Pohádky Boženy Němcové
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78380/pohadky-bozeny-nemco-78380.jpg
5
121
121
Nejširší výběr známých i méně známých pohádek B.Němcové.
Přidat komentář
Moc pěkné čtení které potěší malé i velké čtenáře. Četli jsme po večerech od začátku prázdnin, a některé pohádky pro velký úspěch i několikrát. Tato krásná kniha je ozdobou naší knihovny.
@RADOST: Na tohle musím reagovat. A to zcela nesouhlasně. U nás doma mají tyto pohádky své místo na výsluní. Naše děti vědí, že pokud jim bude předčítat tatínek, znamená to Božku, Erbena nebo Tilleho. Sice často padají dotazy "Tati, co znamená to či ono...?", ale rozhodně si nestěžují, rády si poslechnou i pohádky z Božčiny sbírky slovenských pohádek. Takovéto pohádky převypravovat či dokonce číst ve zprasených verzích, které vydávají některá dnešní vydavatelství, je hřích. Ztratí své kouzlo, ztratí svůj jazyk, často ztratí i svůj děj...
Tato kniha byla knihou mého dětství. Pamatuji se, že jsem se i těšila, když jsem zůstala doma ze školy kvůli nějakému nachlazení a už jsem si k posteli připravila vždycky i tuto knížku. Krásná vzpomínka na knihy mého dětství.
Klasické pohádky, které však s každou další generací ztrácejí své kouzlo. Jako dítěti se mi líbily. U mých dětí však v knižní formě příliš neobstály, více se jim líbila různá filmová zpracování. A vnoučata? Ani ten nejstarší (dnes třicetiletý), ani ta nejmladší šestiletá, je nechtěly číst nebo předčítat. Ale všech pět milovalo, když jsem jim ty pohádky vypravovala svými slovy ve zkrácené verzi. Kniha byla nesčetněkrát prohlížená, stránky se dokonce vytrhly z vazby, ale ani Svolinského ilustrace neoslovily těch osm dětí, kterým byla v průběhu 42 let nabídnuta. Je jí asi souzeno zůstat nepovšimnuta v polici jako doklad umělecké klasiky, dnes sice uznávané, ale neoceňované, přežité..
Četla jsem asi ve svých 12 letech a pohádky Boženy Němcové mě vtáhly do svých světů, moc se mi líbily. Pohádky jsou jako život sám, najdeme tady lásku i závist až nenávist, strach ze stárnutí, intriky, vychytralost, někdy až moc morbidní momentky (no, něco už na mě bylo trochu moc). Nejde to brát všechno doslova, je třeba vnímat text jako metaforu. Například když žena usne (třeba Šípková Růženka), nemusí to být nutně spánek jako takový, prostě má před něčím dívka v přeneseném smyslu zavřené oči, něco třeba nechce vidět nebo něco nechce vykonat, chce zastavit čas, čeká na pomoc zvenčí. Proto pohádky přináší nejenom zábavu a kulturu naší země, ale i ponaučení, které není didakticky podsouvané, nějak tak samo vyplývá z příběhu. Ano, pohádky jsou z převážné většiny ze života. Čtenář musí číst mezi řádky a najde se tam skoro každý.
Knížku už nemám, což je škoda, docela bych do ní ráda nahlédla, jaké pohádky přesně obsahuje a jak bych se na ně dívala dnes. Zůstává vzpomínka na pocity z četby a ta je OK. Jenom malým dětem bych tuhle verzi nečetla, přeci jen ty útrapy jsou občas moc hard.
Paní Božena byla pečlivá … na jejích povídkách a pohádkách je hodně vidět, jak pečlivě se seznamovala s prostředím, studovala staré zvyky, nářečí, kroje, tance, ale hlavně je vidět, že celý svůj literární život byla sběratelkou lidských příběhů, dokázala se „toulat“ krajinou a všechno, co viděla, pak použít do svých knih, a byla v tom dobrá … v popisování lidských osudů … lidského utrpení, bolesti i lásky.
Její pohádky tak nejsou jen obyčejným přepisem lidového vyprávění, je toho v nich daleko víc, jsou v nich vyřčené všechny lidské pocity … v pohádkách většinou jako různá toužebná přání, která dojdou naplnění a samozřejmě, touha po lásce, která vždycky zvítězí, paní Božena totiž věřila v moc dobra, a tak, šťastné konce, jak lze očekávat, končí svatbou, nebo alespoň šťastným shledáním. Ještě předtím ovšem musí hrdinové … trpět!
„Chodila se svou bolestí dlouho po světě, zchodila si nohy do krve, vyplakala tvář do bleda, a přece nenašla svého miláčka.“
„Mám tedy nechat bratry zahynout, kteří jen ve mne svou naději skládají? Nechte mne jít a nemějte starosti, že v širém světě zahynu, láska mne povede a ostříhá na všech cestách mých.“
/Sedmero krkavců/
A samozřejmě, jak už to tak v pohádkách bývá, v závěru jsou vždy zlé postavy po právu, spravedlivě, a většinou dost krutě, potrestány :-) …
„Honem mu oříšky z ruky vytrhly a každá jeden rozloupla. Ale nastojte! Z každého oříšku vyskočil na tři lokte dlouhý had, otočil se každé kolem krku a zadusil je. Zmodralé padly na zem, ta se pod nimi slehla, i nezůstalo po nich ani památky.“
nebo …
„Jak tam vešla, třikráte mečem nad hlavou máchnula, třikráte se jí ústa pohnula, a dvě těla bez hlavy ležela ji u nohou.“
/O Popelce, O bílém hadu/
Škoda, že jí doba, ve které žila, nebyla vůbec nakloněná …
Pohádky od Němcové jsou krásné. Svědčí o tom i to, že jich byla spousta zfilmována.
Klasické pohádky v nádherném vydání z roku 1947, s ilustracemi Artuše Scheinera. Právě díky nim mám dodnes příběhy před očima tak živě, jako bych se dívala na výpravný film.
Řeknu vám, je dost těžké komentovat něco jako pohádky, když už jste už z těchto střevíčků vylezli. A přestože je většina děl poměrně oddechových, já jsem Boženku a její příběhy četla dlouho. Asi týden. Za což může to, že se mi kvůli věčně opakující osnově do čtení nechtělo.
Jak už jsem psala, pohádky mají téměř stejný konec. Je nějaký hrdina, podstoupí většinou pitomé mise, potom dostane nějakou tu princeznu a žijou šťastně až do smrti. Nechci to těmto příběhům vyčítat, přeci jen je to pro malé děti, ale když to pak čtete v celku a všechno najednou, jde z toho fakt hlava kolem. Tento vzorec se neobjevuje asi tak ve třech až čtyřech pohádkách, jinak je to obecně "to samé".
Jelikož nejsou pohádky úplně moderní, v knize je trochu jiný slovosled. Takže dětem z tohohle století bych tuhle knihu úplně nedávala. Nejspíš by ji nepochopily.
Celkově mě tyhle pohádky úplně nebraly, nebyla nálada ani čas. Ale tak aspoň jsem zažila menší kulturní obrození, když už je to ta Němcová, žejo.
Spomienka na bezstarostné detstvo v obklopení kníh s rozprávkami. A tiež na môj začiatok lásky k češtine :).
Pohádky od Boženy Němcové, které se musejí líbit snad všem. Jsou podle ní zfilmované nejhezčí české pohádky.
Krásná kniha pohádek Boženy Němcové s nádhernými ilustracemi Artuše Scheinera, která se vyhnula moderním jazykovým úpravám a zachovává původní autorčin jazyk. Zrovna včera jsem z ní večer četl pohádku O zlatých zámcích, která vychovává čtenáře k tomu, že je k ničemu být hodné milující děvče, ale je potřeba být bezohlednou blonďatou zlatokopkou, aby ti štěstí přálo. A že pokud ti někdo něco odmítá dát, máš ho zabít a vzít si to sám. Jen tak se budeš mít dobře a budou tě mít všichni rádi...
Holt, feminismus Boženy Němcové se promítá i do její tvorby, to ale tomuto vydání jejích pohádek na kráse neubírá.
Pro dnešní děti už jsou pohádky Boženy Němcové psané příliš zastaralým stylem a jazykem a je proto nutné neustále se u něčeho zastavovat a vysvětlovat, co to vlastně znamená. S dcerkou tak máme mnohem raději pohádky jiných spisovatelů.
Pohádek je ve sbírce celkem dost, ale jejich kvalita je velmi kolísavá. Naprosto vynikající je například pohádka Čertův švagr, která je knižní předlohou naší asi nejoblíbenější vánoční pohádky S čerty nejsou žerty, nebo pohádka Potrestaná pýcha, podle které byla natočena zase Pyšná princezna. Ostatní pohádky nás moc nenadchly...
Nejraději jsem měla pohádku O černé princezně. Takový thriller v pohádkovém hávu :-)
Nedávno jsem se náhodou dozvěděla, že pohádka se jmenovala Spravedlivý Bohumil. Nebyla jsem jediná, komu utkvěla v paměti. :)
Má cenu něco dodávat k téhle knize? Krásné pohádky. Toto vydání jsem měla u babičky a poslouchala pohádky, které jsem si tenkrát ještě neuměla přečíst sama. Milovala jsem ty krásné obrázky. Bohužel, když jsem onemocněla a musela do nemocnice, knihu mi rodiče dali s sebou. Musel jsem ji tam ovšem nechat, protože jsem ležela na infekčním. Obrečela jsem to. Když tuhle knihu s těmi samými obrázky znovu vydali, musela jsem ji mít. Tak ji mám doma. A už to bude 30 let.
Část díla
Chudý a boháč
1894
Devět křížů
1894
Kdo snědl holoubátka?
1894
O hloupém Honzovi
1894
O Jozovi
1894
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Toto vydání pohádek jsme měli doma jako malí, ale musím říct, že nebylo příliš oblíbené. Ani výtvarným zpracováním, ani pohádkami uvnitř. Tomu titulnímu obrázku jsme moc nerozuměli. Mnohem víc jsme četli pohádky Erbenovy s Ladovými obrázky, anebo Říhovy pohádky s obrázky Cyrila Boudy.