Poezie
Jehan Rictus
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110581/poezie-110581.jpg
4
5
5
Výbor z díla francouzského básníka z konce 19. a začátku 20. století, který proslul vášnivou obžalobou kapitalistického kořistnictví a drsnými zpěvy o osudu zdeptaných a vyvržených. Básně psané v nářečí pařížského proletariátu mistrovsky přeložil ve třicátých letech básník J. Hořejší. Úvodem úryvek z dopisu Jehana Rictuse Léonu Bloyovi.... celý text
Přidat komentář
Atmosféra beznaděje nuzného života je vyjádřena někdy až deprimujícím způsobem. Jakou cenu má takový život? Stojí za to ho žít? Z modlitby Charlotty k Panně Marii o štědrovečerní noci:
"Nechci nic na tobě … špinavýho!
Udělej jenom, abych našla
ňákou tu portmonku s prachama,
ztracenou některym keťasem
(přej mi ji rači než metaři)!
Portmonku s flokama, svatá Panno,
i dyby v ní byl jen dvouvoják,
aspoň bych mohla se někam skovat,
vydržet do zejtřka, naprásknout se
za deset suváků klobásou.
Dybys ale snad nemohla,
nebo snad nechtěla, Maria Panno,
řekni mi třebas, že jsem smělá,
ale … rač zbavit mě života!
A potom mě můžeš k sobě vzít,
k sobě, tam do svýho ráje v nebi,
kde je furt teplo a kde je krásně,
a kde bych už nemusela žít"
Autorovy další knížky
| 2001 |  Rictus a Corbière |
| 1933 |  Trofeje : hrsť prekladov z francúzskej lyriky |
| 1936 |  Poesie |
| 1929 | Jehan Rictus |
Poezii zaměřenou na problematiku proletariátu mám obecně v oblibě a Jehan Rictus mě v tomto postoji jen utvrdil. Jazyk, kterým jsou verše psány, je prostý jako lidé, kteří jím na ulicích a ve fabrikách mluvili. Básně jsou poměrně temné, plné beznaděje, ale zároveň jsou melodické a dobře se čtou. Snad nejsilněji na mě zapůsobila báseň "Past", kde autor popisuje "množení bídy" ukájením vášní chudých, kdy se z ní plodí jen další otrok:
"Muchlá ji, div duši nevypustí,
dokud z něj do ní, starýho břicha,
nezteče semeno, v kterym klíčí
mašina na dřinu, to co von!"