Pohádka máje
Vilém Mrštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/239115/bmid_pohadka-maje-9t7-239115.jpg
3
197
197
Ríša žije v Praze, kde studoval práva a bydlel u hezké mladé vdovy. Odjíždí ke strýci na faru, doufá, že spatří Helenku. Ta se mu vyhýbá, nakonec se přesto sblíží, když se Helenka dozví, že Ríša bydlí u mladé vdovy zatrpkne. Ríša se také začne ještě trochu vytahovat nesympatickými světáckými historkami. Helenčin otec Ríšovi sdělí, že není rád, že se s ním Helenka setkává tak často. Nakonec se Helenka za Ríšu provdá.... celý text
Přidat komentář
I přes rozsáhlé lyrické pasáže zpomalující děj mě kniha zaujala. Skončí jako správná pohádka - šťastně
K téhle knize jsem se dostala náhodou a nelituji. Bohužel také musím dodat, že mi dost připomínala jeden můj vztah :D (tedy až na to, že my jsme se nakonec nevzali, ale rozešli :D)
V těch několika pasážích, psaných s nadhledem a ironickou jiskrou, je Mrštík překvapivě čtivý a sdělný.
V tom zbytku jsem narazil na rozvláčnou lyričnost přírodních motivů, se kterou jsem nebyl schopen se popasovat. Při pokusech koncentrovat pozornost se mi ten impresionismus snad zdál i působivý. Jenže těch pokusů mnoho nebylo, poněvadž stály příliš mnoho sil.
Nevím ovšem, zda v současnosti jen nejsem schopen přistoupit na tempo románu. Proto nechávám budoucnost otevřenou a hodnotím adekvátně k rozpakům.
Štítky knihy
láska zfilmováno milostné romány česká literatura rozhlasové zpracování realismus (literatura) české romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Maryša |
| 1996 | Pohádka máje |
| 1989 |  Vteřiny duše |
| 1952 | Santa Lucia |
| 1947 | Rok na vsi |
Na takovou knihu příliš malé hodnocení. Četla jsem ji, když jsem trávila nějakou dobu v zahraničí a při čtení lyrických pasáží popisujících lásku k domovu a k české přírodě jsem pociťovala neskutečný stesk. Příběh je jednodušší, ale to knize nic neubírá. Klasika.
„A v tom vědomí měkla jeho duše, zprotivily se mu čpavé kavárny, hloupá se mu zazdála hra kulečníku, mysl jeho utíkala daleko, daleko do zapadlých let a srdce jeho se otvíralo tichým vzpomínkám na šťastnější, dětstvím vyzlacený věk. Sladké snění zapředlo jej ve zlatou svou niť. – Poesie rodného kraje sechvěla se k němu a slibovala mu krásné lesy, zelený ráj, květnaté stráně, bělounké cesty, svaté shromáždění dědiny. Ať nechá všeho mudrování, všeho žalování a zajde si tam na místo, kde bývalo a bude zase jeho nebe.“