Pohádka

Goethova "Pohádka" je nejgeniálnější výtvor celé bohaté pohádkové literatury německé. Vznikla v letních měsících roku 1795. V celém obrovitém díle Goethově není s výjimkou "Fausta" díla, jež by bylo vzbudilo pozornost tolika vykladačů jako právě toto arcidílko. Tři první takové výklady jednotlivých fenoménů z "Pohádky" zaznamenal sám Goethe , asi ještě v roce jejího vzniku. Jeden z těchto výkladů je z pera paní Schillerové. Od té doby povstaly desítky takových výkladů. Roku 1910 vyšla dokonce dvousetstránková kniha o "Pohádce" s podnázvem "Goethova přírodní filosofie jako umělecké dílo", autorkou Camillou Lucernou označená jako "vykladačská práce" (Deutungsarbeit). Goethe sám díval se na tuto vykladačskou zálibu svých krajanů a po výtce krajanek se shovívavým a zřejmě poněkud ironickým úsměvem, jak dokazuje jeho výrok v dopisu princovi Augustovi z Gothy o tom, že svůj výklad nepodá, dokud prý nebude před sebou vidět devadesát devět předchůdců. Jedině správný výklad Goethovy kouzelné pohádky o bílé lilii a zeleném hadu je ten, který podal básník Friedrich Schiller: Klíč tkví v Pohádce samotné. Goethova "Pohádka" není nic a nic jiného než skvělá zářivá hra či hříčky jedinečné básnické fantasie, nic a nic jiného nežli výtvor čiré poesie. Goethe, který tak hluboce rozuměl pojmu umělecké kázně, rozletěl se tu na svém křídlatci do takové výše jako nikdy, dovedl však při všech evolucích skvěle udržet rovnováhu a přistati opět hladce na pevné zemi. {citováno z přebalu knihy}... celý text