Pohádka máje
Vilém Mrštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204747/bmid_pohadka-maje-H1s-204747.jpg
3
193
193
Z Brna do Ostrovačic přijel hezký mladý hoch Ríša a hned ten samý večer vyrazil na bál. Byl obdivovatelem i velkým znalcem dívčí krásy, ale přesto ho setkání s půvabnou revírníkovic Helenou zaskočilo. I té se sympatický chlapec líbil. Jenže láska nemá nikdy na růžích ustláno. Helenka je velmi stydlivé vesnické děvče a Richard lehkovážný světák, který studuje v Praze práva a přitom se oddává různým neřestem a radovánkám. Pohádka máje patří mezi vrcholná díla české impresionistické literatury. Kniha se dočkala mnoha vydání a její nesmrtelnou filmovou verzi natočil v roce 1940 Otakar Vávra.... celý text
Přidat komentář
I přes rozsáhlé lyrické pasáže zpomalující děj mě kniha zaujala. Skončí jako správná pohádka - šťastně
K téhle knize jsem se dostala náhodou a nelituji. Bohužel také musím dodat, že mi dost připomínala jeden můj vztah :D (tedy až na to, že my jsme se nakonec nevzali, ale rozešli :D)
V těch několika pasážích, psaných s nadhledem a ironickou jiskrou, je Mrštík překvapivě čtivý a sdělný.
V tom zbytku jsem narazil na rozvláčnou lyričnost přírodních motivů, se kterou jsem nebyl schopen se popasovat. Při pokusech koncentrovat pozornost se mi ten impresionismus snad zdál i působivý. Jenže těch pokusů mnoho nebylo, poněvadž stály příliš mnoho sil.
Nevím ovšem, zda v současnosti jen nejsem schopen přistoupit na tempo románu. Proto nechávám budoucnost otevřenou a hodnotím adekvátně k rozpakům.
Štítky knihy
láska zfilmováno milostné romány česká literatura rozhlasové zpracování realismus (literatura) české romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Maryša |
| 1996 | Pohádka máje |
| 1989 |  Vteřiny duše |
| 1952 | Santa Lucia |
| 1947 | Rok na vsi |
Na takovou knihu příliš malé hodnocení. Četla jsem ji, když jsem trávila nějakou dobu v zahraničí a při čtení lyrických pasáží popisujících lásku k domovu a k české přírodě jsem pociťovala neskutečný stesk. Příběh je jednodušší, ale to knize nic neubírá. Klasika.
„A v tom vědomí měkla jeho duše, zprotivily se mu čpavé kavárny, hloupá se mu zazdála hra kulečníku, mysl jeho utíkala daleko, daleko do zapadlých let a srdce jeho se otvíralo tichým vzpomínkám na šťastnější, dětstvím vyzlacený věk. Sladké snění zapředlo jej ve zlatou svou niť. – Poesie rodného kraje sechvěla se k němu a slibovala mu krásné lesy, zelený ráj, květnaté stráně, bělounké cesty, svaté shromáždění dědiny. Ať nechá všeho mudrování, všeho žalování a zajde si tam na místo, kde bývalo a bude zase jeho nebe.“