Pohanský křest
Milan Masák
Syrové i poetické příběhy z pohanských Čech z dob, kdy se tu proháněli Keltové, germánští Markomané a pohanští Slované. Pohanské rituály a báje se proplétají s historickými reáliemi, kdy ne vždy vítězí dobro, ale i tak je třeba se o vítězství pokusit. A kdy je načase se vzdát? Přece nikdy! To bychom tu jinak nebyli. Vstupte do důvěrně známých míst, na dobře i méně známé křižovatky dějin, ale tentokrát bez komfortu propastného časového odstupu, s nímž jste poslouchali, víceméně znuděně, výklady svých zoufalých učitelů dějepisu. Podívejte se na tehdejší dobu očima současníka, který právě prožívá bitvu, dějinný zvrat nebo jen docela „obyčejnou“ lásku v době, která ani trochu nepřipomíná pověsti křesťanského kronikáře Kosmy. Po vzoru keltských bardů autor své příběhy vypráví vázaným veršem.... celý text
Přidat komentář
No jó, ono se řekne: napsat něco na obálku zrovna takovéhle knížky; to by mělo být něco propagačního, protože už je takovým zvykem, že na obálky knížek se píše něco v takovém tom duchu: tak jestli jste se ještě nerozhodli, tak si to teda ale urychleně kupte, protože... a teď by měl následovat co nejúplnější výčet toho všeho jedinečného, co zaručeně najdete právě jen v téhle knížce a rozhodně v žádné jiné. Přiznám se, že mně, jako ilustrátorovi, se takové seznamy píší dost obtížně, alespoň ve jmenovité formě. Tuhle knížku jsem totiž nemohl neilustrovat, jestli víte, co tím myslím, a to zdaleka nejen proto, že se s jejím autorem znám už téměř padesát let (on sám tvrdí, že dokonce už více než padesát let, ale to sem nepatří), ale proto, že i tyto básně patří k těm, které autor nemohl nenapsat, jestli víte, co tím myslím. Myslím tím to, že takové verše (ale i obrázky) jsou prostě něčím (neznámo přesně čím) jiné, takové jakoby naléhavější a snad i nevyhnutelnější. A samozřejmě i trochu proto, že opravdu neznám moc veršů, které by se vztahovaly k období počátků křesťanství u nás, k období prvních Přemyslovců a k období jim bezprostředně předcházejícím, zkrátka k těm obdobím, ve kterých jsme se kdysi v dějepise vždycky málo vyznali, a to ani u pánů obrozenců. A opravte mě, jestli se pletu.