Podzemní železnice
Colson Whitehead
Cora je otrokyně na bavlníkové plantáži, kde lidé žijí v příšerných podmínkách. Vede se jí ještě o něco hůř než ostatním, odvrhla ji i černošská vesnice. Caesar, otrok, kterého páni nedávno přikoupili, vypráví Coře o podzemní železnici a přesvědčí ji k riskantnímu útěku na sever. Ve Whiteheadově pojetí nepředstavuje Podzemní železnice jen historický krycí název pro síť tajných cest, dráha tu získává i fyzickou podobu. Strojvůdci skutečně obsluhují ilegální podzemní tratě a tunely. Coru a Caesara odváží na sever zchátralý nákladní vagon, který hluboko pod povrchem země s námahou táhne parní lokomotiva. Whitehead mistrně vykresluje formy násilí páchaného na černoších v období před občanskou válkou a jeho vyprávění postupně přerůstá ve velkou americkou ságu. Podzemní železnice nevypráví jen o zoufalém odhodlání jedné ženy, která touží uniknout hrůzám otroctví, nabízí nám i působivou reflexi dějin.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , JotaOriginální název:
The Underground Railroad, 2016
více info...
Přidat komentář
No... ocenění, silné téma, přesah do dalších důležitých aspektů vývoje lidstva a přesto mi kniha vůbec nic neřekla. Za mě strašně nezáživně zpracováno. Myšlenka reálné podzemní železnice geniální, jinak asi nic pozitivního. Žádný šok, prozření ani nic podobného se nekonalo. Osudy postav se mě nijak nedotkly a nezapůsobily. Celé to bylo takové nicneříkající a nevýjimečné. Škoda.
Tak toto byl velmi silný příběh. O to víc z knihy mrazí, když si člověk uvědomí, že takové krutosti se opravdu děly. Celým příběhem prostupuje nenávist lidí k druhým lidem, jen kvůli tomu, že se odlišují. Avšak jsou zde i hodní lidé, kteří neváhají pomoci, i když tím ohrožují sami sebe. Od začátku příběhu si přejete, aby se sny a naděje otroků staly skutečností. Obdivuju, kolik toho Cora ve svém životě zvládla.
Neskutečně drsná kniha, která mi hodně dala. Často sahám po historických knihách, ale podobných knih se ke mně moc nedostalo. Cora byla velmi silná postava a za tak krátký život toho strašně moc vydržela. Tato kniha si Pulitzerovu cenu rozhodně zaslouží a měla by být více vidět.
Napůl realita, napůl fikce a dobře zkombinované. Čekala jsem, že když to dostalo Pulitzerovu cenu, tak hlavně proto, že autorem je černoch a téma otroctví a jeho dědictví je aktuálně v USA "in". Bez ohledu na okolnosti je to ale velmi dobrá kniha.
Dějiny ztrácejí svůj pel. Čím větší vzdálenost od událostí, tím větší spekulace. Nakonec zbyde černobílý obrázek, stačí nastudovat pár dokumentů té doby (jako to udělal autor – viz jeho rozhovor, jak knihu tvořil) a potom, být zaujatý pro hlavní myšlenku, zde BLACK LIVES MATTER. Ceny se tomuto průměrnému černobílému dílu jen hrnou. To Alex Haley (Kořeny) napsal mnohem lepší knihu. Očekával jsem něco jiného, sorry. Ale je možné, že Whiteheadovo pojetí pohledu na dějiny vyhovuje současným lidem, kteří už ztratili dobové vidění světa. Ale abych zbytečně nenasazoval – je to dobrodružné a krvavé, bude se to líbit. Škoda, že některé pasáže vypadají jako agitka...
Skutečně silná a mimořádně působivá kniha, zároveň naturalistická, zároveň ovšem i empatická a obecně lidská, i když z mého pohledu jsou hrůzné dějiny otrokářství v jižanských státech USA trochu vzdálené téma a možná by mne více zajímal podobně naturalisticky laděný román třeba z období středověkého nevolnictví u nás nebo ještě dál do historie román o obchodu se slovanskými otroky v západní Evropě (s názorným ozřejmením, proč byl anglický termín označující Slovana (Slav) odvozen od slova otrok (slave)), Podzemní železnice má tak silné téma a je tak umně napsaná, že jsem ji s pocitem mrazení v zádech přečetl se zatajeným dechem a vlastně jediné, co mi na ní vadilo, byl ten fantasy prvek podzemní železnice pod celými Spojenými státy - chápu, že to má jakýsi symbolický rozměr a že to je metafora spletité sítě kontaktů, zapadlých stezek a skrýší, skrz ní se uprchlí otroci dostávali na svobodu na sever či západ USA, plus že samotný fenomén železnice je jedním z pilířů vzniku a existence samých Spojených států amerických a že si tedy i černoši svou vlastní železnici ,,zasloužili", mne jako čtenáře to ale trochu odvádělo od děje - nevylučuji ale, že pro jiného čtenáře, zejmána toho mladšího, bude mít motiv podzemní železnice svoje kouzlo - motiv železnice coby symbolické cesty ke svobodě...v příběhu plném mučení, lynčování, sadismu, okovů, pokrytectví a rasové segregace...
(SPOILER) Myslel jsem si, že budu číst něco na způsob steampunkové fantasy. Nemohl jsem se více mýlit. Jsem ale rád, že jsem směl pohlédnout do nevábné historie hospodářského vzestupu Spojených států. V našich končinách otroctví nepamatujeme, těžko jsem se tak vžíval do beznadějné bezvýchodnosti živého majetku. V Evropě jsme se k sobě taky vždy nechovali pěkně. Coře jsem samozřejmě držel palce. Podzemní železnici jsem si vyložil jako alegorii organizace umožňující uprchlým otrokům začít nový život. Těžko se mi ale věří ta černobílost vidění světa. Příliš mnoho zlých bílých prospěchářů a násilníků.
Jsem moc ráda, že Coře vždy přijel vlak, protože hrůzy vylíčené na plantáži byly opravdu děsivé a doufala jsem, že se jí vyhnou. Otroctví a vůbec rasové téma v Americe je velmi zajímavé a je strašné, že bylo možné lidi ponížit na majetek.
Škoda, že jsem se nedozvěděla, zda se jí splnil sen o rodině a svobodném životě.
Knihu určitě doporučuji.
Nevím, co mám napsat. Těžká kniha, plná důležitých myšlenek. Nepřipadám si dost zběhlá v psaní textů na to, abych se k této knize mohla vyjádřit textem.
Je to zážitek, co doporučuji zažít.
Jsem z knihy rozpačitá, chápu ji jako takový průlet dějinami černochů v Americe, ale kumulace hrůz na mě působila nějak odosobněně a chladně. Když to srovnám s emocionální bouří, kterou mi způsobily knihy Toni Morisson jako Milovaná a Nejmodřejší oči, tak si to ani ty tři hvězdy nezaslouží, spíš dvě a půl.
Nevím, jak moc na Českém rozhlase upravují knihy pro svou Četbu na pokračování, ale moc mě ta rubrika baví a konkrétně u Podzemní železnice se mi líbilo i načtení a zpracování. Nicméně samotný román byl pro mě až moc chladný, bez emocí (což je vzhledem k tématu fakt podivné), nedokázala jsem se do hrdinky pořádně vcítit, to mi připadá jako hrozná škoda.
Počúvala som v rámci rozhlasu Vltava. Ja vôbec nebagatelizujem ťažkú tému, otroctvo, príživníctvo plantážnikov a ani bavlno chtivosť Európanov. Toto je všetko ťažká téma a hlavne dôležitá, aby sa aj doteraz o tom hovorila a nemysleli si, že všetko bolo ideálne ako Mitchellová vykreslila v Odviate vetrom (kde ste mali pocit, že černošskí otroci potrebujú neustálu supervíziu pána, aby prežili v tomto krutom svete). Ale tu hodnotím knihu ako literárny počin Whiteheada a ku mne kniha neprenikla. Keď som si prechádzala iné recenzie kníh a dumala, či je chyba vo mne, tak som prišla na to, že recenzentov by som mohla rozdeliť do 2 skupín - na tých, čo knihu milujú a na tých, ktorí jej zazlievali strohosť a chlad.
Mala som pocit, že autor príbeh Cory zobral len ako hrubý náčrt románu a metaforicky si prial v knihe zobraziť skôr históriu hrôzy otroctva. (Spolu s metaforou "o hnutí podzemnej železnice".)
Pre istotu som si pozrela aj krátke ukážky diel z českého aj slovenského vydania, či nebola chyba v rozhlasovom spracovaní. Chyba nebola v spracovaní, ku mne dielo svojím hlasom nepreniklo. Whiteheadovým Nikelovým chlapcom už asi šancu nedám, toto nebude môj autor.
Občas som mal pocit, že čítam historický cestopis a nie román. Chýba tomu väčšia citová angažovanosť, s osudami otrokov som aj napriek početným krutostiam nedokázal skutočne súcitiť. Na druhú stranu, autorova strohosť a odstup dovoľuje čitateľovi viac sa sústrediť na celkový obraz tejto neslávnej kapitoly a uvedomiť si, na akých základoch Amerika stojí. Čítanie určite nebol stratený čas, tieto veci si treba pripomínať, ale ako román sa kniha s tvorbou velikánov ako Faulkner či Caldwell, ktorí sa tejto tématike venovali, vôbec nemôže zrovnávať.
Tato kniha je právě tou knihou, kterou si chce čtenář opakovaně přečíst. Cora je užatou hrdinkou, která je velkou bojovnicí. Jde si za snem být svobodná a osvobodit se jako její matka. Zároveň kniha ukazuje, jaký byl ten "úžasný divoký západ" ve skutečnosti odporný a zlý, i když problém otrokářství, z hlediska historie, bylo i v jiných zemích.
Velmi dobře napsaná kniha. O otrokářství jsem již četla vícero knih, tady se autor nesnaží nic idealizovat. Vždy se mě hodně dotýká, když někteří jedinci ve jménu čehokoliv ponižují druhé. Vyvyšování se nad ostatními. Otrokářství, koncentrační tábory a vadí mi tohle vyvyšování i v současném světě.
Výborně a čtivě napsaná kniha. Vedle zážitku z dobré literatury přináší také poznání temnější části amerických dějin. Čte se krásně.
Kniha je reflexí jedné části amerických dějin, bez obalu ukazuje nejkrutější jednání otrokářů i vlastní pravidla a řád, které si černošské vesnice zavedly. Společně s utíkající hlavní hrdinkou poznáváme různé druhy útlaku, setkáváme se s veřejnými ukázkami násilí i promyšleným plánem na podmanění Afroameričanů. Dát podzemní železnici fyzickou podobu byl bezpochyby zajímavý autorský nápad, v tomto případě by mi ale bylo příjemnější, kdyby se v tomto bodě kniha přiblížila realitě a popsala skutečné fungování tajných cest.
Dramatický osud mladé černé otrokyně na útěku vylíčil autor velmi přesvědčivě. Současně se mu podařilo vytvořit plastický obraz jedné z neslavných etap v dějinách americké společnosti - otrokářství. S pohnutím můžeme sledovat všechna ta příkoří, utrpení a ponížení, která zažívají otroci na plantážích a farmách v jižanských státech.
Kniha kromě napínavého děje nabízí i mnoho témat k zamyšlení. Především však představuje morální odsouzení otrokářství jako systému, který zbavuje lidí jakýchkoliv občanských práv a degraduje je na pouhý majetek otrokáře.
Kniha je o otrokářské a rasistické minulosti Spojených států a o vynalézavosti "bílého muže" v různých formách utlačování a násilí na původním a černošském obyvatelstvu. Vše je přiblíženo na příběhu sympatické uprchlé otrokyně Cory a lidí, které potkává na své cestě za svobodou.
Štítky knihy
alternativní historie americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování zfilmováno – TV seriál
"Zakaždým, keď sa zaprela do páky, zaťala krompáčom do skaly, buchla kladivom do klinu. Nikdy Royala nepožiadala, aby jej porozprával o mužoch a ženách, ktorí vybudovali podzemnú železnicu. O tých, ktorí vykopávali tony skál a zeminy, lopotili v útrobách zeme, aby sa otroci ako ona dostali na slobodu. O tých, ktorí sa spojili s ďalšími, brali utečencov do svojoch domovov, dávali im jesť, vliekli ich na chrbtoch na sever, zomierali za nich. Prednostovia, sprievodcovia, prívrženci. Čo sa z vás stalo, keď ste dokončili niečo takéto úžasné? Počas budovania ste prešli na druhú stranu. Na jednom konci zostal človek, akým ste boli predtým, kým ste nezišli pod zem, na druhom konci vyšiel na svetlo nový človek. Svet tam hore musí byť obyčajný v porovnaní so zázrakom dolu, so zázrakom, ktorý ste vybudovali vlastným potom a slzami. Tajné víťazstvo nesiete v srdci."
Veľmi silný príbeh. Otroctvo a jeho história, nielen v USA, je jedným z najtemnejších a najhanebnejších období ľudských dejín a ľudstva ako takého. Určite odporúčam, autor má síce svojský štýl písania, ktorý mi miestami trochu prekážal, ale neuberá to na kvalite knihy.