Pohádky Oscara Wildea

05.07.2022

Pohádky Oscara Wildea jsem v dětství nečetla, a jsem ráda, protože je to neskutečná deprese. Výborné komiksové zpracování tu depresi ještě umocňuje. Dávám vysoké hodnocení za působivost, takový nával emocí budu chvíli rozdýchávat. Můj šálek kávy to ale není.

30.01.2021

Jako malá jsem vždy u Wildeových pohádek brečela, jako dospělá u nich brečím znovu. A přestože se zdá, že některé věci se nikdy nezmění, tentokrát se něco změnilo - způsob zpracování.
Spojení klasiky a komiksu je z mého pohledu vždycky nesnadné věc. Jednak zpracování klasiky jako komiksu nemusí sedět "usedlejším" čtenářům, jednak většinou moderněji založené čtenáře komiksů nemusí zaujmout klasika. Pravdou však je, že když se to povede, tak to stojí za to. A tentokrát se to opravdu povedlo.
Fakt, že Wildeovy příběhy spíš než pohádky připomínají "pohádkové horory" se sladkobolným koncem, nepřekvapí. Ovšem způsob, jakým je Wilde schopen propojit nadhled, cynismus a jistou blazeovanost se smutkem, patosem, bídou s tragickou smrtí, tak aby stále dokola dojímala, nepochopím. Jeho zaujetí mladí, krásou a bohatstvím k přímému kontrastu se smrtí, bídou a mravní zkažeností je tu stejně patrné jako v Obraze Doriana Graye. A Craig Russell za ním ani zdaleka nezaostává, jeho barevná téměř až naivní kresba dokonale kontrastuje s přímočarou krutostí Wildeova světa stejně s jako jeho otevřenou laskavostí. Protože vše, co postavy tohohle komiksu dělají, dělají naplno.

14.01.2021

Znal jsem jen Slavíka a růži... A vzhledem k tomu, jaký to je příběh, oč v něm jde a jak dopadne... No, vlastně mě napřed překvapilo, že je to pohádka. Ovšem po přečtení celé této knihy se už nedivím ničemu, protože Oscar Wilde si pohádky představoval trochu jinak než já. Jejich hrdiny stíhá nekonečná série nejrůznějších příkoří, která jako by Erbenovi z Kytice vypadla, umírá se tu ve velkém, na "konec dobrý - všechno dobré" se zrovna dvakrát nehraje (do sbírky by se krásně hodila i Cimrmanova Jak chudák do ještě větší nouze přišel). Nicméně v každém příběhu jde o důležité morální ponaučení podané s romantickým cynismem, a to už je stoprocentní Wilde. Ačkoliv - zatím - neznám Wildův originál, musím opět vyseknout velepoklonu P. C. Russelovi, který si už dříve obdivuhodně poradil s Prstenem Nibelungovým a dalšími operami, no a teď s lehkostí adaptoval další nelehkou látku. Všechno působí přirozeně, kresba je krásně hravá a slova mají přesně ten účinek, jaký mají mít - při zmíněném Slavíkovi a růži jsem ten krásný komiks div nepobrečel.