Pohádky o Krakonošovi
Marie Kubátová
Původní soubor pohádek o Krakonošovi a jeho „pohádkové říši“ Krkonoších, kde se objevují první lidé. Krakonošovy rozmary i chyby, které dělá, nejsou mu nikdy na překážku. Vždy pomůže potřebným prostým lidem a samozřejmě i přírodě majestátných hor. V pohádkách významné autorky, která důvěrně zná kraj, kde se povídání o Krakonošovi zrodila, se dozvídáme v pohádkové podobě mimo jiné i o vzniku řemesel na horách a v podhůří.... celý text
Přidat komentář
Nám se to s mužem moc líbilo! Několikrát jsme se smáli nahlas, nářečí nám ke knize vyloženě pasovalo, příběhy jsou hezký a tak nenásilně provázaný s obyčejnou lidovou moudrostí. Moc krásný, fakt ♥
K téhle knize se rozhodně budeme vracet pravidelně!
Krásné pohádky o věčném soupeření Krakonoše a pána z Trautenberka. Nářečí mi nevadilo, přece jen pocházím z generace, která s večerníčky o Krakonošovi vyrůstala. Ale jinak souhlasím s ostatními názory zde a knihu vnučkám předčítat nebudu.
Milá knížka pohádek. Krakonoš potrestá zlo a chudým přilepší. Možná mi trošku vadilo – krkonošské? –nářečí. Malým dětem, kterým je knížka určena, bude potřeba některé výrazy vysvětlit.
Uspokojivé.
pěkné pohádky, ale psáno archaicky, čte se obtížně - nutno malým čtenářům spoustu výrazů vysvětlovat a překládat...:)
Měli jsme ji doma s krásnými obrázky H.Zmatlíkové. Pohádky byly zvláštní, ale bavily nás, nářečí nevadilo - rozumíme :). Je to jediná kniha této autorky, která se mi líbí.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2011 | Krkonošské pohádky |
1990 | Lékárnická trilogie |
2011 | Pohádky o Krakonošovi |
2006 | Arcidědkové |
1987 | Absolventka nultého ročníku |
Večerníček s Krakonošem a zlým Trautenberkem je můj úplně nejoblíbenější, a kromě toho si myslím, že jsou tyto pohádky dokonce nadčasové, protože jsou stále stejně krásné. Tato kniha je sice také o těchto dvou postavách, ale jinak jsou jednotlivé pohádky diametrálně odlišné od těch televizních. Například by mne ani ve snu nenapadlo, že Trautenberk je rytíř a k tomu má krásnou hodnou dceru! Kniha se mi ovšem moc líbila, a tak jsem si užívala nejen jednotlivé příběhy, ale i nářečí, které mi vůbec nevadilo. Navíc si ani při nejlepší vůli nedokážu představit, jak by pohádky vyzněly ve spisovné řeči - to už by snad ani nebylo ono ;-). Dávám tedy plný počet a jsem si jistá, že si ještě nějakou další autorčinu knihu přečtu.