Pohádky o vílách
kolektiv autorů
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135219/pohadky-o-vilach-135219.jpg
5
39
39
Víte, že v pohádkovém světě nežijí jen princové, princezny, draci a skřítkové? Ve světě pohádek žijí i víly. Nezbedné i poslušné, veselé i smutné, baculaté i hubené, úplně stejné jako děti. Přečtěte si pohádku o Leknínce, květinové víle, o víle, která se dloubala v nose, o malé zimní víle Sněhulce, o víle, která nosila rovnátka, o víle...... celý text
Přidat komentář
Líbila se nám mnohem více než příběhy o sněžných vílách, ilustrace jsou přenádherné v obou knížkách, ale příběhy nás rozhodně více zaujaly tady.
Nádherné čtení před spaním. Tuto knihu jsem četla sestřenici (7 let) a moc se jí ty pohádky líbili a můžu jen doporučit. :D :) :D
(SPOILER)
Nejvíc se mi líbil příběh "Važte si toho, co máte". Bylo to o tom, že jeden delfín chtěl křídla. Tak mu je vílí královna dala. Pak delfína jeho kamarádka provedla zemí a delfín si poletoval nad lesem, ale byli tam pytláci a vzduchem lítaly kulky. Potom víla chtěla mít místo malých nožiček ploutve. Chtěla se stát mořskou pannou. Tak jí královna víl přičarovala ploutve a víla radostně skočila do vody a viděla velikánskou rybu, která ji chtěla sníst. Tak se schovala do mušle a čekala, až ji její přítel ochrání. Když vylezla z vody, tak jí královna zase přičarovala nožičky a řekla: "Važte si toho, co máte."
A delfín i víla souhlasili. Takže tam bylo i ponaučení.
Moc hezké pohádky, i jako dospělé se mi líbily. Předčítala jsem je neteři v autě, kniha stačí akorát na cestu z Vyškova do Hranic :-)
Poslouchal jsem "audio" přímý přenos v naší ložnici, když ji babička četla vnučkám a proto si dávám přečteno. Opravdu jsou to milé pohádky a zaslouží si plný počet, jen bych s potěšením a s ironíí sobě vlastní chtěl touto cestou napravit charakter komentáře pode mou. Ano, Markétka se babička ptala, jestli se vílí tatínek jmenuje vílák, ale naše útlocitná babička mě pak se smíchem , když holky usnuly, přesvědčovala, že vnučka řekla vidlák, ne vílák a to jen proto, že bydlíme na konci světa , kde se občas nějaký ten vidlák potká- no stěhovat se ale kvůli tomu nebudeme :-). To bychom s touhle knížkou mohli putovat světem sem a tam.
Půjčila jsem si ji v knihovně, protože domácí knihovna s pohádkami byla přečtená zprava doleva a zleva doprava. Přesné, pohádka o víle, která měla pořád strčený prstík v nosánku - to je přesně to , co jsme pro holky potřebovali, protože moje fantazie byla na tenhle zlozvyk krátká. Ale i další pohádky o vílách, které mají stejné zlozvyky jako děti, byly kouzelné a holky se v nich poznávaly a hihňaly se pod peřinou. Jsou to trošku jiné pohádky, než na které jsme zvyklí, ale jsou půvabné a milé, žádné tragédie s dračí hlavou se nekonaly. Nejvíce jsme se ale zasmáli větě, která padla už pomalu se zavřenýma očima: "Babi a vílový tatínek je vílák???" No a teď bez legrace , kdo nám poradí, jak se jmenuje tatínek od víly ,hm?
Knížka určená hlavně mladším dětem, ale je tak sladce psaná, že správně nalaěný dospělý bude volat samé: "Je a jů, to je tak kouzelný!" Protože je. A určitě z nich něco vyberu pro své děti... :-)
Buď jsem si z dcery vychoval naprostého cynika, nebo dokáže poznat kvalitní knihu. Tady u většiny příběhů moje šestiletá spolučtenářka vyvracela oči vsloup s komentářem: "Trapný." A já souhlasím. Podivné příběhy, nula nápadů, tuctové ilustrace.