Pohřbené lži
Elle Marr
Narodila jsem se v zajetí... Marissa prožila prvních sedm roků svého života ve sklepě. Od útěku z pekla ji nyní dělí dvacet let a navzdory traumatu se snaží vést normální život. Když ale přijme práci, při které musí fotit místa činů vražd, minulost ji dožene. Podzemní doupata, cetky a hračky z jejího dětství, vzkazy určené jen pro ni. Aby mohla Marissa odhalit vrahův další krok, musí vydolovat dlouho potlačované vzpomínky. A po celou dobu někdo sleduje každý její krok a něco chystá… Marissa prožila prvních sedm roků svého života ve sklepě. Pak se jí ale s matkou a dvěma sestrami podařilo utéct. I když ji trauma pronásleduje i po dvaceti letech, snaží se Marissa vést normální život. Pod novým jménem pracuje jako fotografka na volné noze a v Portlandu se dostane k práci pro místní noviny. Jejím úkolem je fotit místa činů děsivých vražd. Marisse neujde podobnost s její minulostí. Vraždy se odehrávají v podzemních doupatech, nacházejí se tam cetky a hračky naprosto stejné jako ty, které měla ona jako malá. A pak jsou tady anonymní vzkazy určené jenom pro ni. Aby odhalila vrahův další krok, musí Marissa vydolovat dlouho potlačované vzpomínky na svou minulost a čelit svým strachům. A nebude na to sama, protože někdo sleduje každý její krok a něco chystá…... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2022 , DominoOriginální název:
Lies We Bury, 2021
více info...
Přidat komentář
Bylo těžké se knihou prokousat, zorientovat se ve všech postavách a celém příběhu. Konec byl pro mě velkým překvapením, ale četla jsem mnohem zajímavější knížky podobného žánru. Na celé knížce je nejlepší obálka a anotace, která upoutá čtenáře. Škoda
K přečtení knihy mě zlákala hodně slibná anotace. Námět zajímavý, ovšem provedení tak nezáživné, že jsem se kolikrát přistihla, jak mi oči běží po řádcích a přitom vůbec nevnímám, co čtu, protože myšlenky mi utíkaly někam úplně jinam.
Chtěla jsem dát aspoň dvě hvězdičky za snahu, jenže jsem mnohdy dala dvě hvězdy i lepším knihám, tak by to nebylo spravedlivé.
Tak nevím,nemohla jsem se začíst,nebavila mě,trochu spád to dostalo až na posledních asi padesáti stránkách a jak píše Damaj,konec byl překvápko.