Podzemní železnice
Colson Whitehead
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373855/bmid_podzemni-zeleznice-5ib-373855.jpg
4
233
233
Cora je otrokyně na bavlníkové plantáži, kde lidé žijí v příšerných podmínkách. Vede se jí ještě o něco hůř než ostatním, odvrhla ji i černošská vesnice. Caesar, otrok, kterého páni nedávno přikoupili, vypráví Coře o podzemní železnici a přesvědčí ji k riskantnímu útěku na sever. Ve Whiteheadově pojetí nepředstavuje Podzemní železnice jen historický krycí název pro síť tajných cest, dráha tu získává i fyzickou podobu. Strojvůdci skutečně obsluhují ilegální podzemní tratě a tunely. Coru a Caesara odváží na sever zchátralý nákladní vagon, který hluboko pod povrchem země s námahou táhne parní lokomotiva. Whitehead mistrně vykresluje formy násilí páchaného na černoších v období před občanskou válkou a jeho vyprávění postupně přerůstá ve velkou americkou ságu. Podzemní železnice nevypráví jen o zoufalém odhodlání jedné ženy, která touží uniknout hrůzám otroctví, nabízí nám i působivou reflexi dějin.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , JotaOriginální název:
The Underground Railroad, 2016
více info...
Přidat komentář
Knizka je velmi surova a verohodne popisuje danou dobu. Cora je sympaticka hrdinka: je silna bojovnice. Styl, jakym je kniha psana, mi velmi vyhovoval - kapitoly se presunuji na ruzne uhly pohledu, ktere se drive nebo pozdeji spojuji, takze ctenar se vlastne neustale dozvida dalsi informace a je v napeti.
Je to knizka, o ktery budete jeste tydny premejslet a rikat si jak je mozny co se na svete delo a deje. Doporucuju!
Naprosto vynikající a srdceryvný příběh černošské otrokyně Cory, která se chce vymanit ze spárů trýznivého otroctví v Georgii. Poté co ji Caesar představí podzemní železnici, najednou uvidí pravou tvář Ameriky ve všech jejich podobách. Avšak strach před lovcem otroků, Ridgewayem, jí nutí utíkat dál, neboť když jednou člověk zakusí opravdový pocit svobody, už nechce jít zpět. Cora v tomto příběhu zosobňuje podstatu svobody pro otroky tehdejší doby. Svobodu, že jednoho dne mohou mít stejná práva jako bílí lidé a mohou být rovnoceni tak, jak to stanovuje Deklarace nezavislosti. Její neutuchající boj vymanit se ze spárů starého (zavedeného) řádu je natolik obdivuhodný, že s ní člověk soucítí až do konce jejího příběhu. Veškerá ocenění, jenž tato kniha získala, jí právem náleží.
Naposledy jsem u knihy brečela, když v HP zemřel Brumbál. A pak na konci téhle knihy. Po jejím dočtení. Ani ne kvůli konci, jako spíš kvůli celému pocitu z knihy, pocitu zoufalství a bezmoci - ač Cora utíkala kam mohla, a někdy to vypadalo, že je v bezpečí, reálně nebyla, což ani jako otrokyně v 19.st. v USA být nemohla.
Podzemní železnice (která je zde vyzobrazena doslova jako železnice, ačkoliv reálně šlo v USA o metaforické pojmenování sítě cest, bezpečných míst a abolicionistů, kteří pomáhali otrokům prchat) je nejen působivým vyprávěním o hledání svobody a dalším dílem objasňujícím historii USA a černošskou historii. Whitehead používá taky krásný jazyk a přirovnání ze kterých má knihomolska duše tála blahem. Tematicky podobná jako Homegoing od Yaa Gyasi (ta je víc časosběrná), pokud hledáte podobné čtení. Za mě kniha rozhodně putuje do kolonky doporučuji.
K této knížce jsem se dostala přes Knižní šifru. Je to zajímavě zpracované téma otroctví. Určitě stojí za zamyšlení, jakým směrem se vyvíjela historie USA a na jakých základech vlastně to jejich vlastenectví a patriotismus stojí.
Je dobré si uvědomit, co všechno stálo za budováním USA. Do přečtení této knihy, jsem se nad tím nikdy příliš nezamýšlel, i když je to historie poměrně známá z mnoha filmů. Paralely této doby jsou stále aktuální i v době současné. Jsem také rád, že jsem se díky této knize dozvěděl o existenci podzemní železnice (i když to, jak je vyobrazena zde, je spíše fikce). Kniha dává navíc naději, že v každé době se vždy najdou lidé bojující za spravedlnost a dobro obecně.
Upřímně, nikdy mě nepřestane fascinovat za jakých podmínek se zrodila proslulá americká demokracie a svoboda, a kolik indiánské krve a černošského potu ve skutečnosti stála.
Cesta mladé černoššké ostrokyně Cory za svobodou je poutavým čtením, přestože ve chvíli kdy nasedne do pomyslné podzemní železnice (která je ve skutečnosti metaforou pro síť tajných cest, kterými otroci za podpory osvícenějších Američanů unikali z otrokářského Jihu), opouští Cora a její příběh nejen nenáviděnou Georgii, ale i tradiční žánr historického románu. Cestuje jak jednotlivými americkými státy tak i různými časovými rovinami a to tak obratně, že si toho možná ani nevšimnete.
Nejvíce mě oslovila "historická" část ze života na plantáži, kde není třeba pravdu nijak přibarvovat, aby vás neustále šokovala, a kde se autor vymanil z konvenčního vykreslení zlých bělochů a hodných a vždy si navzájem pomáhajících otroků. Právě popis hierarchie mezi otroky, zatracenců u Hoba a malicherný boj o kousek půdy, výsledný dojem ještě umocňuje. Velmi působivá je i část z Jižní Karolíny a její poselství o zlu, které nemusí být vždy přímočaré, ale přesto o nic méně děsivé. V Severní Karolině už příběh začíná trochu ztrácet dech a nechytí jej ani v komunitní Indianě, která mě v celém příběhu zaujala nejméně.
Podzemní železnice je působivým románem, který obsahuje spoustu témat k zamyšlení, a který není zdaleka jen o černošském otroctví, ale naráží i na otroctví v jiných podobách (otroctví bílých Američanů v Severní Karolině, kteří se dobrovolně vzdávají svých svobod ve jménu strachu), čímž přesahuje běžný román s touto tematikou. Rozhodně doporučuji!
Moc dobře napsaná kniha. Není sentimentální, nelibuje si v popisech krutostí, přesto je silná a působivá. Člověku se ani nechce věřit, na čem všem Amerika vyrostla. Jasně, je to známá historie, ale stejně vás to znovu zasáhne. Osudy černých otroků, stejně jako osud Indiánů.
Kniha stojí za přečtení, líbila se mi. Přestože jsem už četla více knih s tematikou otroctví, dozvěděla jsem se spoustu skutečností z období před občanskou válkou, které jsem nevěděla. Obdivovala jsem se hrdinství těch bělochů, kteří pomáhali uprchlým černochům na jejich útěku a riskovali smrt svou a celé rodiny, ztrátu majetku apod. Kniha je velmi čtivá a vtáhne čtenáře do doporučuji!
Už je to strašně dávno, kdy jsem četla Kořeny, řekla bych, že je to víc jak dvacet let. Proto mě zaujala kniha Podzemní železnice a po přečtení jsem stále plná dojmů. Útrapy, které musely otroci prožívat, bičování, okovy, tvrdá dřina a mnohdy i smrt. Stát od státu se názor na otrokářství mění.
Myslím, že autor velice dobře vystihl atmosféru tehdejší doby a ukázal obrázek otrokářského světa. Klobouk dolů. Víc takových knih, prosím!
Kniha je o světě otroctví, ve které symbolizuje podzemní železnice pomoc a únik z něho. Dělali pro ni hlavně bílí, kteří si uvědomovali, jak se jedná s černým člověkem špatně. Železnice je naděje, železnice je svoboda. Autorovi se to skvěle povedlo.
Kniha je o vážných věcech, přesto je psaná čtivě a krásným jazykem. Hlavní hrdinkou je dívka Cora, která je otrokyně a popisuje svůj život na farmě. Do půlky je kniha místy hodně krutá.Železnice je fikce, ale má tu důležitý úkol a její myšlenka v knize je úžasná a moc se mi líbí. Autor mistrně propojil hrůzu otroctví s nadějí svobody.
Krásná kniha, ale Černobílý svět a třeba filmové zpracování Skrytých čísel, se mi líbilo více...trochu mi připomínalo Krvavý poledník: aneb Večerní červánky na západě, ale tohle nebylo tak kruté..:-))..zajímavé je, že se situace, podle mě, moc nezměnila..což je dost smutné..
Přiznám se, že jsem se zprvu ztrácela v postavách. V tom, o kom zrovna autor mluví, ale pak jsem se do děje dostala a byla to jízda do posledních stránek, kdy kniha negradovala, ale naopak už se jen tak volně táhla.
Kvituji rozdělení do kapitol i pohledy jiných postav. Nápad zrealizovat podzemní železnici je víc než dobrý, připomenutí otroctví je též na místě. Stojí za přečtení.
Po delší době kniha, která mi perfektně sedla. O svobodě v mnoha významových rovinách. Krásně napsáno, dostatečně zprostředkovává atmosféru a zároveň ponechává čtenáři prostor pro vlastní fantazii a myšlenky.
Kniha se mi celkem líbila. Přečetla jsem už několik knih věnovaných životu otroků na plantážích, ale Kořenům se zatím nic nevyrovnalo. Neustále mě ohromuje ta hrozná brutalita, chování člověka k člověku.
Doporučuji k přečtení.
V první půli mě z knihy mrazilo, kontrast mezi realitou života otroků a fikcí, úniku z pekla v podobě podzemní železnice je podaný působivě. Podmínky na plantážích musely být opravdu děsivé. Bílý muž vyvraždil rudé muže, aby pak přivezl černé muže, kteří by pro něj pracovali.... to se mi honilo hlavou, když jsem knihu četla. V druhé půlce se mi, ale, zdálo, že kniha trochu ztrácí dech. Nevím, nakolik jsou údaje uvedené v této části historicky přesné, ale jak se v průběhu knihy stíraly rozdíly mezi fikcí a fakty, kniha mě už tak nebavila, napětí mizelo.
Celkově ale knihu doporučuji k přečtení, ta doba byla tak šílená, že je potřeba o ní psát.
Štítky knihy
alternativní historie americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2018 |  Podzemní železnice |
| 2021 | Chlapci z Nickelu |
| 2022 |  Zóna Jedna |
Výborná kniha. Doporučuji všemi deseti. Konec. 5/5
Kniha mě překvapila, nečekala jsem až takovou výraznost co se formy týká a až takovou normálnost ( jako nebulvárnost) co se týká obsahu. Autor se toho chopil natolik dobře že ho já osobně mohu přirovnat k Tonni Morrison ( která má samozřejmě své osobní a neodmyslitelné prvky).
Koho toto téma zajímá nemusí mít strach že by byl zklamán. Postavy jsou uvěřitelné a v tomto ohledu to působí stejně efektně jako třeba Aliace Grace, ačkoliv obě obsahové látky se od sebe liší, velikost vyprávění je dost podobná ( subjektivní dojem)
Možnost spoileru
Jediná pro mě až zajímavost je vykreslení železnice, protože to je čistá autorova fíkce. Ne že by ten vlak a celá ta představa podzemního světa nebyla lákavá už jen kvůli té síle, která z toho rezonuje. Je dobré si ale uvědomit, že to tehdy fungovalo spíš jako cesta, kterou se " dalo dopravit" z bodu A do bodu B, která pravděpodobně fungovala na podobném systému.co se osob kolem týká. Ovšem vůbec to nevadí. 5/5 ( už hlavně za to že je to zpracováno způsobem jak si toto téma s všemi možnými ohledy zaslouží)