Pohádky Hanse Christiana Andersena (41 pohádek)
Hans Christian Andersen
Kromě těch nejznámějších, jako jsou Sněhová královna, Malá mořská víla, Statečný cínový vojáček či Ošklivé káčátko najdete v naší nové knize POHÁDKY HANSE CHRISTIANA ANDERSENA mnoho dalších, neméně půvabných vyprávění, v nichž se zrcadlí nejednoduchý autorův život i jeho pohled na svět.
Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2000 , Reader's Digest Výběr (ČR)Originální název:
Fairy tales of Hans Christian Andersen, 1865
více info...
Přidat komentář
Na začátku hned ideální úvodní pohádka o samotném autorovi a seznámení se s ním. Jinak se musí nechat, že nikdy nemůžete dopředu stoprocentně říct, jak konkrétní příběh asi dopadne. Andersen střídal dobré pohádkové, nečekané a někdy vlastně i vtipné konce. Některé příběhy jsem znal od dětství a bylo moc milé se k nim vrátit, některé pro mě byly zcela nové. A stejně jako konce střídal autor jakousi kvalitu - některé pohádky neměly nejmenší chybičku, další mě upřímně zas tak nezaujaly. Ale to není nic proti ničemu. Z těch nových mě nadchly především Stříbrňák a Smrček/Jedlička, z těch klasik to jsou pak jednoznačně Císařovy nové šaty a Dva přátelé. A co rozhodně nelze Andersenovi upřít, je fakt, že vytvořil hned několik kultů. Celkově dobré 4 hvězdy.
Četla jsem z důvodu čtenářské výzvy. Pohádky se mi moc nelíbily, přišly mi zbytečně zdlouhavé a pochmurné. Tento styl psaní není nic pro mě.
Každý kdo má pohádky rád bude alespoň jednu pohádku znát.
Většinu jsem znala z dětství a některé mě překvapili svoji jednoduchostí a některé příběhy měli zajímavý konec.
Ale na předvánoční čas docela pěkné příjemné čtení....
Po knize jsem sáhla díky Čtenářské výzvě (Kniha od dánského autora). Původně jsem neměla v plánu číst zrovna pohádky, ale vypadá to, že Dánové snad nepíšou nic jiného než thrillery, na které jsem zrovna neměla úplně náladu. Takže jsem si nakonec dala opáčko pohádek a nakonec jsem za to i docela ráda.
Spoustu těchto pohádek jsem naposled slyšela, když jsem byla opravdu malá, takže bylo hezké se zase vrátit vzpomínkami do dětství. Pohádky jsem si četla postupně - vždycky jednu dvě před spaním a byla jsem sama překvapená, kolik jsem toho už stihla zapomenout. Pár pohádek mi přišlo docela zvláštních a tak nějak jsem u nich postrádala ono poučení, ale většina byla moc hezká, i když ne s dobrým koncem. Pěkné čtení, místy spíše pro dospělé, než-li pro děti.
Mam radeji novejsi a veselejsi verze. Todle me uplne nenadchlo. Vetsinu pohadek jsem se opravdu nutila cist, par vyjimek ale bylo jako Hloupy Honza, Morska zenka (mala morska vila) a jako top jsou urcite Cisarovy nove saty. Jen kvuli vyzve jsem dosla do konce, jinak bych ji odlozila mnohem drive.
Některé pohádky mi přišly podivné už v dětství, teď se mi to jenom potvrdilo. Možná je to tím, že jsem zvyklá na jiné provedení.
Andersen byl divný patron, podobně jako třeba Kafka nebo Poe, ale je to a navždy bude klenot dánského literárního světa. Ty pohádky jsou tak ku.evsky krásně protkané melancholií a temnem, že z nich na mě doslova dýchá ta skandinávská bezútěšnost a ... no, chlad. Zároveň jsou tak dokonale lidské, jemné a nostalgické, až z toho běhá mráz po zádech. Nevím, pane Andersene, zda je pravda to všechno, co se o Vás píše, ale je mi to upřímně jedno. Pro mě jste PAN pohádkář stejně jako je např. Erben Mistr hororových básní.
Pohádky Hanse Christiana Andersena jsou u nás známy mnohým generacím dětí, které si oblíbily třeba z těch nejznámějších pohádek například Malou mořskou vílu, Sněhovou královnu, Císařovy nové šaty nebo Ošklivé káčátko. Miluji klasické české pohádky, ale i tyto dánské pohádkové příběhy mají našim dětem co říci, i když sám autor z dalekého severu je tomu našemu českému prostředí tak vzdálen.
Tak se musím upřímně přiznat, že mnohé z těchto pohádek jsou pro mě velkou neznámou. Nevím, estli je to tím překladem, ale i klasické pohádky, jako je Sněhová královna, mi přišly prostě takové jinačí (je fakt, že z dětctví si to ai už moc nepamatuji). Nejvíc ze všech se mi líbila klasika "Divoké labutě a Císařovi nové šaty a samozřejmě i Ošklivé kačátko". Nejvíce mě pobavil Hloupý Honza a jeho vrána vařená v dřeváku s omáčkou z bahna, za což si vyslouží princeznu. Jinak mi tedy přišly tyto pohádky místo docela depresivní. Ale i tak jsem ráda, že díky čtenářské výzvě jsem se dostala k této knize a připoměla si tyto pohádky.
Některým pohádkám jsem dala plný počet hvězdiček a ještě mi nestačil, ale bohužel jsou v knize i takové, které se mi nelíbily. Proto musím ubrat 1*.
Za mě hezké pohádky (i když některé mají smutnější konce) ... četla jsem je dříve ... a proto jsem ráda, že jsem se k nim mohla zase vrátit ...
Ještě nedávno jsem v nemocnici četla mému maličkému synáčkovi nespočet pohádek, byly různého druhu, O Ferdivi, Cipísek, Erbena,...ale pohádky H.Ch.A. byly nejkrásnější a nejdojemnější.
Velice pomohly mému princi, ale i mně. Do detailů popsaná krásná příroda, úžasné postavy a nádherné příběhy mi pomohly vydat se zpět do dětství, kdy jsme všichni byli bez starostí a odvedli mi mysl od toho, že stav mého synáčka se může kdykoli změnit.
Dojalo mě ošklivé káčátko, vždy jsem viděla jako malá jen pohádku v TV, ale číst to bylo něco úplně jiného. Bylo tam i mnoho pohádek, které jsem neznala, třeba Starý dům.
Jeho pohádky jsou o přátelství, dobrém srdci a kráse která je všude kolem nás, ale my ji přehlížíme.
Tuto knížku mi půjčil pradědeček mého synáčka a já ji určitě malému koupím, protože bude jedna z mála knížek, která se může číst do nekonečna.
V psaní a samotném čtení je mnohem větší síla než si někdo může myslet. Četla jsem svému dítěti aby vědělo, že jsem u něho, že vždy budu s ním a četla jsem mu o krásách přírody a o lásce a dodávala tak chuť žít. Princ vedle to neslyšel a boj vzdal, proto věřím, že síla knížek je ohromná.
Kdo by nemiloval sněhovou královnu nebo císařovy nové šaty? Miluji jeho pohádky a každý je musí znát a jednou si je přečíst
Týmito rozprávkami vtrhlo do môjho detského sveta kruté poznanie, že rozprávky nemusia vždy skončiť "šťastne až na veky", zlo je potrestané, jasné rozlíšenie bielej od čiernej,...
Rozhodne som im začínala rozumieť pribúdajúcim vekom, cez prežité skúsenosti atď., a veľmi mi pomohli pri výchove mojich detí. Cez ne bolo jednoduchšie priblížiť im reálny život, ktorý aj na nich čaká. Ak budú chcieť dozrieť, nemyslieť len na seba ale aj na ľudí vo svojom okolí.
Mikula a Mikulka, Cínový vojáček a jiné postavy se staly hrdiny mého předškolního věku. Předčítala nám je maminka ( z mnohem dřívějšího vydání této báječné knížky) a tím mi usnadnila cestu k literatuře.
Moje oblíbené dětské pohádky i přestože ne vždy to skončí zcela dobře. Přečteno znovu po 20 letech a můžu říct, že to byl pro mě mnohonásobnější zážitek než v dětství. Už se těším až je budu číst svým dětem.
Část díla
Bezová matička / Bezová maminka / Bezinka / Dryáda
Kdo skočí nejvýš / Skokalíci / Závody ve skoku
1845
Květiny malé Idy / Helenčiny květiny / Květiny Boženčiny / Květiny malé Růženky / Iduščiny květiny
1835
Malá mořská víla / Mořská ženka / Mořská víla / Malá morská panna
1837
O hloupém Honzovi / Hloupý Honza / O hlúpom Jankovi / Hlúpy Jano
1855
Autorovy další knížky
2000 | Pohádky Hanse Christiana Andersena (41 pohádek) |
1979 | Sněhová královna |
1956 | Pohádky a povídky 1 |
1969 | Flétnové hodiny |
2000 | Sněhová královna a jiné pohádky |
Čekala jsem, že mě kniha vrátí do dětství, budu číst jedním dechem a skvěle si čas s knížkou v ruce užiji. To se však ani v nejmenším nekonalo. Nemám ráda v půlce knihy říci, že už nebudu pokračovat (zvláště u souboru povídek či pohádek), ale asi jsem to měla udělat. Ušetřila bych spoustu času! Autor má sice občas krásné nápady a hravé myšlenky, ale skutečně jen občas. Často děj zbytečně natahuje nesmyslnými detaily a souvislostmi, jindy naopak zcela náhle bez jakéhokoli vysvětlení děj ukončí. Pokud se někdy v Andersonovým dílům vrátím, pak jen v převyprávěné formě.