Podzemní Praha

09.05.2023

Kultovní a nejznámější dílo pozapomenutého mystifikátora K. L. Kukly, které je dodnes populární mezi tzv. "kanálníky" - to jest fanoušky urbanistického podzemí. Jde v podstatě o čistý literární brak, který má ale své kouzlo svojí bizarností a zároveň mystifikací, kdy autor kombinuje reálné a vybájené informace.
Knížka obsahuje dvě části - první popisuje napínavý podzemní lov habsburských četníků na uprchlé trestance Pexu a jeho milou Annu, kterým pomáhají obyvatelé pražských kanálů. Tady se nejvíc projevuje autorova záliba v morbidních detailech - uprchlíci se v podzemí prohrabávají zpráchnivělými ostatky mrtvých či množstvím smrdutého bahna a výkalů, kde na ně občas útočí hejna potkanů a krys. Podzemí je zde vykresleno jako složitý propojený systém, ve kterém se dá proniknout z Žižkova pod Vltavou až k letohrádku Hvězda... I když je to labyrint vybájený, spousta uvedených chodeb skutečně existuje (nebo existovala) - výborně to zanalyzoval znalec pražského podzemí Vladimír Vojíř zde: http://www.muzeum-sedlcany.cz/upload/V,Vojir_Hledani_Kuklovy_Podzemni_Prahy.pdf
Ve druhé části, která se odehrává po vzniku Československé republiky, se několik podzemních obyvatel z blíže nespecifikovaných důvodů rozhodne prozkoumat celé Pražské podzemí, při čemž dojde k několika "epochálním" objevům - například naleznou pozůstatky zbořené Betlémské kaple.
Zajímavé je, jak se v knížce objevují autorovy svérázné názory - "nejslavnější heroická doba národa našeho jest éra komunistických Husitů"...! Naopak, co je zde vylíčeno jako naprosté zlo, je cokoliv německého, habsburského nebo cokoliv, co jim pomáhá (katolická církev, židovští uprchlíci z Haliče).
Četl jsem první vydání z roku 1920, které obsahuje fotografie dodávající tomuto dílu nádech parodie - například fotografie údajně samotného autora v ochranném úboru vypadá opravdu jak z přednášky cimrmanologů...

Hodně zajímavé čtení s trochou nadsázky a velkou porcí autentickým příběhů, prostředí a míst.

Nicméně do podzemní Prahy se nechystám, ono je to zbytečné, když i naše město (stejně jako každé starší město/místo) má svoje podzemí a s ním spojené příběhy. Když se nad tím zamyslím, je zvláštní, jak se linka podzemí proplétá i mým životem, od dětství, kdy jsme kolektory a starými odlehčovacími stokami dokázali dojít doslova kilometry pod městem, po dnešek, kdy volný víkend dokážu strávit v útulné jeskyni špicované při obléhání švéďáky, nebo železničním tunelem z první republiky s protékajícím potůčkem, ve kterém jde pohodlně strávit horký letní den v závěsné síti s knihou a pivem položeným na dosah v jedovatě ledové vodě.

Nicméně na autora jsem byl pyšný, příběh by se myslím mohl směle postavit po boku jiných příběhů z podzemí, trocha patosu a romantiky mu neubližuje.