Pohádky pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče
Dušan Taragel
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/105274/bmid_pohadky-pro-neposlusne-deti-a-jejich-starostlive-rodice-105274.jpg
4
97
97
Neobvyklé, netradiční pohádky „nepohádky“ o zlobivých či jinak „nedokonalých“ dětech a jejich více či méně úspěšné výchově či převýchově. Trochu crazy a s notnou dávkou nadsázky, při které se pobaví děti i dospělí. Již samy názvy pohádek leccos napoví – Pohádka o líném Toníkovi, Pohádka o Bětce, které se zdálo všechno směšné, Pohádka o lakomé Dorotce, Pohádka o chlapečkovi, který při jídle mlaskal... V knize najdete celkem 14 pohádek, Pomocný slovník pro neposlušné děti a jejich rodiče, dále Test neposlušnosti a Přesvědčovací argumentář. Nedílnou součástí knihy jsou ilustrace v komiksovém stylu jednoho z nejznámějších současných slovenských výtvarníků.... celý text
Literatura slovenská Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2002 , Albatros (ČR)Originální název:
Rozprávky pre neposlušné deti a ich starostlivých rodičov, 1997
více info...
Přidat komentář
Když se řeknou pohádky, napadne mě hned několik znaků - nadpřirozené bytosti, kouzelné předměty nebo šťastné konce. A toto v těchto “pohádkách” chybělo. Dětem bych číst asi nedávala. A jako dospělou mě to vážně nebavilo. Velmi slabé.
Z hodnocení Nezletilého kritika Vojty (8 let), celou recenzi najdete ve skupině Nezletilí kritici na Facebooku: "U čtení jsem se hodně nasmál. Například když zapomnětlivý Martin nezastavil vodu a vytopil sousedův byt a v okamžiku, když si soused přišel stěžovat, tak celá rodina dělala, že nejsou doma. Nejvíc se mi líbil příběh O Bětce, které bylo všechno k smíchu, a O Katce, která se všude ztrácela.
Srandovní je závěrečný test neposlušnosti a nejvíc vtipné jsou obrázky.
Jo, a už nikdy se nebudu dloubat v nose, abych neměl nos jako okurku."
Rodiče mi ji teda už nečetli. Ti mi předčítali jako malé a tohle by si asi "nelajsli" :) Takže jsem si ji četla sama jako starší a bavila mě :)
Bože můj... Tohle je opravdu neobyčejná chorobná slátanina. Tohle bych četla dětem možná tak v rámci nějakého úchylného Mengeleho pokusu s cílem zjistit, jak moc pestrou škálu psychických poruch to v nich vyvolá. A to znám a mám celkem ráda původní hardcore verze klasických pohádek. Oproti nim je tohle stále zrůdnost.
Bláznivá knižka, smiešna, srandovná a proste tak easy a nad vecou. Niektoré príbehy boli riadne uletené, ale na pobavenie úplne skvelé ☺️
tato kniha v detstve dotvarala moju obrazotvornost a aj vdaka nej som asi najvacsie weirdo ake pod slnkom aktualne existuje :) tie obrazky boli uzasne spooky a morbidne. aj ten obsah jednotlivych rozpravok :) no proste skvostna knizka :)
Ako dieťa som túto knihu miloval, hlavne vtipné (a mimoriadne detailné) ilustrácie. Príbehy boli vtipné a jednoduché. Keď som ju teraz prečítal nanovo, tak mi už vadili mnohé opakujúce sa aspekty príbehov - hlavne príbuzní skrývajúci sa pod stolom a šalejúci tam. Stále je to ale príjemná a jednoduchá kniha, ktorá dokáže zabaviť.
Rozprávky boli skôr pre rodičov ako pre deti, tie by to asi nerozdýchali pokiaľ by mali menej ako 9 rokov. Na druhej strane boli príbehy zaujímavé a netradičné, dobre sa čítali, niekedy som sa zasmiala.
3/10 Slabý odvar Paní Láryfáry, který staví na lehce morbidních prvcích, ale přitom jsou jednotlivé pohádky do jedné neoriginální a opakují stejnou příběhovou kostru jak kolovrátek. Škoda je to především kvůli perfektním ilustracím od Danglára. (Albatros, 2002)
Túto knižku mám roky zafixovanú pre jej ilustrácie. Nesmierne mi pripomínali kresliarsky rukopis mojej sestry. Textov v nej som sa ale ako dieťa trochu bála...
Miluji! Hlavně, když je poslouchám z CD, které namluvila Aňa Geislerová. Perfektní!
Nevím, pokud bychom chtěli výchovné moderní pohádky, museli bychom strašit děti něčím reálným. Strašit, že když se holčička nebude mýt, tak ji zavřeme do chlívku a budeme jí házet chleba škvírkou, nebude fungovat, když bychom měli za to na krku žalobu za zanedbání povinné péče.
Pokud vaše děti zlobí, přečtěte jim třeba Dítě zvané To, nebo něco podobného. Pak budou mít teprve pocit, že se mají vlastně hodně dobře.
Pokud chcete jen drsnější pohádky, zkuste nějaké klasické severské, nebo původní neupravenou verzi bratří Grimmů.
Krátké příběhy o dětech, které odmítají respektovat své rodiče, nebo o těch, které mají nejrůznější zlozvyky a jejich rodiče je toho nemůžou zbavit. V knize najdeme například Lidku, která pořád žalovala, chlapce, který mlaskal při jídle, nebo například smradlavou Aničku, která se odmítala mýt. Žádnému ze zmíněných dětí ale jeho neposlušnost neprojde, pokaždé na ni nějakým způsobem doplatí.
Danglárovy mnohdy celostránkové a velmi barevné ilustrace, jakož i celková agresivní grafická úprava čtenáře upoutají na první pohled. Je tak docela možné, že dětský čtenář raději než po páčce joysticku sáhne právě po “té divné knížce” a právě Pohádky pro neposlušné děti mohou být prototypem knihy, která dokáže děti vrátit ke čtení. V době expresivní cool-dramatiky a krvavých počítačových her tak přichází cosi na způsob “cool-dětské knihy”, v níž se týrají zvířata, kde se zvrací, srká, směje na pohřbech a v níž jsou děti vycpávány vycpávači či odnášeny příšerou Özrottö.
Všech čtrnáct pohádek včetně příloh je psáno poklidným, srozumitelným stylem přesahujícím místy od populárněnaučného až k vědeckému (s. 114: “Institut pro výzkum dětské neposlušnosti zjistil, že kdybychom všechna muší křídla a nohy, které odtrhly dětské ruce, seřadili za sebe, vytvořila by se řada, která by naši Zemi obtočila přesně 3 789 458 9878krát.”) O dětských vrtoších a zlozvycích je zde pojednáno tak okatě ironicky, že snad ani obrázek laxní Věrky překonávající nástrahy světa stoickým dloubáním se v nose nemůže nikoho urazit. Kniha je při vší excentričnosti příjemně ucelená, a doufejme tedy, že se nedočká devalvace případným rozmělňujícím pokračováním, jak se tak často stává.
Jednoznačně jedna z nejlepších pohádkových knížek. Příběhy jsou vtipné i když jsou dost "brutální". Dítě i rodiče v tom najdou to svoje. Navíc je kniha doplněna o úžasné ilustrace, které utkví v hlavě snad každému.
Konečně humor, který jsme byli schopni pojmout společně celá rodina - rodiče i děti.
Tyto velice "netradiční" pohádky mě celkem šokovaly. A dost iritovaly. Neposlušné děti, se kterými si rodiče neví rady. Rodiče totiž hrají velmi pasivní roli, jen vzdychají a skákají kolem rozmazlených fakanů. Problém většinou nakonec řeší tím, že si zavolají doktora, odborníka na daný nešvar. Ten dítě buď odsoudí k záhubě, nebo si ho taky vezme s sebou. Rodiče jen sedí u stolu a třeba si na dítě někdy časem vzpomenou... vlastně jsou rádi, že to tak dopadlo.
Za mě naprosto bez nápadu, pořád ten stejný scénář, který mi navíc nijak nesedí. Přemýšlela jsem, co se autorovi asi stalo, že nemá rádi děti...
Tak přesně toto jsem potřebovala. Odreagovat se, pokochat úžasnými ilustracemi, zlomyslně se usmívat :-)
Takže... chápu, že už nejsem dítě. Chápu, že extrémní absurdní humor děti milují, ale toto? Příliš absurdity, příliš děsu, občas příliš překombinovanosti. A nepříliš dobrá slovní zásoba. Chápu, že děti také moc velkou slovní zásobu nemají, ale když některé pohádky hrají na to, že se tam stejná věta použije stokrát, trnou mi zuby. Nehledě na to, že jisté stejné výrazivo použily pohádky snad všechny. Chápete? A kdo nechápe, možná pochopí, až mu dojde, jak mu leze na nervy, kolikrát jsem použila sloveso chápat. Tak jsem totiž trpěla já u těchto pohádek.
Ale abych jen nekritizovala, absurdní humor občas pobavil a ponaučení by občas mohlo zabrat. Jenže občas víc jak 2 hvězdy nevynese.
Touto knihou by měli všichni starší čtenáři (a nejen rodiče) proložit četbu "dospělých" knih. Zapomenete na zlý, nebezpečný a smutný život. Výborná, skvělá kniha. Hláškami z ní se s manželem častujeme dodnes.
Jedna hvězda, že se syn na začátku pohadky zasmál. Pak už to šlo ale z kopce a po konci "a takhle dopadnou všechny děti, co ..." řekl, ze už další pohádku nechce.