Pohádkář
Barbara Nesvadbová
Spisovatelka vrací na scénu svoji hrdinku Karlu. Avšak mnohem dospělejší, matku dvou dětí. Karla propadá duší, tělem i láskou jedinému muži, Márovi. Miluje ho tak silně, že paralyzována vášní si neumí připustit, že on ve stejných iluzích udržuje ještě jinou ženu. Pohádkář je příběhem o fatální závislosti, o vášni i o životních ztrátách.... celý text
Přidat komentář
Zkusil jsem to. Kniha je dobrá maximálně k tomu, že ji využiji do Čtenářské výzvy 2020. Nazdar, Báru už nikdy více...
Ja proste nechapu oblibu teto spisovatelky. Stejne jako Trestikova totiz podle me (treba tomu jenom nerozumim) neumi vubec psat.
Ty hole vety jsou trapne. Opravdu. Presne takto trapne.
Postavy v knize nema cenu dlouze komentovat. Nedokazu se nijak vzit ani do jedne z nich a uz vubec je nedokazu litovat a nikterak s nimi soucitit. Tudiz je mi jedno co se jim deje. Oni si to totiz zaslouzi, protoze se chovaji jako uplni, slusne receno, hlupaci.
Cele je to nemastne, neslane a ufnukane. Pokud touzite po depresi, staci par stranek teto knihy.
Pro mě velmi obtížně čtitelné, nevtáhlo mě to do děje a s jistotou vím, že už nikdy více a asi díky tomu ani nemám chuť otevřít jinou knížku od B. N.
Jsem z těch, kterým kniha "nesedla" a děj nepochopili, ale - po jejím přečtení jsem začala vidět autorku jako úplně jinou ženu, než jaká mi připadá na první pohled. Popisovala velmi důkladně například umírání starého otce, se spoustou depresivních úvah, jestli má vůbec smysl, aby se lidé rodili - dýchal z toho na mě pocit, že ten, kdo to psal, musí být asi dost nešťastý a komplikovaný člověk, zahleděný do svých problémů a provozující "psychoterapii psaním".
Autorce bych doporučila navštívit psychologa a držela bych jí palce, aby jí pomohl "najít sama sebe".
Zajímavý příběh,psaný zajímavou formou,někdy mi trvalo než jsem po pár řádcích,zjistila o kom se vlastně v dané kapitolce mluví,ale jinak čtení ubývalo pěkně rychle,upřímně nechápu obě hrdinky,co na něm viděly,snad kouzlo osobnosti nevím,ale upřímně s takovým člověkem bych já nebyla
Zajímavé. Styl téměř holých vět nutí k rychlému čtení, pak mi to přijde nějaké divné, no aby ne, jsme u jiné ženy. Takže zpět a pěkně pomalu. A najednou to všechno dává smysl, i ty slova mezi řádky, nevyřčená, které docvaknou časem. Neodsuzovala bych autorku, jako spousta komentářů pode mnou, je svá, má svůj styl, který, chápu, nesedne každému. Mě to bavilo, bylo to uvěřitelné, smutné a hořké.
Z knih B.N. se mi líbila nejvíce. Hlavně části o vztahu k otci a loučení s ním.
Knížku jsem zkoušela číst předloni, ale úplně jsem se v tom ztratila a nechápala, kdo je kdo. Teprve poté, co jsem viděla film, a pochopila, že ženy jsou tam dvě, jsem měla odvahu po ní sáhnout znovu. I tak tomu dávám s přivřením obou očí max. 3 hvězdičky.
Myslím si, že tato kniha měla něco do sebe. Byla do ní vložena sexuální posedlost po muži dvěma ženami. A to je přece taková síla, která se těžko popisuje. Autorka zvolila strhující pocitový automatický text, který sice nedával moc dějovou jasnost. Ale tu sílu z toho čtenář musel cítit. Musím ocenit nějakou životní pravdivost, kterou to mělo a proto i autorku. Nevím, proč je tolik v komentářích níže zatracována, ale já myslím, že spisovatelka je dobrá. Nedávám pět hvězd, protože tyto automatické lyrické chrličské texty nejsou mi moc příjemné, ale to se týká i takových velikánů, jako je Bohumil Hrabal a Arnošt Lustig. Tak k nim bych Barbaru Nesvadbovou ráda přirovnala.
Krista Pána ! - vůbec mi není jasné, z jakého titulu se stále vydávají další a další a další terapie paní Nesvadbové tiskem... Jenom to potvrzuje teorii, že jablko se zakutálí někdy sakra daleko!
Dala jsem tomu znovu šanci a vypůjčila si od kolegyně Pohádkáře - tři stránky, kafe; jedna a půl stránky, toaleta; přeskočila jsem kousek dál a stále nuda... Nebudu si krátit svůj život sledováním filmů od pana Trošky a ani knížkami od paní Nesvadbové!
Přiznám se, nezvládla jsem dočíst - evidentně nejsem cílovka této spisovatelky. Zase obdivuji, že se tímto dá uživit. Hrůza.
Jako celozivotni skorofeministka rikam.... Baro.. probud se...takhle ne...
Přečetla jsem pár Bářiných oddechových knížek fejetonů. Tohle jsem ale nezvládla, jeden velký zmatek.
Moje první a poslední kniha od této autorky. Rozečetla, ale nedočetla. Hrabal psal bez interpunkčních znamének a to se mi špatně čte. Ale paní Nesvadbová píše hole vety.Krátké holé věty. Typu Ema má mámu, Máma má mísu. Ne, ani na jednu hvězdičku to není.
Já mohu osobně říci že pohádkář, je nejhorší kniha od Báry Nesvadbový.
Já tedy začínam být spisovatelkou ... napiste na email: Marketa240@post.cz
Přečetla jsem všechny knihy od Báry Nesvadbové, ale z Pohádkáře jsem úplný jelen. Čtu ji poprvé a oproti jiným knihám této spisovatelky mi připadá zmatená, že jde o dvě hrdinky jsem dlouho netušila. Film jsem teda neviděla, nechápu, jak se podle této knihy mohlo něco natočit.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Laskonky |
| 2007 | Bestiář |
| 2022 |  Povídky, které pomáhají |
| 2008 | Pohádkář |
| 2007 | Řízkaři |
Dočteno a už nikdy! zmatené, přeskakování od jedné věci k druhé, naprosto nesmyslné. Hrůza a děs.