Pohádky, pověsti a legendy

14.09.2022

Některé pověsti se mi líbily, ale většinou mě nijak nezaujaly. Četly se dobře, ale protože se jedná o výňatky z jiných Stifterových děl, tak jsem mnohdy ani nevěděla, k jaké části Šumavy se váží. Poznala jsem jen 3 pověsti z díla Hvozd.

25.08.2022

Milá kniha s krásnou češtinou, škoda jen, že se jedná pouze o část díla a v knize není návaznost povídek. Čteno jako e-kniha.

18.11.2021

Krásná, malebná a květnatá čeština, kterou už dnes nevídám a neslýchám. To jsem si užila. Pověsti by byly zajímavé, ale nechápala jsem jejich vytržení z kontextu. Na něco navazovaly, ale nebyla to předchozí pověst, takže jsem byla do poloviny knihy zmatená.

15.11.2021

Přečetla jsem e-knihu při několika čekáních na autobus a uznávám, že to bylo o něco zábavnější než zírat na chodník. Především pro mě ale znamenala první, letmé seznámení s Adalbertem Stifterem, vůdčím duchem biedermeieru a Nietzschovým oblíbencem. Takže bych si neměla stěžovat, ať už byla jakákoli. Jenže způsob, jakým editor naložil s autorovým korpusem, mi přijde nepietní a nevkusný, tudíž si stěžovat budu.

Nechápu účel téhle knihy, respektive kusů textu surově vytrhaných ze Stifterova literárního odkazu a slátaných do hybridní, bezkrevné sbírky. Všechny části se sice nějak týkají pověstí, ale mimo původní kontext nefungují. V kapitolce „Na Ořešíně“ se například dočteme doslova jenom to, že babička dětem vypravuje pověsti, jenže ty už součástí Stifterova textu nejsou.

Komentář pode mnou má pravdu v tom, že děti tahle kniha nenadchne. To spíš folkloristy, poněvadž Stifter pověsti nijak neupravuje, zachycuje je v jejich holé, literárně neobrobené podobě, bez detailů, bez pointy — prostě tak, jak si je lid vyprávěl. Čímž nechci říct, že by neměly svůj půvab. Třeba „Pilná Dora“ je tak podivná, že mě z ní příjemně zamrazilo (případně viz anotace k jednotlivým dílkům). Vyprávění o moru a jeho dopadech na osudy lidí také nebylo nezajímavé. Dozvěděla jsem se tu, že Ježíšek jezdívá po obloze se zlatými koňmi (!), kterýžto malebný detail mi dosud unikal. A ráda jsem si udělala představu, co si v 19. století po večerech povídávali „Čeští Němci“ na povltavských statcích, v chaloupkách a samotách. Takže kniha má svoje přednosti, ovšem četbu pro radost si představuji jinak.