Pohádky o mašinkách
Pavel Nauman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49647/pohadky-o-masinkach-49647.jpg
5
93
93
Publikace obsahuje devět pohádek o mašinkách. Autor polidšťuje neživé předměty - mašinky a popisuje jejich údržbu, obsluhu, jak fungují, co si myslí, po čem touží, jejich vlastnosti, jízdy i havárie! Jednotlivé pohádky na sebe volně, ale přece jen obsahově a dějem navazují.
Přidat komentář
Naprosto geniální pohádková knížka, která je určena zejména mužské části populace bez ohledu na věk. Večerníček není špatný, ale v tomto případě je knížka ještě o 100 % lepší. Rád po ni sáhnu i po 30. roku věku.
Můj malý čtenář miluje všechny lokomotivy a mašinky a tuhle knihu i stejnojmenný večerníček zvlášť. Vlídné vyprávění s krásnými ilustracemi a panem Blahošem z výtopny jsou u nás velmi častým hostem.
Krásné a úchvatné pohádky pro malé čtenáře, které vtáhnou do děje svým laskavým příběhem a nepustí. Nostalgické a také krásný zfilmovaný kreslený večerníček.
Knížku jsme se synem poslouchali jako audioknihu, kterou namluvil pan Zedníček a musím říct, že se u ní syn na začátku trošku bál. Kombinace zvuků mašinek a tajemném příběhu o Zababovi ho trochu vyděsila :-) Ale pak už se rozposlouchal a celý příběh si moc užil
Čteno s našimi dětmi a to už po druhé, jistě ne naposled. Jako malý jsem znal pouze kreslený večerníček a měl jsem ho moc rád. Dneska mi některé příběhy připadají možná zbytečně naivní ale dětem to rozhodně vadit nebude. Naumann svými "modeními" železničními pohádkami připomíná pohádky bratří Čapků, byť není tak jazykově vytříbený a vlastně ani tolik ochotný experimentovat. Až na základní fakt, že jde o "nepohádkové" železniční prostředí se tedy tradičních pohádkových schémat drží dosti úzkostlivě. Celkový dojem: 80%
Moje první kniha, kterou jsem dostal v roce 1994 k narozeninám a také celou přečetl. Hezké příběhy o mašinkách. Jednotlivé kapitoly byly natočeny jako Večerníček.
Kniha mého mládí a nebylo možné ji minout, protože mašinfírové byli v rodinné linii. Dodnes si pamatuji některé pasáže a že je to let! S odstupem času vnímám ono vlídné rozpoložení, dobráckého pana Blahoše z výtopny i rozpolcenou postavu černokněžníka Zababy, kterého proklela a nakonec i vysvobodila láska k mašinkám. Co na závěr? "Mašinka, výhybka, hradlo, most - prosím tebe o milost - pusť mě k panu Zababovi."
Dodnes si pamatuji verše pro přehození výhybky koleje k panu Zababovi. Mám doma odrbané vydání z 60 let. Tohle od nakl. Paseka, jsem koupil vnukům. Bohužel, kniha měla málo výrazný tisk. Ta stará kniha byla krásná a vypadala mnohem lépe.
Čarodějná kolej není jenom Nebelvír a spol. a vlaky z obyčejného nádraží do světa kouzel nejezdí jenom z londýnského nástupiště 9 a ¾, ale už dávno předtím ze sedmnácté koleje na Smíchově. Tedy když víte, jak přehodit kouzelnou výhybku…
Kouzlo pohádek o mašinkách se od prvního vydání znásobilo. Není to jen černokněžník Zababa, ale i ten svět parních lokomotiv, který se mezitím posunul do oblasti bájného vyprávění a romantiky:
„Potom však přestal myslit na nemocnou mašinku a jen tak seděl a dával se ovívat večerním vzduchem, z něhož voněl lehoučký rozptýlený kouř z mašinek a olej a pára tím nejlíbeznějším jarním nádražním vzduchem, který je nejkrásnější vůní pro každého železničáře. A mašinky na zlíchovské straně stále tak krásně pískaly a odkudsi z vyšehradského zhlaví sem doléhalo jemné cinkání nárazníků.“ Kdo jiný by to měl ilustrovat než Kamil Lhoták…
A ještě ten technočernokněžník inženýr Zababa – to je originální postava, která, kdyby ji někdo oživil, má potenciál být vděčným prvkem nějaké steampunkové ságy.
Kdo by neznal Vladimírem Rážem přepůvabně načtené večerníčky o mašinkách... A knížka má ještě o level víc, protože se v ní ukrývají další vláčky, na které už v seriálu nebylo místo (mlsná mašinka a mašinka s dlouhým komínkem).
Pro špunty kteří milují auta, vlaky a jiná hejblata je tohle prostě povinnost. Třeba náš mladej (3) ji zbožňuje a než jsme ho ukecali do jiné knížky před spaním, vyžadovalo to silné přesvědčovací metody, protože tohle je opravdu těžký kalibr. Stejně ale čekám, že nás donutí dřív nebo později ji vytáhnout znovu.
Moc krásné pohádky. Některé jsou delší, takže doporučuji spíše pro větší děti (5+).
Milé vyprávění.
Škoda, že zmizela/mizí romantika parních mašinek. Ještě větší škoda, že mizí pohoda, která na nás při čtení dýchá.
Hezké, pro děti i poučné. Pěkné, četné ilustrace. Líbily se mi i večerníčky.
Moc povedené pohádky. Předčítala jsem je synovi (5 let) a dcerám (3 a 9 let). Synovi a starší dceři se moc moc líbily, na tříletou to byl ještě složitý text a nic z toho neměla. Věk 5-7 mi přijde nejoptimálnější. Některé pohádky jsou delší - na cca 45 min.předčítání, jiné kratší (na 20 min.), ale ty dlouhé se dají dobře rozdělit na dvě části. Kniha se mi mimochodem mimořádně dobře předčítala, struktura vět, ač to bývají dlouhá souvětí, sama navádí na správnou intonaci při předčítání, četla jsem bez ztrácení se v textu, škobrtání a nutnosti muset se v textu vracet - což není pro každou dětskou knihu samozřejmost, některé se mi předčítají prostě špatně. Příběhy jsou zde pěkné, mají zápletku, pointu a poučení. Mašinky vždy doplatí na nějaký charakterový neduh - jsou pyšné, nafoukané, nebo si moc vymýšlejí či nechtějí respektovat pravidla a to se jim vymstí. Situace, do které se svými nectnostmi dostanou, je pak většinou sama vytrestá a oni se tím napraví. Kniha je velmi povedená, zvláště pro kluky doporučuju určitě.
Nádherná knížka z které mi rodiče před spaním předčítali, později jsem si ji četl mnohokrát sám :)
Krásná kniha. Poetika parních mašinek a lidí, kteří s nimi pracují... A k tomu mnoho podobností se světem lidí. Mašinky i lidé, kteří všichni chtěli "něco ohromného a bláznivého a nemožného a dělali věci proti rozumu a proti Pánu Bohu. A každý na to nějak doplatil."
V dětství jsem tuto knihu nějak minula (a příliš mi neutkvěl ani večerníček), ale se svými dětmi jsem ji velice ráda vzala a četla.
Jedna z nejúžasnějších knížek mého dětství. Probudila ke mně celoživotní lásku k vláčkům, mašinkám, vagonkům, nádražím, modelovým železnicím... a mým snem bylo stát se paní výpravčí nebo průvodčí. Sice se tak nestalo, ale láska k vláčkům zůstala a dodnes je to můj nejoblíbenější dopravní prostředek (tedy kromě bicyklu). Jako malá jsem ji četla sama, jako maminka pak svým synkům a teď, jako babička, se těším, až z ní budu číst vnoučkovi. :-)
Část díla
Druhá pohádka o dlouhé lokomotivě
2010
Druhá pohádka o dlouhé lokomotivě
2010
Jak jela lokomotiva pro brambory
2010
O mašince ,která nechtěla jezdit po kolejích
2010
O neposlušné mašince
2010
Autorovy další knížky
| 2010 | Pohádky o mašinkách |
| 1966 |  Dlouhý stín času |
| 1947 | Faon |
| 1963 | Příběh zajíce |
| 1943 | Pomník kovu trvalejší |
Poslouchala jsem s dětmi jako audioknihu. Asi jsem čekala něco jiného. Mně se příběhy bohužel nelíbily. Dcera taky nebyla až tak odvázaná, ale poslouchala. Jediné komu se to docela líbilo byl syn, podotýkám, že je mu už 9 let. Provedení audiokonihy bylo to jediné, co to za mě jakž takž zachraňovalo, ale chvílemi podkresová hudba působila trochu strašidelně, tak nevím jestli by se to líbilo malým dětem. Celkově bych řekla, že je to pohádka vyloženě pro takové ty malé milovníky vláčků, kteří budou nadšení ze všech těch "odborných" železničářských termínů. Samotné příběhy mě ale přišly i na dětskou knihu hloupé a jakoby tam o ně vlastně vůbec nešlo.