různých lidí a postupně by to do popředí vynášelo nějaké větší dění v narativu (To však na autora klade vyšší nároky a já nevím, jestli by tohohle byl zrovna Houellebecq schopný, takže možná dobře, že to mělo jen 250 stran a je to takovou načrtnutou kritikou západního Evropada, vyhoření a úpadku hodnot s ním spojenými.

09.01.2024

Na Podvolení jsem se dost těšit, po skvělých Elementárních částicích či Platformě jsem si říkal, že mě čeká další parádní jízda, ale trochu chyba lávka. Politika a veškeré společenské změny (na které jsem byl hodně zvědavý) stojí poněkud v pozadí, místo toho se nám dostává do bohatosti typický houellebecqův životem unuděný hrdina jehož výstřelky a myšlenkové pochody stojí mnohdy za to, ale předlouhlé pasáže o jeho literární lásce, Huysmansovi, byly na mě až příliš. Sečteno, podtrženo, kniha mi nenabídla nic moc nového, co bych neašel v ostatních Houellebecqových knihách a ani zpracování na mě moc nezapůsobilo... Což ovšem neznamená, že se netěším, že si přečtu další Houellebecqovy knihy.

11.11.2015

Kniha kdesi na pomezí reality a fikce, satiry a politického sci-fi. Je aktuální a provokativní, ale nijak prvoplánově. Mísí se v ní několik rovin (Huysmans, sex, politika, univerzita), které spolu sice souvisejí, ale nepovedlo se je úplně seskládat v soudržný celek, celé to působí trochu nedotaženě. Děj se posouvá vpřed jen nekonečnými a poněkud ubíjejícími dialogy vypravěče s vševědoucími postavami, které vše do detailu vysvětlí. Výsledkem politických změn jsou masové konverze k islámu. Pro osamělého člověka bez přátel, rodiny a jakýchkoli dalších životních ambicí může být vysoký plat a státem posvěcená polygamie skvělým lákadlem, ale Françoisův příběh naštěstí není univerzální. (7/10)

05.12.2015

"Je tragické, volal horlivě, že iracionální odpor k islámu jim [tradicionalistickým a identitárním kolegům] znemožňuje uznat to, co je zcela evidentní: v tom hlavním se s muslimy naprosto shodují. Ať už v odmítnutí ateismu a humanismu, v nutné podřízenosti žen, v návratu k patriarchátu: jejich boj je ve všech ohledech úplně totožný. A tento boj, nezbytný pro nastolení nové organické civilizační etapy, už dnes nemůže být veden ve jménu křesťanství; to islám, příbuzné, mladší, jednodušší a opravdovější náboženství (...), to islám dnes převzal pochodeň. Z důvodů jako strojenost, úlisnost a hanebné osahávání páchané pokrokáři ztratila katolická církev schoponost čelit úpadku mravů, jasně a odhodlaně odmítnout sňatky homosexuálů, právo na potrat a zaměstnanost žen. Nezbývá než si přiznat, co je zjevné: západní Evropa dospěla do takového stupně odpudivého rozkladu, že není schopná zachránit už ani sama sebe - stejně jako toho nebyl schopný antický Řím v 5. století našeho letopočtu." //
Houllebecqův poslední román není ničím víc než dalším ironizujícím obrazem konzumního prototypa střední/vyšší (i když ve Francii se asi společnost dělí trochu jinak, he) třídy, který se spokojí s příležitostným sexem, polotovarem vhodným do mikrovlnky a občasným zabřednutím do intelektuálních sfér, ať už skrze studia, knihu či společnost. Rozhodně není obžalobou muslimského světa ani nic podobného kousavého, jak se o něm (myslím o autorovi) pořád píše - mnohem víc je další obžalobou dnešní generace odrostlých hippíků, kteří podlehli konzumní společnosti a jediné, co jim chybí z oné "zlaté éry" je nezávazný sex, který se snaží udržovat i v dnešní době. O generaci, která teplo rodinného krbu vyměnila za kariérní růst a najednou jí ten byt, do kterého se po práci vrací, připadá prázdný. O generaci, která ztratila Boha a morálku hledá u významných osobností, zpravidla z jiné éry (protože na ty současné se pořád ještě dá vyšťouchat kdejaká špína a s ní i pocit zadostiučinění).

Pozoruhodný román. Často se o něm mluví jako o temné vizi islamizované Evropy, ale (jak je trefně rozebráno v doslovu) Houellebecq nabízí poněkud ironicky Islám jako léčbu neduhů upadající evropské civilizace. Jak říká Dr. House, léčba je jednoduchá, klíčová je diagnóza. A ta se autorovi velice povedla. Na své si přijdou i milovníci dekadentů z konce 19. stol, se kterými je vedena paralela.

Je to nový Mein Kampf. Kniha propagující nedemokratickou ideologii. Nevím, kde někteří recenzenti přišli na to, že je to dílo islamofobní. Naopak. Současná společnost je popisována značně depresivně. Lidé jsou vyprázdnění, bez smyslu života. Ovšem je tu něco nového. Krásný nový svět. Harmonický, uspořádaný. Islám. V knížce je vysvětleno, proč je smysluplné mnohoženství, proč mají ženy chodit zahalené a tak dále. Pro muže, zvláště pro ty schopnější a všehoschopné, nemá islám chybu. Konvertovat a pak si užívat. Jde o propagandistické dílko nejhrubšího zrna. V recenzích se píše o autorově ironičnosti, o tom, jak satiricky “nastavuje zrcadlo šosácké společnosti”. To jsou všechno nesmysly. Přání otcem myšlenky. Nic takového v knize není. Snad politická korektnost brání říct nahlas, že král je nahý. Že Houellebecq je autor nepříliš čtivých knih, kdy ovšem do této dokázal umně vložit všechna ta klišé opěvující islám. Řada z těch, co se dosud islámu báli, bude mít po přečtení velikého brouka v hlavě.

20.08.2017

Podle anotace jsem čekala něco trochu jiného a byla jsem trochu zklamaná. Hlavní hrdina je mimořádně nesympatický od začátku až do konce a jeho "podvolení" se novému islamistickému režimu po předchozím postupném přizpůsobování se včetně přehodnocení Huysmansova díla nakonec ani nepřekvapí, zejména když je doprovázeno bonusem v podobě vysokého platu a několika mladých manželek. Hlavní myšlenka o převzetí moci legální cestou voleb a politických čachrů za pomoci tisku a postupné přizpůsobení se převážné části obyvatel jinému životnímu stylu a omezení řady svobod při obratné manipulaci veřejného mínění a vyslovená kolaborace řady z nich je děsivá, ale takové chování je v historii již mnohokrát zdokumentováno.

02.05.2018

Měl jsem chvilku dilema, jestli se do téhle knížky vůbec pustit. V kontextu dnešní doby (a doby, kdy byla vydaná) se jedná o velice kontroverzní téma - Francii ovládnou muslimové, kteří nastolí v celé zemi konzervativní Islám. Před přečtením jsem si radši trochu zagoogloval, s čím mám vůbec tu čest a jestli jsem si jen omylem nekoupil knihu nějakého konspiračního teoretika z Aeronetu. A ne, autor je docela slavným a uznávaným francouzským pisálkem.

Hodně čtenářů o knize píšou, že je to varování před Islámem (ti rozjetější už mluví o velmi blízké vizi pro Evropu), někteří naopak říkají, že je to pro Islám reklama. Můj názor je takový, že když už, tak spíš tahle kniha zvýší pravděpodobnost, že se nějaká zahalená snědá holka v tramvaji dočká vulgarismů od nějakýho vlastence se sandály a ledvinkou.

Autor popisuje, jak se dostane do čela politiky vychytralý muslim, který dokáže využít politické korektnosti a frustrace moderní generace. Ženy mají sice omezená práva, ale nemusí přemýšlet a mají život jednoduše nalinkovaný, chlapi (i když jen privilegovaná část) si zase můžou užívat mnohoženství. Že by se něco tak jednoduše a rychle rozšířilo, jak je popisováno v knize, mi přijde jako nereálná pitomost, protože takových jednodušších žen a frustorvaných hovad podle mě není. Dokonce ani ve Francii ne.

V každým případě je kniha čtivá a docela dost mě bavilo akademické prostředí a životní cesta hlavního hrdiny, profesora literatury. Je to taky slušnej frustrát, ale zábavnej, hlavně když mluví o francouzských autorech.

Knihu Podvolení beru jako takový zábavný postapo. Místo Islámu by tam mohl být jiný vzrušující/děsivý strašák. Však taky autor měl původně v plánu psát o radikálních křesťanech (hups). V knize jsou zábavní inteligentní hajzlíci a autor umí fakt skvěle psát. Ale jako celek mi to dvakrát sympatický není.


Šest ďábelských muslimů útočící na naše tradiční hodnoty (sic) z deseti.

12.05.2020

Tak já vám nevím. Čekala jsem víc. Čekala jsem, že příběh pro mě bude hrozivější, že tam bude víc akce a méně přemýšlení. Čekala jsem také nějaký jiný závěr a zklamalo mě, že kniha skončila tak, jak jsem vlastně téměř od začátku předpokládala. Po Houellebecqovi jsem sáhla poprvé a na doporučení ve čtenářské skupině, ale nejsem z našeho setkání moc nadšená. Možná, kdybych se lépe vyznala ve francouzské politice nebo kdybych četla Huysmanse, měla bych na to jiný názor... Takhle pro mě ale Podvolení bude knihou, ke které už se určitě nevrátím.

17.12.2021

Ani jako muž jsem se nesetkal s minimem empatie k hlavní postavě vypravěce. Způsob psaní po mém soudu tristní.
Optika skrz sex, snad pro někoho lákavá, na hranici ubohosti? Intelektuální omáčka /Della111/ velmi prázdná a na efekt. . . . a nihilismus Evropy? Zvláštně uchopeno. Bez světla na konci tunelu.
Zvědavost mi asi nedá nezkusit ještě něco od autora, ale moc šancí mu nedávám!
Přesný komentář KačkaM a Metla!!!
Ozlompenis:)

21.03.2023

Kniha je pro mě bohužel velké zklamání. Velmi dobrý nápad, ale zcela neproměněný a zůstává spíš jako okrajová dějová linie, táhnoucí se kolem hlavního děje tedy životní přemítání nihilisty s krizí středního věku. Už jen z první části, kdy dojde k politickému patu, by se dal vybrousit ve velmi dobrý politický román, ale autor to však přejde jen pár poznámkami a vysvětlení toho co bude následovat. Pak se to samozřejmě stane a celá Francie se jak přepnutím tlačítka okamžitě změní a je pravověrně Islámská, bez jakýchkoliv náznaků problémů a třecích ploch, které mělo, po předchozím rozdělení společnosti, které z knihy vyplynulo, logicky přijít. Francouzi jsou zde prezentování jak podlézači, kteří jsou výměnou za pár 15-18 letých holek do postele, obratem ochotni popřít své názory a vnímání světa. Naopak Islám zde jen působí jako takový sjednotitel rozhádané společnosti (jakoby neplatilo, že nejnestabilnější a nejrozhádanější země světa jsou ty islámské).
Takže namísto knihy plné třecích ploch a následného slibovaného podvolení společnosti jsem dostal jen naříkání stárnoucího nadržence po ženských a přemítání o životě francouzských spisovatelů, kterému je vše ukradené a jen slintá po předstaně, žemu z toho kápne nějaká holka a potom klidně salam alejkum. Ta jedna hvězdička je za dobrý nápad, ale na to knihu číst nemusíte. Vše podstatné se dočtete v anotaci. V knize víc není.

21.12.2015

Politicko-utopický apokalyptický román s vizí Evropy, kde vše začalo ve Francii.
Tato kniha je velice aktuální k současným událostem. Není to tragédie či balada ani komedie či pohádka se šťastným koncem. Čtenář si dokáže vybrat pozitiva i negativa. Ze začátku se hrozíte, pak procitáte a ke konci se smíříte (podvolíte). Abyste totiž věděli: „Vrchol lidského štěstí spočívá v absolutním podvolení.“
Spíše mě zaráží autorova myšlenka. Evropa ztrácí víru (rozuměj křesťanskou) a má ji nahradit muslimskou? Ta prý nabízí narozdíl od křesťanského odříkání i radosti, např. polygamii či nulovou nezaměstnanost. Autor si vybral akademickou půdu, kde dochází k tomu podvolení, ke konverzi. Ano, akademická půda, vděčná to skupina (že by se inspiroval pražskou lumpenkavárnou).
Každopádně je tato kniha mementem a k zamyšlení. Jakou cestu byste si vybrali vy?
„Pohled na ženský zadek, ta nejmenší útěcha odehrávající se v rovině snění, přestal být dostupný.“

29.12.2015

Tomu nejzajímavějšímu, otázce, jestli jsme lidsko-právními výdobytky a sociálním státem neztratili víc, než jsme získali, a nepřišli o to nejcennější, o soudržnost rodiny, založené na rozdílném předurčení muže a ženy, se bohužel kniha věnuje jen v pár roztroušených odstavcích. Přitom ta reflexe, že ženy nejvíc odevzdávají venku, zatímco domov trpí, je vhodná k velkému zamyšlení, stejně jako fakt, že jsme si za chybnou modlu a hodnotu určili nezávislost, abychom pak trpěli samotou. Skutečnost, že k návratu víry jako řádu nemusejí vést vznešené spirituální důvody, ale prostý fakt, mít se světsky lépe, v přízemnostech, že podvolení rovná se výhra a spokojenost, to všechno je vynikající houellebecqovskou provokací. Jenže co se zbytkem knihy? Reálie francouzské politiky a médií ocení hlavně ten, kdo je zná lépe než z dálky, a to platí i o dílech analyzovaných literátů. Myslím, že to téma měl Michel uchopit trochu jinak, Podvolení bohužel osobně neřadím k jeho nejlepším knihám. (Čteno v překladu Alana Beguivina.)

05.01.2016

Houellebecq pro mne perfektně ovládá implicitní způsob, jak z lidí vymámit jejich vlastní postoje, aktivovat kritické myšlení a přestat papouškovat předžvýkané soudy naservírované domnělou autoritou. Opustit pohodlnou neutralitu nebo dobrovolný nezájem a převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí, a to včetně rozhodnutí nijak se nerozhodovat. Román Podvolení je výborným čtením plným zábavně jedovatých postřehů o lidech Západu (často jsem se, zejména v první třetině, smála nahlas). Zároveň ale skrývá nepřeberné množství příležitostí k epifanii, prozření a konfrontaci vlastních postojů a reakcí.
Celá recenze zde: http://www.kukatko.cz/recenze-houellebecq-hratky-s-certy/

16.02.2017

Autor sa oslobodzuje od rozprávania nejakého príbehu ,ktorý by aj tak ľudia čítali v lepšom prevedený inde ..a ponúkol krásnu formu ,literatúry 21 storočia a nutne povedať že mu to vyšlo nad moje očakávania. Faktom je ,že ak sa v tom človek nájde tak podobne ako hlavná postava vidí len to jediné nemenné riešenie . To oslobodzujúce.

26.01.2018

Kdo od toho čeká prvoplánovou agitku na téma "kam se to řítí dnešní Evropa", bude asi trochu zklamaný. Je to spíše satirická sonda do pokryteckého akademického prostředí, na pozadí pak lehce nadsazený příběh převzetí moci islámskou stranou. Chvílemi těžší četba, já jsem byl spokojen.

21.05.2016

Nebude to moje nejoblíbenější Houellebecqova kniha, četla se ale dobře a především je velmi znepokojivě aktuální. Námětů k zamyšlení je tu skutečně hodně. Nenápadnost postupného ovládnutí společnosti islámem, ochota značné části společnosti se mu přizpůsobit a čerpat z nové situace i případné výhody, vyprázdněnost společnosti před popsanou změnou režimu, podpořená neblahou politickou korektností, způsoby, jak si různí lidé novou situaci pro sebe ospravedlňují... Konverze hlavního hrdiny je vzhledem k jeho dosavadnímu životu celkem pochopitelná, dovedu si představit, že pro něj konkrétně nový životní styl bude i jistým krokem k lepšímu. Zajímalo by mne ovšem příběh sledovat z pozice některé ženy...