Pohádky na předpis
Marka Míková
Když je člověk nemocný, hned se začne bát. Neví totiž zpočátku, co mu je, a taky neví, kdy se uzdraví. Leží v posteli, kouká do stropu a je mu ouvej. Ale i v nemocnici na vás může čekat spousta nových kamarádů – stejně jako na hrdiny této knížky. Sedm pohádek (nejen) na předpis. Už několik let hraje autorka Marka Míková loutkové divadlo na dětských odděleních pražských nemocnic s organizací Loutky v nemocnici. Proto ví, že hezká pohádka nebo veselá písnička může mít svou léčivou moc.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Sedm krátkých příběhů se odehrává v nemocnici. Místo úvodního "Bylo nebylo" autorka začíná každou kapitolu "Nemocnice je nemocnice".
4 kluci a 3 holky se ocitají z různých důvodů v nemocnici. každý z nich vnímá lékaře a sestřičky jinak - někdo v narkóze rozmlouvá rozmlouvá s Marťany, jinému pomůže hra s pravěkými zvířaty nebo povídání s havranem. Originální mi přišlo vyprávění ukrajinské uklízečky. Autorka v něm využila i jazykovou hravost.
Celkově je patrné, že se Marka Míková inspirovala i díky svému projektu Loutky v nemocnici.
ČV 2021 - 1. Kniha z lékařského prostředí
Pěkné pohádky, veselé, čtivé. Ale i přesto mě občas přepadla úzkost a smutek, že jsou prďolky malé samy v nemocnici, bez maminky, tatínka nebo někoho, koho mají rádi a jsou s ním v bezpečí.
Některé pohádky bych snesla o fous delší, některé měly zvláštní pointu, v některých jsme se ani nedozvěděli, co dětem bylo. Nejvíce se mi líbily pohádka O Jonášovi a pohádka O Jirkovi.
A co mě zklamalo bylo, jak málo v knížce bylo pohádek. Čekala jsem jich tak ještě jednou tolik.
A opět můj postesk - ach ty ilustrace. Nebyly nejhorší, ale žádná sláva to také nebyla. Kdyby i toho byly ilustrace například od Heleny Zmatlíkové, to by bylo teprve počtení.
Přesto měla knížka nápad a spát a určitě si jí budeme s prďolkou číst a věřím, že se i vracet.
Kdybych musela se synem do nemocnice, tuhle knížku bych rozhodně sbalila do tašky. Je vtipná a zábavná. Nejraději máme paní uklízečku, která vypráví pohádku :-)
Autorovy další knížky
2014 | Škvíry |
2015 | Varvara: kniha o velrybím putování |
2021 | Kabát a kabelka |
2016 | A smutek utek |
2009 | JO537 |
Mně se pohádky líbily, a to moc!
Mám za sebou několik měsíců strávených se synem v dětské nemocnici a vidím tam inspiraci; návštěvy klaunů nebo loutek dětem opravdu pomáhají, a to nemluvím o krásné výzdobě a o (převážně) skvělém přístupu veškerého personálu. Jenže když tam ti malí musí zůstat sami, protože jinak to momentálně v rodině nelze zařídit, je to tuze těžké. Ze zkušenosti vím, že pomáhají jak sestřičky, tak maminky těch šťastnějších dětí. A teď mohou pomoci ještě tyhle pohádky!
Bezkonkurenčně nejlepší byl pro mě Jonáš, ale zabodovala taky Rozárka, Jirka nebo Ernesto. A naopak Maruška mě nemile překvapila - písničkové dovětky Zuzany a Johany jsou skvělé, už proto, že ne každý tyhle popěvky zná, rodné údolí v pohodě, ouvej ouvej taky bodovalo, zato Máňa! Už jen ta představa, že děvčata v písni pokračují a posléze ji dokončí, mi připadala nepříliš lákavá; naštěstí všechny písňové texty lze zařadit do složky s označením nedokončené . . .
A pokud jde o ilustrace, tak já velmi vítám kresby Jaromíra Palmeho; mám ráda jeho knihy i obrázky. Je zajímavé, jak to máme každý nastavené jinak, ale právě proto je dobře, že máme takovou plejádu (nejen) dětských knížek i ilustrátorů.