Babičky: Mrtvý kuchař
Minna Lindgren
Podzimní háj / Babičky série
< 1. díl >
Dokážete si představit, že by mohlo v domově důchodců dojít k něčemu nezákonnému – ať už k podezřelému úmrtí, krádeži nebo obchodu s léky? Jeho devadesátileté obyvatelky Siiri, Irma a Anna-Liisa ano! Životy obyvatel soukromého domova důchodců Podzimní háj jsou většinou vyplněny nekonečně dlouho ubíhajícím časem tráveným pitím červeného vína, jízdami tramvají a pohřby. Vyšetřování náhlého úmrtí místního kuchaře však dokazuje, že je na světě i zajímavější zábava než hraní karet, umělecké a řemeslné lekce, tělocvik nebo večery s harmonikou. Ale ani ten nejbystřejší senior však nemůže rozluštit všechna tajemství tohoto místa. Naštěstí několik mladých lidí, včetně členů motorkářského gangu, nabídne svou pomoc... První díl ďábelsky zábavné a napínavé detektivní trilogie z prostředí domova důchodců!... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Humor
Vydáno: 2015 , XYZ (ČR)Originální název:
Kuolema ehtoolehdossa, 2013
více info...
Přidat komentář
Velice jednoduché čtení. Můj obdiv mají hlavní hrdinky. A to v tom, že se takto letité stařenky jsou schopné samotné vyjíždět do města a v pořádku se vracet do svého domova Podzimní háj. Jinak nic moc.
Já mám Finy a finskou architekturu a kulturu ráda a docela se ní orientuji; takže mi odkazy na obé nevadily. No a kromē toho mám skoro tak starou mámu....Takže pro mě je tato kniha dobrá a zajímavá.
Být Agathou Christie, vstanu z mrtvých a autora podtitulu "variace na slečnu Marplovou" chodím noc co noc pořádně strašit!
Jedna z mála knih, kterou jsem odložila někde ve třetině, a pochybuju, že se k ní kdy vrátím. Zmohla mne ta urputná snaha vnést humor do naprosto každé situace, nekonečné jízdy tramvají a architektonické postřehy, které jsou pro nezasvěcence jen přítěží. Své čtenáře si kniha evidentně nachází, ale mne bohužel vůbec neoslovila.
Nejen u nás, ale i ve Finsku jsou zřejmě důchodci a péče o ně výnosným podnikáním. Pokud autorka chtěla upozornit na tuto situaci, asi měla volit jiný styl tiskoviny. Podtitul "brilantní finská variace na slečnu Marplovou" je jen další z mnoha nakladatelských blábolů, který má tomuto dílu zaručit lepší a výnosnější prodej.
Přesto nelituju, že jsem knihu přečetla; občas se tam objevily vtipné a zajímavé perličky; pamatujete na "čím dál víc smrti vstříc"? Odteď si budu Astrid Lindgrenovou pamatovat trochu jinak. A obecně tady najdete spoustu trefných úvah na téma stáří, starý člověk v dnešní společnosti adorující mládí a zdraví. Jenže na třistastránkovou knihu je to bohužel málo.
Nejenže to nebylo vtipné ani napínavé, ale ani se nevyřešil žádný zločin. Škoda, potenciál to mělo.
Dávno som nič tak nijaké nečítala. Vždy dávam knihe šancu dokonca v nádeji, že predsa len... Toto bola strata času.
Audiokniha-jedna hvězdička za výkon Daniely Bartákové. Opravdu se snažila, ale bohužel. Toto skutečně nebyl můj šálek čaje.
Nevím, co si mám o knize myslet. Jestli to měla být detektivka, tak není. Jestli to měl být humoristický román, tak není. Jestli to měl být netradiční "dokument" o poměrech ve Finsku, tak není. Nějak mi tam hlavně chybí to závěrečné shození všeho nebo naopak vypořádání se s tím. Takže stal se ten zločin? Nebo mne mělo ohromit to, že 3 důchodkyně jsou schopny spolu mluvit, pohybovat se po městě a vzpomínat na to, co dělaly ve svém produktivním věku. Nějak jsem úplně nepochopil cílovou skupinu...
Ani dobré, ani vtipné, ani vysloveně špatné, jen nudné...měla jsem to jako velmi jednoduchou literaturu do nočních služeb...
Není to variace na slečnu Marplovou, není to detektivka. Je to velmi černý humor z prostředí domova důchodců.
Poznáte několik seniorek z domova, jejich zvyky, drobnosti, které jim dělají radost a starost. Detektivní zápletka tu vůbec není, ale i tak jsem se nasmála.
Ani humorné, ani detektivka. Spíše smutná realita domovů důchodců, oživená třemi akčními dámami, které jdou čím dál víc smrti vstříc. Takové klidné, nenáročné čtení. Ty dvě hvězdičky spíše za obálku, ta se povedla.
Některé části jsou nudnější, ale to by tak nevadilo. Hlavně jsem chvílemi zapomínala, co se vlastně řeší a asi mi utekl konec. Líbil se mi jazyk, postavy a popis života a pocity starých lidí, to cením.
a mně se to líbilo. Vřele doporučuji audioknihu. Je to perfektně čtené a sorry nejvíc je člověku divně z toho, když si uvědomí, jak se asi v dnešní době cítí starý člověk. Vlastně to není vůbec humorná kniha. Je to dost smutný pohled na to, jak některé situace mohou být pro důchodce v důchoďáku dost na pikaču natož na pochopení. Není to ani detektivka v pravém slova smyslu. Je to prostě knížka co si plyne vlastním životem a buď se vám bude líbit nebo taky ne. A na její počest si dejte Bááábovku :-D
Tak zase až takový odpad to není. Kniha sice není zábavná, až se za břicho popadáte, ani extra detektivka, ale četla se dobře. Nebyl to boom, kdy od knihy neodejdete, ale není to ani umrtvujici nuda. Prostě příběh z domova pro seniory. Občas vyvolá úsměv na tváři, občas se zamyslite. Od babiček po devadesátce nelze očekávat ztřeštěné akce, ale poklidný děj. Obávala jsem se, že budu rozladěná a budu se přemlouvat ke čtení, ale nebylo tomu tak. Šlo to.
Nie, nie, ani toto neodporúčam. Je to nuda na n-tú. V čom je rozdiel medzi Babičkami a Zločineckým gangom penzistov? Tu sú dôchodcovia na opačnej strane zákona, oni sú tí vykorisťovaní, okrádaní, klamaní a nadrogovaní, či znásilnení (fakt, aj toto sa tam prihodilo, deduškovi). A akčné babky vyšetrujú úmrtie ich obľúbeného mladého kuchára.
Ak sa pýtate, či tam bolo aj niečo vtipné, tak pár zábavných heftov by sa našlo, ale inak je to na jedno kopyto - pamäť, staroba, chradnúce zdravie a znovu pamäť. To pre istotu, ak by ste zabudli, že ide o starších ľudí, čo zabúdajú.
- Irma však bola zvedavá a na pamäťových cvičeniach sa zúčastnila toľko ráz, že si už ani nepamätala ich počet. (s. 56-57)
- Anna-Liisa pripomenula, že každá handra sa zmení na odev pre babku keď si ju na seba natiahne dostatočne starý človek. (s. 243)
Nesouhlasím s žánrem detektivky a přirovnání ke slečně Marplové opravdu nesedí, ale knížku o stáří a životě starých lidí v domovech seniorů ve Finsku s dobrodružnou zápletkou a potřebnou dávkou humoru bylo potřeba nějak prosadit a nalákat lidi, aby si jí přečetli. :)
Doufala jsem, že to bude aspoň dobré, když už jsem dostala celou sérii. Ale bohužel jsem se opravdu dost nudila. Je to přesně tak vleklé jako chůze důchodce.
Kniha se rozhodne nemuze srovnavat se slecnou Marplovou, nejedna se ani o detektivku, ale spise o utahane vypraveni o trech babickach, ktere okrada a sikanuje domov duchodcu. Ze zvedavosti jsem docetla do konce, ale ani zaver nezanechal lepsi dojem. Obal knizky urcite ale nalaka spoustu dalsich ctenaru, snad to pro ne nebude takova ztrata casu jako pro me.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány humor Finsko finská literatura senioři péče o seniory domov důchodců
Autorovy další knížky
2016 | Babičky: Na útěku |
2016 | Babičky: Den zkázy |
2017 | Babičky: Smrť vo večernom háji |
2019 | Naštvaná vdova |
2016 | Babičky - BOX |
Milá oddechovka.