Podzimní chodec
Petr Mazanec
Třicet let od napsání ústředních veršů sbírky Jarní chodec (Dauphin 2009) vychází Petru Mazancovi sbírka s názvem Podzimní chodec. Je to jeho devátý soubor, nakladatelství stále stejné. Za tři desetiletí se změnil věk autora, změnilo se mnohé ve světě i doma, ale Mazancovo psaní moc ne – skoro vůbec. Bez pózy, bez verbalistní bezobsažnosti, zaumného jazyka, křečovité obraznosti, bez markýrování metahloubek. Jen věrně pokračující sebevyjádření pobytu a údělu, jen jeho vidění a prožívání světa.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2010 | Postila |
2009 | Jarní chodec |
2012 | Kdo v zlaté struny zahrát zná |
2011 | Zachtělo se mi |
2015 | Osmý sešit |
Další výsostná sbírka "Seiferta z Vysočiny". Mazanec je s každou další sbírkou usebranější a lakoničtější, téměř až k průzračnosti výsledného tvaru. Zároveň je to stále poezie ve své podstatě civilní, s melancholickými záchvěvy paměti lidí i míst, s lehce lyrickým ostnem. Trochu mi to připomíná právě toho pozdního Seiferta. Za mě je poezie Petra Mazance jedním z nejlépe střežených tajemství Vysočiny. Jeden z největších českých básníků je ale i jedním z těch nejméně známých. Asi je to tak ale dobře. Usebranost, samota a cesta do hloubi noci je jedním z leitmotivů všech pozdních autorových sbírek. Doporučuji.