Pohřbený zaživa
Richard Marsh
V květnu 2009 postihla Richarda Marshe, policistu z Napa Valley v Kalifornii, cévní mozková příhoda („mrtvice“), po které se stal obětí syndromu uzamčení (locked-in syndrome, ve francouzštině maladie de l’emmuré vivant, doslova „choroba zazdění zaživa“). Při něm je pacient při vědomí, dokáže myslet, vnímat, slyšet i rozumět, avšak není schopen pohybu ani komunikace s okolním světem, jelikož všechny vůlí ovlivnitelné svaly jsou paralyzovány. Když Richard Marsh po dvou dnech po mrtvici znovu nabyl vědomí, mohl na nemocničním lůžku jen bezmocně přihlížet, jak se lékaři ptají jeho ženy, zda ho mají odpojit od přístrojů. On však nechtěl zemřít a byl rozhodnutý bojovat. Jeden z lékařů naštěstí usoudil, že Richardova situace možná není úplně beznadějná. Zjištění, že Richard může komunikovat mrkáním, stálo na počátku jeho dlouhé a svízelné cesty k uzdravení. Nikdo přesně neví, jak je možné, že se Richard Marsh uzdravil – 90 % pacientů se syndromem uzamčení umírá během prvního měsíce, syndrom je v podstatě neléčitelný. Richardovi se to však podařilo a v knize Zazděný zaživa popisuje, co všechno během dlouhých měsíců rehabilitace prožíval.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Příběhy
Vydáno: 2014 , TritonOriginální název:
Locked-in, One man’s miraculous escape from the terrifying confines of Locked-in syndrome
více info...
Přidat komentář
Syndrom uzamčení je podle definice vzácná neurologická porucha, při které dochází k úplné paralýze všech svalů, které můžeme ovládat silou vůle, s výjimkou těch, které řídí pohyby očí. Richard Marsch však popisuje svou zkušenost poněkud jinak. Zpočátku totiž nemohl ovládat ani pohyby očí. Byl při vědomí, vnímal co se okolo něj děje, měl pocit, že se topí ve vlastních slinách a poslouchal jak se lékař domlouvá s jeho ženou, zda ho má nebo nemá odpojit od přístrojů. Nevím jak vy, ale já si takhle představuji peklo.
Co víc k tomu dodat? Už dlouhou se mi nestalo, abych četl nějakou knihu bez přerušení hluboko do noci. Příběh sám o sobě je velmi silný a působivý, ale zároveň inspirativní. Občas je dobré si připomenout, že zdraví není samozřejmost a musíme se o něj přičinit. Dávám plný počet hvězd.
Velmi silná kniha. Aniž bychom se sami dokázali zamyslet nad pocity lidí, kteří neovládají tělo, tak máme možnost se do jejich pocitů vcítit prostřednictvím popisu v této knize. Ač spíše populárně naučný žánr, tak je velmi čtivá. Na druhou stranu nutí k zamyšlení. Čeká nás jednou právě tohle?
Určitě není nikdo, kdo by nepřemýšlel, jak by chtěl, aby se zachovali jeho blízcí v tomto případě, ale myslím, že ať si slíbíme cokoliv, tak realita je přesně, jako v této knize. Velmi působivý příběh, ale občas mi to přišlo trochu moc americké...
Super knížka ... bála jsem se, že celá knížka bude "o ničem", ale mýlila jsem se, je naprosto skvěle napsaná.
Prý syndrom uzamčení je naprosto neléčitelný. Ale to by nesměl být Richy takový bojovník.
Mně osobně dojímala jeho soucitnost s rodinou, na kterou měl velké ohledy. Stále myslel víc na druhé. Richy krásně literárně zpracoval i velmi choulostivou otázku života a smrti. „Odpojit nebo neodpojit z přístrojů člověka, který v naších očích nemá žádné šance? Jsme dostatečně zralí a vyspělí, abychom byli schopni vyřknout ortel smrti?“ Richy vypadal jako mrtvola, nemohl se hýbat a přitom slyšel a vnímal, každičké slovo, cítil slzy, ačkoliv nemohl brečet. Kde bral sílu, energii, naději a víru? Nevím. Ale všechno zvládl na jedničku. Po přečtení knihy a následné vlastní životní zkušenosti, silně věřím, že tohle rozhodnutí by nemělo patřit do kompetencí člověka
Představa, že se něco takového může stát komukoliv je děsivá. Trošku mi nejde na rozum, že současná madicína nedokáže odhalit mozkovou aktivitu, která by potvrdila, že mozek je naprosto funkční, na rozdíl od těla, které přestalo zcela fungovat. Rovněž zázračné uzdravení za 4 měsíce se mi zdá nějaké přitažené za vlasy.
V každém případě je to o tom, že co si zamanete to se vám podaří. A to je Amerika!!!!
Děsivá kniha, nechtěl bych to zažít ani přežít. Detailně popisovány myšlenkové pochody při léčení jako mučení při syndromu uzamčení. Ponížení, bolest, skvělá i otřesná práce sestřiček. Moje celoživotní noční můra jak člověk ve stáří může dopadnout.