Pohádka svatováclavských oslav

Já její knihy ráda, bývají rozumné a reálné, ale toto - o buranech ze vsi, co si vyjeli do Práglu a pláčou tam u krásný sochy a ze všeho jsou zděšení nebo naopak překvapení - někdy v padesátým třetím roce šílet ze šalin a vlaků?! - to jako bylo moc. Cpát se všude v kroji a všude všem cpát svý národnostní moudra a pověsti, no, to by s něma místní rychle vyběhli.
Takže ne, nelíbilo.

Venkov a Praha, neslučitelný světy a ne dva miloučtí přátelé, jež se okamžitě přijali a celá ulice s zastaví, aby strejčkova moudra ke zmalované slečince, která se za svý barvičky zastydí, poslouchala...fakt ne. (námět jak z Káji Maříka-ten jí ve vlaku taky dával kázání a VŠICHNI z Prahy jedoucí mu div netleskali, tady asi trochu obšlehnuto.)