Pohled přes listy Bódhi
Viktor Zavřel
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493108/bmid_pohled-pres-listy-bodhi-ocb-493108.jpg
5
3
3
Sbírka příběhů, jimiž se vine vzájemně propojující „buddhovská“ nit vytvářející utkanou mytologii, pojednává o zdánlivě rozmanitých tématech od zmrtvýchvstání irského pijana po morální otázky zrady, podvodu, zbabělosti a další. Je tu zobrazen lidský pud směřovat ven, utíkat pryč, aby vše nakonec nevyhnutelně končilo uvnitř. Klubko veškerých příběhů se totiž odvíjí z nebeského kláštera, jehož obyvatelé se každých pět set let obměňují — samozřejmě kromě strýce Gautamy, pro nějž tato existence živoucího podobenství představuje způsob, jak k dobrému ovlivňovat život lidí na zemi.... celý text
Přidat komentář
Přečteno jen do poloviny (jen první část), proto nehodnotím.
Knížka láká na "buddhistickou" obálku a také hned v první větě anotace na "buddhistickou nit", která má vzájemně propojovat následující příběhy.
Autor sám pak v Prologu příběhy vysvětluje jako své zkušenosti, zážitky a snad i střípky moudrosti (ve svých nyní 28letech) z "doteku tepu člověka", který je odkázán na svět a život, ve kterém neexistuje žádné učení potvrzující správnost každého (!?) rozhodnutí či kroku a "musí si pomoci sám". Jinde (v příběhu Legenda o návratu) pak autorovo alter ego "toužilo poznat svět v bláhové představě, že ho toto poznání nijak nepoznamená" (možná bylo myšleno - neublíží).
Nemohu se zkrátka ubránit dojmu, že autor je nepříjemně překvapen a diví se, že život nelze detailně bezchybně nalinkovat a nějaké hledání, trápení, omyly a překážky by chtěl nějak vytknout mimo život. Což mi přijde od moudrosti poměrně vzdálené a zarážející od někoho, kdo láká na Buddhu.
V příbězích pak můžeme narazit (vedle většího množství šotků, za což autor jistě nemůže) i na dost značné množství klišé zavánějících banalitou o "knize života", o různých cestách, které se však "někdy vinou ke stejnému cíli" či o té "jejíž oči, klín, prsa a boky obsahovaly tajemství celých myriád vesmírů a světů v nich".
S takto psanou knížkou se prostě míjím a pokud se zkouším ptát, proč ji autor vlastně takto napsal, napadá mě opakovaně věta z příběhu Ve Filadelfii - že to zkusí odvyprávět, ikdyž "je to riskantní (!?), ale dluží si to". Zkrátka mám pocit, že si autor vypráví tak trochu sám pro sebe.
A pak také pocit, že napsat "mýtickou" knihu balancující na hranici reality a snu, představy, zážitku, myšlenky je velmi lákavé, ale zároveň také těžké a coelhovsky zrádné.
Kniha, která při svém „filozofování“ neztrácí kouzlo vyprávění. Tak by se dala stručně charakterizovat štíhlá sbírka krátkých povídek, které jsou v první části kladeny za sebou samostatně, ve druhé pak tvoří různobarevné korálky na niti vyprávění o jistém nebeském klášteře. Nejde o klasickou fikci, povídky bychom spíše mohli označit za alegorické příběhy. Autor vynikajícím způsobem balancuje mezi reálnou a symbolickou rovinou vyprávění, čtenáře neustále vrhá do pochybností nad mírou „skutečnosti“ fiktivního příběhu. Náměty i náznaky reálií v jednotlivých příbězích dávají tušit inspiraci konkrétním dějinným časoprostorem, autor mu však vždy ponechává tak říkajíc rozmazané kontury. I přes svůj filozofický rozměr (a několik skutečně „filozofujících“ pasáží) jsou povídky čtivé, vyprávění je svižné. Čtenář na konci zůstává v hlubokém zadumání, nikoliv však zneklidňujícím a mysl obtěžkávajícím, nýbrž naopak stimulujícím. Kniha rozhodně není určena jen čtenářům–filozofům. Vřele doporučuji všem, kdo hledají látku ke kvalitnímu zamyšlení.
Pohled přes listy Bódhi
Knihu "Pohled přes listy Bódhi" považuji za velmi vzácnou. Považuji ji za knihu, která byla psána pomalu, obezřetně a s takovou mírou osobního vkladu, že by ji autor mohl psát vlastní krví. Přesto, a to jsem si na knize velice cenil, si udržuje lehkost, otevřenost a srozumitelnost a neutíká do snových obrazů, které by mohly být srozumitelné jen autorovi samému. Schopnost udržet tuto rovnováhu jednoznačně vypovídá o autorské dovednosti a zralosti.
Osobně v knize (zvláště pak v příbězích strýce Gautamy) nacházím cosi matně známého, zvláštně uklidňujícího a ubezpečujícího. A zároveň nového. Je to jako zavítat zpět na staré známé místo (na chalupě nebo v koruně stromu) a mít možnost v klidu a pohodlí reflektovat (spolu s Gautamou a jeho hosty) myšlenky a vlastní zkušenosti, které nás možná trápí, na jejichž rozuzlení si ovšem během všedního dne nedokážeme najít čas ani prostor. Pokud byl právě toto autorův záměr, pak jej jeho kniha plní velmi dobře. Jsem přesvědčený, že velkou roli v tomto úspěchu hraje i to, jakým způsobem autor pracuje s mýtickými prvky nadpřirozena (střídmě, s opatrností, ale zároveň s lehkou samozřejmostí) - čtenáři tímto velmi hladce zprostředkovává vzácnou perspektivu dítěte, snílka nebo mudrce.