Andělská hra
Carlos Ruiz Zafón
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192977/bmid_andelska-hra-nU2-192977.jpg
4
478
478
Pohřebiště zapomenutých knih série
< 2. díl >
David Martín, mladík se spisovatelskými ambicemi, jenž zprvu otročí v bezvýznamném barcelonském plátku a poté svůj talent vydá napospas vydřidušským producentům pokleslé literatury, přijme v kritickém okamžiku svého života nabídku tajemného vydavatele Andrease Corelliho a rozhodne se pro něj napsat knihu, jakou ještě nikdy nikdo nenapsal. Čím náročnější se mu tento úkol jeví, tím více záhad vyvstává i kolem muže, který si opus, jenž by svému tvůrci přinesl nebetyčnou slávu, objednal. Záhad, nevysvětlitelných náhod i úmrtí za nejasných okolností. A otázek, z nichž nejpalčivější zní: Komu vlastně upsal David Martín svou spisovatelskou i lidskou duši? V srdci Barcelony první poloviny 20. století – města, které prochází modernistickým přerodem, v němž staré čtvrti a špinavá zákoutí ustupují novým ulicím, čtvrtím, parkům a po světových výstavách zůstávají architektonické i technické vynálezy; které však zároveň pod povrchem skrývá prastaré bludiště chodeb a kanálů, plné duchů a stínů minulosti – se tak rodí poutavá, fascinující variace na faustovský motiv o pokušení a touze po nesmrtelnosti. Román Andělská hra volně navazuje na Zafónův předchozí titul, Stín větru, díky němuž se jeho tvůrce stal nejprodávanějším španělsky píšícím autorem na světě.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
El juego del ángel, 2008
více info...
Přidat komentář
Už od prvních stran mě znovu vtáhla ta skvěle vykouzlená atmosféra předválečné Barcelony, jak jsem si ji pamatoval ze Stínu větru. Dokonce jsem měl dojem, že Andělská hra je jen variací na Stín větru, jako by si autor sedl s myšlenkou: Tak to zkusíme ještě jednou. Možná mě to svedlo na scestí, protože jsem pořád očekával, kdy se zas všechno nějak vysvětlí. Že tady půjde o něco jiného, o boj spisovatele s ďáblem o vlastní duši, mi začalo pomalu docházet, až když ďábel začal vykládat svou teorii náboženství. A abych to dokázal plně ocenit, potřeboval bych si Andělskou hru přečíst znovu. To ale neznamená, že mě napoprvé nedokázala uchvátit, i když Stín větru nepřekonala.
Magická, mystická, místy detektivní, místy až hororová. Za mě je tento druhý díl Zafonovy tetralogie povedenejsi než ten první. Všechno do sebe krásně zapadá. Epilog byl krásný. Běžím pro třetí díl.
Moje první kniha z této série. Musím říci, že se mi kniha líbila. Je to pomalé a místy dosti zašmodrchané čtení.
Jediné co bych knize vytkla jsou vcelku nesympatické charaktery a místy rozvláčnější pasáže. Závěr bych ocenila trošku lépe vysvětlený.
Jedním slovem krásná magická kniha, která zůstane dlouho působit....
Tentokrát mi chvíli trvalo než jsem se začetla, ale pak se děj rozběhl a propadnete kouzlu staré Barcelony, tajemná atmosféra, romantika opravdu na každého působí děj jiným způsobem...
Krásný příběh je pro nás vždy velkou odměnou - pohlazením na dušičce.
(SPOILER)
„Prvním krokem k tomu, aby člověk něčemu zaníceně uvěřil, je strach. Strach, že přijdeme o vlastní identitu, o život, o své postavení, o to, čemu věříme. Strach je střelný prach a nenávist zápalná šňůra.“ (s. 315)
Dnes odpoledne jsem se nevydala ven, jako tomu bývá každý víkend. Místo toho jsem zasedla do křesla s knihou. Zbývalo mi cca 100 stránek do konce příběhu a můj hlad po rozzuzlení byl enormní.
A tak stejně jako v případě Stínu větru, i zde jsem naprosto zapomněla na své okolí a propadla se do Barcelony první poloviny 20. století. Barcelonské uličky, jakoby se přede mnou vynořovaly z knihy, David Martín jakoby mluvil i přemýšlel v mé vlastní hlavě a já viděla svět jeho očima. Cítila jsem jeho strach, odhodlání ale i dávno zapomenutá příkoří a hlavně lásku. Lidská duše je bezedná a dokáže snést sebevětší rány osudu. Avšak každá rána může člověka posunout dál, do vyšších sfér.
Mnohokrát jsem už téměř nevěřila, že se náš hlavní hrdina dožije svítání nového dne. Mnohokrát jsem si říkala, kam dál lze ještě děj vystupňovat a posunout. A mnohokrát jsem doufala, že mezi všemi zloduchy a padouchy se najde alespoň jeden, který bude mít srdce na správném místě.
Ještě mám před sebou dva díly Pohřebiště zapomenutých knih, ale už teď se děsím chvíle, kdy ten poslední dočtu a přede mnou se rozvine pustina. Přijdu si Zafónovými knihami naprosto posedlá. Jen na chvilku mě napadlo, že bych si teď na odlehčení vybrala jinou knihu, ale ta myšlenka jak rychle přišla, tak rychle byla odehnána. Teď už se jen těším, až otevřu Nebeského vězně a má duše se s příběhem přenese daleko od mého domova i doby, ve které žiji.
Aj túto časť som už raz dávno čítala, ale opäť som si veľmi nepamätala o čom bola. Podobne ako tá prvá, aj táto časť je napísaná úplne úžasne. Pán Zafón opäť napísal knihu, ktorá ma dokázala úplne pohltiť. Táto časť je oproti prvej časti taká temnejšia, drsnejšia, na scéne sa objavuje viac mŕtvol a ani Davidov život nie je úplne ružový. Dej je viac spletitejší a musím priznať, že v nadprirodzených udalostiach okolo záhadného patróna som sa trochu strácala. Napriek tomu som sa ale od knihy nemohla odtrhnúť, pretože dej je napínavý a tá ponurá atmosféra... tá je naozaj skvelá. David mi bol sympatický a v mnohých okamihoch, keď sa mu nedarilo, mi ho bolo ľúto. Vedľajšie postavy sú tiež zaujímavé a sympatické. Veľmi sa mi páčilo, že aj keď je táto časť o niečom inom, ako Tieň vetra, tak tu ostáva prepojenie v podobe kníhkupectva Sempere a syn, ktoré David veľmi rád navštevoval a v ktorom mu dosť často pomohli. Celkovo mi táto časť prišla o trošku slabšia ako tá prvá, ale stále je to skvelé čítanie.
Zatímco Stín větru mě absolutně nadchl, v tomto díle jsem se dost ztrácela. Zápletka byla pro mě příliš komplikovaná a já jsem byla často zmatená. Díky tomu se mi to i docela těžko četlo.
Nebudu tvrdit ,že tento díl je lepší než Stín větru. Na mě zde bylo příliš fikce a éterična, přesto je to úžasná kniha, celá tato série podle mě stojí za přečtení, takže se těším na další díl.
Tajuplná Barcelona 20. let 20. století, příběh, který se pomalu rozehrává a postupně získává na síle a napětí. Setkáváme se s osobami, které vystupují již ve Stínu větru. Nechybí tragická láska a detektivní zápletky... postupně jsem se trochu ztrácela v těch nadpřirozených souvislostech. V poslední třetině ztratil hlavní hrdina mé sympatie, protože jsem přestala věřit, že jeho úhel pohledu je takový, jaký bychom my, "normální lidé" mohli zhodnotit jako pravdivý. Ale i tak jsem nemohla knihu odložit. Četla jsem ji již před mnoha lety a měla ji v paměti jako ponurou a složitou (a to taky je), ale pokračování děje jsem si nyní stejně vždycky uvědomila až když už se znovu děl :))) A konec byl pro mne velkým překvapením...(a tak nějak mne přiměl vzít Davida na milost) neodložila jsem knížku, dokud jsem se k němu neprokousala - v tom nejlepším slova smyslu ;)
Tak poslední díl mám za sebou. Všechna tajemství odkryta, bylo to super. Trošku se mi bude stýskat po mých hrdinech, ale zas na druhou stranu si myslím, že mi ta vzpomínka zůstane na dost dlouhou dobu.
To je pan spisovatel,nechame vtahnout do knizky natolik, jak kdybych to prozivala tam snima a je tezko se odtrhnout od toho.
Opět úžasný příběh který mě nenechal spát. A to tajemno mě úplně pohltilo. Doporučuji a už se těším na třetí díl
Další z magických výletů s autorem do jeho milované starobylé Barcelony ....
A opět s příměsí historie, mystiky a detektivním pátráním v minulosti a otázkou nesmrtelnosti ....
Autor se rád ponoří do světa snění - a kdo ví, třeba někde opravdu existuje " pohřebiště zapomenutých knih ...."
.... " je to svatyně. Každá knížka, každý svazek, který tu vidíš, má duši.
Duši toho, kdo knihu psal, a duši těch, kdo ji četli, prožívali a snili s ní.... "
Přes město zatracenců a věčné světlo dospějě David Martín k andělské hře ....
a v tajemném závěru nachází vykoupení ?
Třeba ano - jsou tu přece nadějné vyhlídky ....
Po 160 stranách úvodu se dostáváme do kombinace reality a jisté fikce, jež se pohybuje na hranici éterična.
Přiznám se, že v pasážích s "patronem" jsem často ztrácela ponětí o čem je řeč (nejspíš to je tím, že jsem se nedokázala napojit na jeho filosofii), rozhodně to nebyl můj šálek kávy. Ale beru to jako autorův pokus o "jinou" knihu, než je standartní detektivně-thrillerový příběh.
Celkově na mě kniha zanechala lehkou pachuť smutku, způsobenou svou atmosférou, nikoli kvalitou. Každopádně mi přišlo zábavné spojovat si dle věku a okolností, v jakém vztahu jsou které osoby z předešlých knih. Myslím si, že autor tam dal velmi dostačující množství vodítek, aby to bylo od začátku jasné.
Mně se to opět líbilo. Vím, že hodně lidí říká, že oproti 'jedničce' je to slabé, ale je tam spousta souvislostí, které mě bavily, napětí, láska, zvraty, přátelství.. prostě pan Zafón je talentovaný chlapec a těším se na další jeho počin - Nebeského vězně :-)
Měla jsem trosku problém s postavami. Prislo mi to až příliš zamotané a než jsem si uvědomila ze Sempere není ten samy Sempere jak ve Stínu větru, byla jsem uz za půlkou. Navíc mi hodně chyběl Fermin. Tesim se na poslední dva díly.
Neřekla bych, že to je volné pokračování Stínu větru, ale spíše, že kniha prvnímu dílu předchází.. Wow efekt se sice nedostavil, ale přesto musím dát plný počet hvězd, protože se kniha četla dobře.. No i když... Půl hvězdy bych asi ubrala za nevysvětlení původu patrona a proč se David dostal do takového stavu na konci...
Kniha pojednává o tom, jak spisovatel žije ve svých příbězích. Po celou dobu jsem nevěděla, co si o ději myslet, čekala jsem, že ke konci dojde k nějakému vysvětlení a střetu s realitou. Bohužel se tak nestalo, i když už mi dlouhou dobu bylo jasné, že realitu nečtu. Musím říct, že mně osobně nebyl sympatický nikdo, snad kromě Semperových, které už jsem znala ze Stínu větru. Dokonce ani hlavní hrdina si mé sympatie nezískal. Ne že by mi vysloveně překážel, ale nebylo to ono. Kniha je ovšem psána krásným jazykem, až mi je skoro líto hodnotit ji pouhými dvěma hvězdičkami. Ale nemůžu jinak. Navíc všechny ty nelogičnosti v textu, o kterých nevím, zda byly záměrné nebo ne... například děj se odehrává v 30. letech a pak si přečtu zmínku o olympijském parku? Určitě se ale hned vrhnu na další knihu z pohřebiště zapomenutých a věřím, že tentokrát mi způsobí větší radost.
Štítky knihy
tajemno španělská literatura spisovatelé Barcelona fantaskní
Autorovy další knížky
| 2018 |  Stín větru |
| 2012 | Marina |
| 2019 | Labyrint duchů |
| 2018 | Andělská hra |
| 2013 |  Kníže z mlhy |
Temný, trošku hororový příběh, s nádechem romantiky, o spisovateli, který je ochotný do své knihy dát úplně všechno ... možná i duši !?
V příběhu se setkáme s několika postavami, které jsme poznali už v knize předcházející.
Za mě super, nemohla jsem se odtrhnout.