Pohádka o králi Škrábalovi čili o Ivanovi Krasopisci
Hugo Vavrečka
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391931/bmid_pohadka-o-krali-skrabalovi-cili-o-i-3Sh-391931.jpg
5
1
1
V březnu roku 1945 napsal Hugo Vavrečka svému vnukovi Ivanu M. Havlovi Pohádku O králi Škrábalovi čili Ivanovi Krasopisci. Krátce nato text pohltil vír poválečných událostí, a tak se ke svému adresátovi (a ke všem zvídavým čtenářům) dostává až nyní – po více než sedmdesáti letech. I přesto je jeho poselství stále aktuální, živé: „… Studený pot mu vyvstal na čele a kolena se mu počala třást, neboť si uvědomil, že opravdu neumí pořádně a zřetelně napsat ani slova. Shromáždění mlčelo a bylo slyšet jen skřípot křídy na tabuli. Králevičovi se sevřelo hrdlo a do očí mu vystoupily slzy; bylo mu líto, že teď, na konci zkoušky, která dosud tak skvěle probíhala, se ukazuje jeho neumělost v tak jednoduchém předmětu, jako je psaní! S největším úsilím dokončil těch několik slov, která se píší na pohlednice; napsal také adresu cizímu králi, ale ta běžela šejdrem sem a tam. Králevič viděl, že to je hrozná matlanice, kterou tu napsal na tabuli před výkvětem svého království, on, budoucí král této země! Hrozně se studem červenal a se sklopenými zraky potácel se zpět ke školnímu trůnu. Cestou zaslechl, že si přítomní šeptem říkají: škrábe’ a pokyvují při tom hlavami…“... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1991 |  František Lelíček ve službách Sherlocka Holmese |
| 1997 |  Život je spíš román |
| 2018 | Pohádka o králi Škrábalovi čili o Ivanovi Krasopisci |
Hugo Vavrečka pohádku napsal v březnu 1945, kdy Ivan M. Havel navštěvoval první třídu obecné školy ve Žďárci. (Objevena byla náhodou při archivním výzkumu ve Zlíně na podzim roku 2017.), necelé dva měsíce před osvobozením Československa, po kterém ztratil nejen svou ředitelskou pozici ve firmě Baťa, ale vůbec jakoukoli pozici: na firmu byla záhy uvalena národní správa a na podzim roku 1945 musel žádat Vyšetřující komisi ONV ve Zlíně o povolení, aby vůbec mohl odjet z města a navštívit rodinu své dcery na Havlově. K rukopisu pohádky, kterou nejspíš napsal narychlo, když se jeho vnuk učil ve škole psát, a která se zachovala v baťovském archivu ve fondu "Baťa, a. s., Zlín", již neměl drahnou dobu přístup, a než se naskytla příležitost pohádku vyprávět ústně, pozbyla motivace naučit vnuka krásně psát nejspíš na aktuálnosti (z doslovu Jany Wohlmuth Markupové).
Pozor - spoiler!:
... Zavolala svého královského otce i svou královskou máteř, kteří rovněž byli dopisem dojati, neboť se dočetli, že král jim ohlašuje svou návštěvu. Stará královna se ihned posla vyptávala, co král Ivan rád k snídani, co k obědu a co k večeři, má-li raději buchty s mákem, anebo s povidlím. Načež posel odpověděl směle: "Míchané. A taky s tvarohem."
Sedmikráska ihned usedla a napsala odpověď svým drobounkým, ale milúčkým písmem. Neopomněla přiložit několik vonných květinek. Nad adresou se chvilku zamyslila, potom však napsala:
Jeho Milosti
králi Ivanu Krasopisci.
A toto jméno skutečně králi Ivanovi zůstalo, takže ještě dnes se můžete v dějepise dočísti, že kromě Richarda Lví srdce, Jindřicha Ptáčníka, Filipa Sličného, Karla Moudrého a Boleslava Chrabrého byl žil také Ivan Krasopisec, který spojoval všechny dobré vlastnosti svých kolegů slavných králů, a to jen a jen proto, že se naučil dobře a pěkně psát.