Babičky: Na útěku
Minna Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286898/mid_babicky-na-uteku-0Gy-286898.jpg
3
65
65
Podzimní háj / Babičky série
< 2. díl >
Život v domově důchodců Podzimní háj se proměnil v učiněné peklo. Začala rekonstrukce. Hlasitě nadávající dělníci stavební fi rmy, ohlušující rámus a jako bonus mobilní toaleta. Kdo to má vydržet? Siiri, Irma a Anna-Liisa vyráží znovu do akce. Vedle otázek na téma eutanazie zaměří babičky svou pozornost i na podezřelou rekonstrukci. Uvědomí si přitom, že v dnešním světě má už jen málokdo čistý trestní rejstřík…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Humor
Vydáno: 2016 , XYZ (ČR)Originální název:
Ehtoolehdon pakolaiset, 2014
více info...
Přidat komentář
Je to taková příjemná kratochvíle, ovšem ne pro každého. Specifický humor devadesátiletých důchodkyň nenadchne všechny, ale je v něm hodně pravdy. Detektivku v tom nehledejte. Pokut však někdo chce poznat mentalitu "finských babiček" ať jde to toho, určitě to za to stojí.
Kromě toho se autorka dotýká celé řady aktuálních problémů, které jsou typické nejen pro Finsko - sociální péče, zaměstnávání cizinců, podvodné firmy a řady dalších.
Očekávala jsem navzdory hodnocení milý vtipný románek ze života seniorek, ale nebylo to ani jedno z toho. Vtipné to rozhodně není, těžko říct, jestli je to autorem nebo překladatelem. Obvykle přečtu do konce každou I ne moc povedenou knížku, ale tuhle jsem odložila asi v půlce, protože je to ztráta času, který jsem využila mnohem lépe u paní Mornštajnové.
Já čekala, že to bude něco jako Hendrik Groen, kterýmu jsem nakonec na chuť přišla, a jako...NENÍ.
Není to filosoficky realistický a životní, je to DEBILNÍ a PŘEHNANÝ.
Proč dneska, když se píše něco "humorného", to je plný debilních a přehnaných nereálných buď dějů a činností, nebo postav a povah ?! Jako že čím větší panoptikum, čím líp ?! Tak na mě to neplatí no.
Je to stejná nuda a nic jako první díl, jen se změnilo okolí.
Takže nelíbilo, trapné.
Hvězda za obálku.
Překvapilo mě negativní hodnocení - pravda, krimi to není, ale pohodové čtení na zimní večery
Původně jsem koupil tuhle knížku mamce, ale už ji měla, tak jsem se rozhodl ji přečíst. No, moc se mi nelíbila.
Předně kniha přímo na obálce slibuje variaci na slečnu Marplovou. Ne že bych s ní někdy něco četl, ale předpokládám, že jde o detektivky. Tuhle knihu bych detektivkou nenazval. Ano, je tam nějaký zločin, ale ten se odehrává úplně na pozadí. Důchodkyně si žijí své šílené životy (k tomu se ještě vrátím), a do toho je občas nějaká zmínka o tom, že tohle a tohle smrdí, že došlo k tomuhle a tomuhle, někde kdesi... Čekal jsem alespoň velkolepé finále, kde babky usvědčí kriminálníka, ale ani to tam není.
Babičky na útěku jsou především bláznivým příběhem o stařenkách ve Finsku, které se snaží nějak pozitivně dožít. Jedná se o relativně pestrou sbírku důchodkyň, některé jsou lépe naladěné, některé milují operu, jedna by furt mluvila o eutanázii... Zdejší babičky jsou "na útěku" v tom smyslu, že odešly z domova důchodců, protože tu jedna fušerská firma rekonstruuje takovým způsobem, že se tam dlouhodobě nedá existovat. Jedna ze stařenek má bohatého šamstra, který je ubytuje v supermoderním bytě, kde nechybí ani hlasitá televize s nemravnými pořady či striptérská tyč, takže o údiv stařenek je postaráno.
Postavy a ústřední příběh nejsou vůbec nezajímavé. Místy je to slušná sranda a je taky zajímavý podívat se na to, jak si žijou důchodci ve Finsku. Hodně se tam kritizují určité aspekty jejich systému, že mi z toho bylo trochu smutno... Na druhou stranu furt se tu kritizuje třeba to, že jejich asistentky, co je zadarmo koupou, oblíkají, masírujou a vaří jim, jsou příliš mladé, nezkušené a unavené. Předpokládám, že normální český důchodce s jejich bolestí tak souznět nebude.
Babičky na útěku mě ale nakonec nenadchly hlavně kvůli tomu, že detektivka to teda není vůbec, i když to i sama kniha svým způsobem naznačuje, a že ty jejich eskapády nejsou zlé, ale rozhodně ne tak zajímavé, abych si o nich musel číst 300 stran. Zas taková bžunda to není. A to je tohle druhý díl trilogie... Není to špatné čtení, ale jsou mnohem lepší oddechová čtení.
Pět nedetektivních babiček z deseti.
je to zajímavá reportáž se života seniorů na severu Evropy, pokud to tak mohu říct. Ale jinak podobné jako v prvním díle...co se vlastně řeší?
Opakuji, co k prvnímu dílu: není to brilantní finská variace na slečnu Marplovou. Není to totiž detektivka. Je to kniha plná černého humoru o životě několika seniorů, kterým opravují jejich domov a oni si raději najdou náhradní byt. Učí se znovu žít sami bez stálého dohledu, vařit za pomoci afrických imigrantů. Pak se však ukáže, že byt, ve kterém bydlí, sloužil k "pornoúčelům". Jak se s tím vyrovnají naše Babičky?
U čtení jsem se hodně bavila. Dobře se čte, i když některé pasáže jsem přeskakovala. Knihu doporučuji, dobrý oddech. Se slečnou Marplovou ovšem nemá nic společného. Chystám se na 3. díl.
V anotaci stálo, že je to detektivka. V knize ovšem jaksi žádná detektivka nebyla. Spíš takové... povídání.
Také jsem nenašla žádnou podobnost se slečnou Marplovou. Jen náznaky, že babičky začnou pátrat a nakonec nic. Ale kniha se čte dobře, je to taková sonda do života finských činorodých důchodkyň, i když nějak nevěřím, že by se našly 3 babči ve věku 95 let a byly tak vitální jako tyto v knize.
Brilantní finská variace na slečnu Marplovou..se píše na přebale knihy. Mno, je to typicky finské, je to milý příběh, dostává vás věrohodně do tamního prostředí. Ale je to příběh o seniorech ve Finsku a jak se jim žije, sociální poměry, pocity. Vtipné to místy je, ale kdo zná finskou literaturu, víc by ani nečekal. Nedá se říct, že je to strhující a nemůžete se odtrhnout. Takže není to mainstream, ale je to zas něco jiného než hromady thrilerů, které se liší jen způsobem vraždění, počtem mrtvol a barvou vlasů prvoplánově sympatického vyšetřovatele.
Bláznivě humorná kniha, vůbec nepodobná slečně Marplové. Ne, že by problémy hodně starých lidí nebyly vážné, ale asi málo čtenářů očekávajících detektivku, dočte do konce nevynechajíc alespoň polovinu stránek. Přes všechen humor, hodně pesimistické čtení.
Detektivní zápletka je tu tak trochu bokem vměstnaná do příběhu, možná, aby se líp kniha prodávala. Jinak je to hořkosladký humoristický román o pokročilém stáří a konci života. Zajímavý mi taky připadal popis systému sociální péče o seniory ve Finsku. Je to všechno v duchu vtipné nadsázky, ale i tak to dost vypovídá.
Podle mého názoru je kniha o fous lepší než první díl.
"...Ošetřovatel poněkud nerudně vysvětlil, že když už je někdo posedlý touhou umřít ve vlastní posteli, tak se vyplatí to provést ve všední den, nejlépe v úředních hodinách. Když si někdo usmyslí umřít v pečovatelském domě, tak noc z pátku na sobotu je ta nejhorší možná chvíle, kterou si může vybrat."
Jako brilantní variace na slečnu Marplovou mi to opravdu nepřišlo. Spíš trochu nudná knížka s obsáhlými popisy ulic a tramvajových stanic, které neznám. Číst se to dalo, ale zase tak moc mě to nebavilo.
A jsou tu znovu moje oblíbené babičky Siiri, Irma a Anna-Liisa spolu s dalšími přáteli z domova Podzimní háj. Jsou zase o něco starší a navíc Podzimní háj prochází rekonstrukcí, která ovšem probíhá tak, že se tam nedá žít. Podnikavé stařenky se po vzoru mladých svobodných lidí přestěhují společně do velkého bytu, kde se učí žít trošku jiným životem. Znovu narážejí i na kriminální činnost a velice blízce se setkávají se smrtí svých blízkých. Jejich pohled na konec života už čtenáře po přečtení prvního dílu nepřekvapuje, ale je tu vidět, že i je smrt zasáhne, ale úplně jinak, než jak by člověk čekal. Pro mě byl asi první díl o něco lepší, možná v něm bylo více humoru, ale musím říci, že už se těším až vyjde i závěrečný díl trilogie.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Babičky: Na útěku |
| 2016 | Babičky: Den zkázy |
| 2017 |  Babičky: Smrť vo večernom háji |
| 2019 | Naštvaná vdova |
| 2016 |  Babičky - BOX |
Po přečtení popisu, jsem od knihy čekala něco jiného. Bylo to zábavné čtení, zasmála jsem se, pobavily mě příhody devadesáti letých babiček ale s detektivkou to nemělo nic společného. Spíš bych to popsala jako veselé příhody stařenek.
Byly tam hodně popisy ulic a přirovnání k různým operním vystoupením.
Babičky mají 3 díly, ale nepředpokládám, že bych někdy četla další, zas tak moc mě nezaujaly.