Pohlednice bez podpisu
Imogen Clark
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448046/bmid_pohlednice-bez-podpisu-u56-448046.jpg
4
74
74
Pohlednice série
1. díl
Když Cara narazí na skrýš starých pohlednic v podkroví, jejich obsah náhle zpochybní všechny její dosavadní jistoty. Příběh, který se při četbě pohlednic vynořuje je matoucí a znepokojující; zdá se, že jistoty byly založeny na lži. Ale kdo jí může říct pravdu? Otec se stále více propadá do Alzheimerovy choroby a bratr se zdráhá Caře jakkoli pomoci. Má Cara vůbec šanci najít odpovědi na své otázky? Jedna věc je však jasná od začátku - někdo ví víc, než je ochoten přiznat. Rozpolcená mezi loajalitou k vlastní rodině a obavami z toho, co by se mohlo vynořit z útrob minulosti začíná Cara pátrat po dávno ztracených příbuzných, kteří by jí mohli pomoci tajemství rozluštit. Obraz, který se před ní začíná objevovat ale není takový, jaký očekávala, protože lži, jak se brzy ukáže, mají tendenci se hromadit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Postcards From a Stranger, 2017
více info...
Přidat komentář
Taková oddechová kniha.. Víc jak polovinu knihy mi přišlo, že se nic moc neděje. Cara sice objeví pohlednice a začne odkrývat rodinné tajemství, jenže všechno je takové zdlouhavé a nijaké.. Až v poslední třetině dostane kniha spád a konečně se něco začne dít. Co mě ale na knize hodně bavilo, tak bylo vyprávění ve dvou časových rovinách - mladé Anny v minulosti a Cara v přítomnosti. Cara mi ale moc nesedla - přišla mi taková dost uťáplá, pořád se shazovala a nevěřila si. Jak před bratrem, tak před Simeonem. Konec mě trochu překvapil, tipovala jsem jinou osobu.
Přečteno jedním dechem. Velice povedená kniha. Epilog s Lily na úplný závěr mě dostal. Kdo ví , že mám malinkou vnučku Lily pochopí.
Zajímavý námět, asi bych si knihu nekoupila, ale dostala jsem ji jako dárek. Byla jsem mile překvapená. Je to první díl série, jsem zvědavá na pokračování.
Skvělý námět, jen mi to přišlo moc zdlouhavé a rozvláčné, ale celkově mě kniha bavila.
Odpověď pro Madelisi níže - já bych řekla, že to byla právě matka, která je zřejmě sledovala, možná i celý život? Zodpovězeno to podle mně v knize není, ale myslím, že to nikdo jiný být nemohl :)
Mně se kniha moc líbila, protože v ní, jak by se mohlo zdát, nepřevládala romantika, ale děj se věnoval odhalení rodinného tajemství. Cara pátrá po tom, zda je možné, aby její máma nezemřela, jak jí a jejímu bratrovi řekl otec, ale byla stále na živu. Postupně se Caře podaří odhalit různé věci (najde část své rodiny) a čím víc se toho dozvídá, tím míň si je jistá, zda chce poznat ženu, která ji a bratra opustila, když byli oba děti. Jaká matka přece opustí své malé děti? Jaký by musela mít důvod, aby to udělala? To se dozvíte v této knize, která se četla dobře.
Rozhodně se jedná o originální námět. Ve dvou letech jí měla umřít maminka, ale po letech najde na půdě pohlednice, které jsou evidentně od mamky a jsou datované i po ,,její smrti", co to znamená? Je maminka stále naživu?
Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, jednu vypráví Annie (matka) a druhou Cara, ústřední postava příběhu. Jedná o lyricky laděný příběh, se spoustu smutku a nespravedlnosti, ale také o rodinných vztazích a naději.
Příběh se četl hezky, lehce plynul, stránky ubíhaly ani nevím jak. Kniha mi toho spoustu dala a ráda se k ní zase někdy vrátím.
Knížka se mi líbila,mám ráda knížky,v kterých jsou tajemství.Postava Cary se mi líbila,protože i když ji otec lhal o její matce,ona mu to odpustila,protože on už za to zaplatil tím,že měl Alzheimerovou nemoc.Tato knížka byla o tom,jak se musí naučit odpouštět.Autorka píše krásně emotivně,kdo má ráda takové emotivní knížky,tak doporučuji tuhle.
Nevím, jak jsem přišla na to, že jsem očekávala další z romantických příběhů s tajemstvím. Té romantiky tam byla malá špetka a řekla bych, že celkem zanedbatelná. Ale to tajemství ano, bylo tam a pro mě je tato kniha nečekaným překvapením.
Podle mne je to velmi silný příběh o rozhodnutích, která nemusí vždy být ta nejlepší, byť jsou učiněna s dobrým úmyslem. Rozhodnutí, jež poznamenají nejen dětskou duši.
A musím ještě vychválit autorku, že z takového tématu neudělala béčkový kýč, vůbec netlačila na city, příliš se v nich nepitvala a nechala čtenáře si z náznaků spoustu domyslet. Přesto, aspoň pro mne, to byl krásný a dojemný příběh, moc se mi líbil.....
(SPOILER)
Záhada minulosti, která vyplyne na povrch v současnosti a musí se vyřešit? Sem s tím.
Cara je až moc rozumná, sama se divím, že má vůči otci stále velký pocit loajality. Ten si ji nezasloužil z toho, jak se k ní choval. Bratr Michael jí zase ani náhodou netrpí.
Líbí se mi její práce návrhářky. Od její cesty do San Francisca vše, co doposud pomale plynulo, získalo spád.
Annie je chuďera. Snaží se utéct od dominantního a násilnického otce a uteče k dominantnímu a násilnickému manželovi. Chápu, že na setkání s dětmi čekala až do smrti manžela. Měla strach, co by mohl ještě dalšího udělat.
Říkala jsem si, že alzheimer je pro něj pěkná odplata.
Dvě pozitivní věci - pečovatelka. Na ni měla Cara skutečně štěstí. Sama jsem jako ona myslela, že by se mohlo jednat o Annie v přestrojení. To by k příběhu sedělo.
Simeon. Bavilo mě, že ho prý matka pojmenovala s překlepem a když to zjistila, nedalo se nic dělat. Ale na druhou stranu, já jsem nepoznala, že je jméno špatně, Simeon se jmenoval bulharský car. Asi se matrikář orientoval podle tohoto spíše než podle francouzské detektivky.
Otázka - na začátku je scéna, jak nějaká žena po vystoupení z autobusu hledá dům Cary a Joea. Kdo to byl? Jestli na to autorka odpověděla, tak mi její odpověď unikla.
Kniha se krásně čte. Prolínají se dvě časové roviny, příběh matky a dcery. Je to smutně laděný příběh, ve kterém soucítíte s hlavní hrdinkou příběhu. Velmi mě ale zklamal konec. Připadalo mi, jako kdyby si autorka řekla, že už toho napsala dost a teď musí knihu rychle ukončit. Proto jen 4 *. I tak stojí kniha za přečtení. Doporučuji.
Zde bohužel platí rovnice: Velké očekávání= Velké zklamání.
Knihy, kde se postupně odkrývají skrytá tajemství, mám velmi ráda, a proto jsem se na čtení moc těšila. Bohužel, přišlo zklamání.
Pochvalu si ale zaslouží obálka a celkové zhotovení knihy.
Na 430 stranách autorka nedokázala vykreslit situace tak, abych měla pochopení pro činy některých postav. Návraty do minulosti byly zcela zbytečné. Až na jednu výjimku- seznámení Joea s rodiči Annie. Jinak ty nejdůležitější okamžiky nebyly popsány a z toho mála, co autorka napsala, byla většina zbytečných. Já bych raději více četla o tom, co se dělo u nich doma, než o tom, jak si Annie zašla na limču, měla strach jít pak domů, a když přišla, nestalo se nic. Jak bych pak mohla pochopit, že v té rodině je něco špatně? Z toho mála, co autorka nechala vyplout na povrch, jsem rozhodně nesestavila mozaiku příběhu. I proto jsem některým postavám nemohla přijít na chuť, a jejich činy už vůbec nechápu. Sice na konci autorka píše prostřednictvím jedné postavy, že soudit je lehké, a že by chtěla (ta postava) vidět, jak bychom my hráli s kartami, které nám život rozdal, ale když ty karty nevyložila na stůl autorka, je těžké nesoudit. Důležité, objasňující rozhovory byly odbyté během pár vět a pak zase jen omáčka okolo. Potenciál námětu nevyužitý. Škoda.
Když druhý díl nevydají, vůbec mně to nebude vadit.
(SPOILER)
Knížka se četla rychle, ale příběh byl takový nemastný neslaný. Cara byla zpočátku fajn, ale s postupem příběhu mě čím dál víc štvala. Štvala mě její dětinkost, váhavost, nerozhodnost, ufňukanost a nálady. Když už píchla do vosího hnízda, měla počítat se žihadly.
Jinak se mi nápad líbil, bylo to napínavé, ale chyběl tomu šmrnc.
A třeba moc nechápu, proč Cara neprolezla celou půdu, když hledala nějaké důkazy. Já bych tam šmejdila o sto šest, dokud bych neprobrala poslední krabici.
Také nechápu, proč se její matka neozvala po Cariných 18 narozeninách, kdy už se na ni nevztahoval zákaz styku. A co celou tu dobu dělala?
A srdce mi rvalo vyprávění z těch pohnutých rodin, z dětství Cary. To jsem měla chuť knížku odložit, bylo mi jich hrozně líto.
A téma pohlednic mohla autorka využít víc, mělo to takový potenciál.
A co mě neskutečně štvalo a vytrhávalo ze čtení, tak bylo veliké množství chyb, překlepů a špatného užívání přímé řeči - úvozovek. Úvozovky snad překladatel a korektor tipovali, kolikrát jejich umístění nedávalo absolutně smysl, kolikrát chyběly. Tahle knížka snad korektora neviděla ani z vlaku.
Celkové hodnocení - takový průměr, za chvíli si knížku nebudu pamatovat.
Tento příběh, kde se prolíná minulost s přítomností, se krásně čte. Tak nějak plyne a vy ani nepostřehnete, a budete na konci. Vyprávění Annie okolo roku 1980 je smutné a trhalo mi srdce. Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Příběh vonící starými pohlednicemi, které skrývají tajemství života maminky Michaela a Cary. Žije vůbec jejich máma, když tatínek tvrdí, že zemřela ? Co se tehdy stalo a proč odešla ? Na tuto otázku nám odpoví tento moc hezky napsaný příběh, který čtenáře potěší a pohladí po duši. Je plný dávných tajemství, jemný, milý a opravdu moc dobře se čte. Četba je to odpočinková, nenáročná, ale líbivá. Ani já nebudu šetřit hvězdičkami !
Nádherný příběh, zdánlivě poklidně plynoucí, ale pod povrchem doutnají nevyřčená tajemství.
Pohlednice bez podpisu
Pro mě letní oddechové čtení. Tajemstvím opředené rodinné vztahy a nečekané odhalení, nechyběl ani náznak romantiky. Jen hlavní postava mohla být více prokreslená a některé kapitoly z minulosti mohly nést bližší informace o rodině. A na mě až moc rychlý a překvapivý konec.