Pohádka o Květušce a její zahrádce
František Hrubín
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129114/bmid_pohadka-o-kvetusce-a-jeji-zahradce-lGb-129114.PNG
5
80
80
Krásná pohádka o Květušce a její zahrádce ve verších Fr. Hrubína.
Přidat komentář
Brouzdám seznamy a narazila jsem na tento titul. To byla absolutně nejmilovanější kniha mého dětství. Ta poetika, no nádhera.
Kdyby Květuška uměla říkat ne a byla trošku bojácnější, tak by jí nikdo nerozšlapal zahrádku. Ani kamarády si nedokáže udělat sama a musí jí pomoct holubička. Co to učí naše děti? Vyrostou v iluzi, že je vždycky přijde někdo zachránit?
Přečteno úplně poprvé v životě:-) Škoda, že jsem tuhle přenádhernou pohádku ve verších jako malá neslyšela recitovat babičku. Babička nám recitovala samé drsné balady a já to milovala. Úplně si dokážu představit, jak bych hltala pasáže s babou Zimicí.
„Když mrzlo, baba Zimice
nejhezčí měla časy –
studeným světlem měsíce
topila, svítila si,
rampouchy posnídala,
pak do zpěvu se dala,
krákala jako hejno vran,
okna i dveře dokořán.
Zlá byla na Květušku,
na svoji malou služku.
Květuška pro ni k obědu
sněhové koule dělá,
prsty jí křehnou od ledu,
sníh utírá si z čela,
a nikde nemá zastání,
baba ji na mráz vyhání
a divné práce jí dává:
do nůše vítr nachytat,
sněhové vločky počítat –
Květuška poplakává,
slzy jí mrznou na tváři,
nic se jí z toho nedaří.“
Moc ráda bych knížku přečetla svým dětem, ale vím, že by se strašně bály a nechtěly ji číst. Holt v tomhle nejsou po mamince:-)
Tahle knížka mě v dětství vždycky strašila , neměla jsem jí ráda. Ze zlé babice mi jezdil mráz po zádech. Trnka tu babici Zimnici fakt sugestivně podal.
Zajímavé je, že jsem na Trnku nezanevřela, ale na Hrubína jo. Později se mi dostala do ruky Zlatá reneta, snad jsem viděla i film, vúbec mne to neoslovilo.
Doma jsme měli dvě knížky veršů, snad 100 x jsem četla Radost nad radost, sbírku dětských básniček od Jana Čarka. Ten už je dneska asi v krabici starých struktur, ale děti holt mají jiný vkus než dospělí.
Ještě dneska si pamatuji básničku o koze, ve které koza máma umravnila rozmazlenou dcerku.
Povídala koza koze
jak šly spolu po úvoze
Taková jsem pěkná, bílá,
Ách, proč jsem se nezrodila
radši někde u boháčů,
skoro denně proto pláču.
Odbyla jí koza máma.
Chudák naše panímama!
Co by si tak pomyslela,
kdyby tě tu uslyšela.
Už mi nemluv o pláči,
já mám chudé nejradši.
Holt na Čarka Hrubín neměl... :-)
Tohle je tak nádherná pohádka, krásné verše i ilustrace. Škoda, že nemá tolik pozornosti, jakou by si zasloužila. Je to poklad, který by měl být v každé knihovničce. :)
Nejkrásnější pohádka mého dětství. Ani teď, když jí čtu dětem, neztrácí své kouzlo.
Nádherná kniha,začínám se na starý kolena:)vracet k mým nejoblíbenějším knihách(pohádkám)a je mi moc dobře. Perfektní relax proti stresu.
Tato knížka a " Zimní pohádka o Smolíčkovi" jsou moje dětství. Nejde určit, která je krásnější.
Je to opravdu mimořádně krásně veršované, rýmy hladce plynou, verše mě samy naváděly na intonaci při předčítání, byla to zvukomalebná radost. Dětem (4,6,10) se to také líbilo docela hodně, čtyřletá dcera už významy těch veršů docela obstojně chytala (i když ne vše), šestiletý syn tomu rozuměl už zcela, řekla bych tedy, že je to vhodné tak od 5ti let. Myslím, že podobné věci děti jazykově rozvíjí, jejich cit pro češtinu a krásu našeho jazyka vůbec. I příběh je smysluplný, malebný, poetický, trochu je to lyrické, ale ne moc - má to dostatečný děj. Přijde mi to docela jako poklad dětské literatury. Mě v dětství tato kniha minula, jsem ráda, že pro své děti jsem ji objevila. Určitě jsme ji nečetli naposledy.
Jedna z mála knih,co jsme jako děti měly doma.Příběh o Květušce mám v paměti i po 40 letech.Nádherná knížka i ilustrace.
Pro mě úplně nejvíc nejlepší pohádkový příběh. Čtu si ji stále, kdykoliv je mi smutno. A ty verše..! Důkaz, že méně je někdy více. Jen je škoda, že ji mnoho lidí nezná. Opravdový poklad dětské literatury, a nejen té.
Kniha, která dodnes dýchá vůni dětství a nevinnosti. Klenot, který je často v dětské literatuře neprávem přehlížen. Hrubínovy verše a Trnkovy ilustrace jsou stále okouzlující.
Něco absolutně nádherného. Nic mě v dětství nepoznamenalo tolik jako Květuška a strach z baby Zimice. Dodnes ji znám nazpaměť.
Když jsem byla malá, Květušku jsem milovala a její příběh mě vždycky tak pohltil, že jsem sii pobrečela. Je napsaná vážně nádherně a já se k ní vždycky ráda vrátím.
Tahle pohádka se u nás dědí z generace na generaci, je ohmataná, ale chráněná a nádherná. Moje děti už ji znají a jednou zdědí pro vnoučata. :)
Úplně první kniha, kterou jsem v životě přečetla. A od té doby jen čtu, čtu a čtu :-)
Ačkoliv jsem tuto knihu četla před 55 lety, dodnes si vzpomínám na nádherné ilustrace, touhu Květušce pomoci, zlost na babu Zimici. Vybavuje se mi vzpomínka, jak mám výjimečně dovoleno číst si dlouho večer, ležím v posteli svých rodičů (snad to byl Silvestr) a po dočtení za nimi běžím podělit se o svoji tíseň i radost. Knihu jsem měla půjčenou z knihovny, musela být vydaná kolem roku 1955.
Pohádka o Květušce je velmi stará a proto si ji vážím. Lidé by ji měli uchovávat a neničit aby si je mohli poslechnout i jejich děti,voučata atd. takže si myslím, že
je to moc pěkná knížka i pro další generace a proto Vám předem děkuji že ste
si to přečetli.
Autorovy další knížky
| 1966 |  Romance pro křídlovku |
| 1978 |  Špalíček veršů a pohádek |
| 1958 | Pohádky z tisíce a jedné noci |
| 1965 | Dvakrát sedm pohádek |
| 1990 | Dětem |
Milá knížečka.
Veršovaná pohádka o hodné Květušce, kterou mají všichni rádi, a zlé babizně, kterou všichni nenávidí. Něžné líčení krás přírody. Nádherné ilustrace dokreslí příjemný, laskavý dojem z četby. Ostatně - když spolupracují dva výjimeční umělci, musí vzniknout geniální dílo!