Podzimní deník
Eduard Petiška
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/209068/mid_podzimni-denik-AY6-209068.jpg
5
7
7
Sbírka, která uzavírá autorovo rozsáhlé dílo, se zamýšlí nad bilancí lidského osudu a života. Svazek obsahuje cyklus 60 básní, z nichž ke čtenáři nejnaléhavěji promlouvá uzavřenost a osamělost stáří, pokora před smrtí i jakási tvrdošíjnost, se kterou se člověk brání přirozenému odchodu z tohoto světa. Podzimní deník je především deníkem nostalgie a uplynulého času, který má předpoklad zaujmout čtenáře především citovou vřelostí i zamyšlením nad etickým posláním lidského života.... celý text
Přidat komentář
Mám každoročně strach z podzimu- a to po něm vždycky přichází klidná, zasněná zima, kdy v teple pokoje můžu číst to, na co jsem během roku neměla čas.. Přitom já tak miluji jaro a jeho vůni rozkvétajících květin, nadcházející léto s vůní ovoce a telelícím se vzduchem u rybníků a jezer a už od července se bojím pohledu na červenající se listy jakýkoli náznak podzimních syrovin a mlh. Mám strach z podzimních depresí, kdy člověk bilancuje a něco pomalu končí. A dostala jsem se do věku, kdy už mi to pomyslné listí začíná pomalinku žloutnout a já přesto pořád vyhledávám náznak toho odcházejícího léta .
A do toho letošního odcházejícího léta se mi připletla tahle sbírka- tak deprese, vítejte u mě doma.
Je to nádhera, opravdu nádherná sbírka, kdy se vám zatřpytí slzičky na řasách, přesto jsem po přečtení měla zas ten svírající pocit u žaludku ... vrátila jsem ji přečtenou, s pocity , že se mi dostala do ruky nádherná literatura , které nerozumím ... vlastně, ne že nerozumím... bojím se, ... čeho? nějakého pomyslného konce ne snad mého, ale i lidí kolem mě... tak se jdu plácat ve smutcích a čekat na pomyslné jaro v dušičce.
Knihu jsem zakoupila v jejím roce vydání, tedy v roce 1989. Tenkrát jsem do ní investovala celých 14 korun ještě československých :-). Koupila jsem ji ze zvědavosti. Do té doby jsem totiž nic jiného než prózu od tohoto autora nečetla, i když básnických sbírek napsal dost. Verše na mě však působily smutně, depresivně, podzimně, někdy až mrazivě.
Zajímavost: Ke knize jsem se vrátila až po dvaceti sedmi letech. A co na mě ze stránek dýchlo nyní? Moudrost, životní zkušenost, naděje, láska...
Posuďte sami:
Když je láska, přichází celý svět
a pije z tvého srdce.
Rozbitý, roztříštěný na střepy jsem sestoupil do tebe,
a v tobě jsem potkal sám sebe.
Když je láska, posbírá i nejmenší střepy
a dá dohromady nový vesmír.
P.S Po podzimu a zimě opět přijde jaro. Tenkrát jsem to tak necítila. Nyní to tak cítím. A i o tom jsou verše v této knize. Kdo bude chtít, najde si v této knize to svoje ,,jaro", byť verše mají mnohdy podzimní melancholický podtón.
P.P.S. Jak málo stačí ke štěstí. Vyhrabat zapadlou knihu...a pak již stačí někomu ji přečíst.
Důstojná tečka za dílem tohoto spisovatele - tohoto básníka.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Staré řecké báje a pověsti |
| 1975 | Birlibán |
| 1996 | Alenčina čítanka |
| 1986 | Příběhy tisíce a jedné noci |
| 1987 | Anička a básnička |
Básně všeobecně moc nečtu. Mívám problém s pochopením, ale tyhle básně, aspoň pro mě, jsou prostě krásné.
MŮŽEŠ NAJÍT kus sebe
v podivuhodném směru větve,
uniká stínu s trpělivým úsilím.
Také v keři se skrývá kus tebe,
v radostném mžení lístků.
Odoláváš ve vztyčeném stéblu trávy.
Roztracen do tolika podob
nalezneš sám sebe i tam,
kde jsi s tím nepočítal.
A jednoho dne začnou ubývat,
stromy i keře i tráva...
Jaký kus lidské podoby ubývá s nimi i v nás.
P.S. Díky, Mišul, za tip... našla jsem je u tebe.