Pohovka Sigmunda Freuda
Jan Zbořil
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409204/pohovka-sigmunda-freudaA4Dqa5-akq-.jpg
4
6
6
Jan Zbořil ve své druhé sbírce básní s naprostou samozřejmostí mísí drobná pozorování se skelety příběhů – a zároveň je schopný sesbíranou pěnu dní místy pročísnout říznou metaforou. Výsledkem je pozoruhodná kniha, výsostně čtivá a svěží, okořeněná jemným humorem. Pohovka Sigmunda Freuda je ideálním útočištěm pro chvíle, kdy nám náš vezdejší svět začne připadat příliš nudný a fádní. Zbořil nás vyvede z omylu: ty největší zázraky nezačínají kdesi v dáli, dokonce ani za rohem. Jsou zapouzdřené v přítomném okamžiku – stačí se jen pozorněji dívat, lépe naslouchat, přítomněji žít.... celý text
Přidat komentář
Velmi sympatická knížečka už jen svou výpravou (formát, řada fotografií nejen rámující jednotlivé verše, ale současně vtahující, jako bychom byli jejich součástí. A to platí i o verších. Nemyslím si, že by šlo o smutnou nebo depresivní poezii, spíše jde o básně, které s laskavým odstupem mapují četná zákoutí běžného života. Nepláčou, nekřičí, jen nenásilně, vkusně a hutně akcentují situace, v jejichž většině jsme se již ocili sami nebo nám někdo blízký, a které v naprosté většině přijímáme za své. A co víc, mezi řádky zaznívá porozumění. Jen mezi řádky, protože poezie autora je sama o sobě natolik zdravě sebevědomá, že věří v čtenářovu empatii.
Sbírku není vhodné číst v době smutku, hrozí pád do hluboké deprese. Osamělost, bezdomovectví, stáří a choroby. Verše jsou však zdařilé a nápadité: „Mluvíš tupě na psa, který důsledně hlídá své vězení“. Fotografie Jana Šmoka sbírku nedoplňují, ale s ní souzní.
Zájezd: „Průvod berlí a holí se chvílemi zastavuje, zdá se, že není kam spěchat. Dnes ještě dojdou tam, zítra možná někam jinam. Zastavující se čas je plný zastávek.“
Zbořilova poezie je jako závan čehosi prastarého. Autor na čtenáře nikterak neútočí rozmáchlým manýristickým vrstvením básnických prostředků, ani se žánrově nepohybuje na hranici poezie a prózy (jak je dnes trendem), ale servíruje čtenáři tematicky ohraničené jednohubky obyčejného dne, pod jehož slupku svými verši nahlíží.
Zjednodušeně řečeno: přečtěte si to, je to fakt dobré!