Pohyby ledu
A. Gravensteen
Po lávce přes Vltavu běží třicetiletý novinář Miroslav Hammer, aby stihl slavnostní otevření nového skleníku v trojské botanické zahradě. Mezi hosty slavnosti se zatím proplétá tajemná dívka v černém. Za chvíli se ti dva potkají a začne příběh o pravdách a lžích, o snech a skutečnostech, o manipulaci a svobodné vůli, o pomstách a odpuštění. V dalších rolích účinkují bohémský muzikant a odborník na sebevraždy Valdemar, spisovatelka populárních thrillerů Nina, cizokrajné dívky s podivnými jmény a — pochopitelně v roli hlavní — Grónský ledový štít. Český román Pohyby ledu, jehož autor se skrývá pod pseudonymem A. Gravensteen, čtenářům ukazuje, že důležitější je to, co na první pohled není vidět a co se tají pod hladinou.... celý text
Přidat komentář
Být jedním z prvních, kdo knihu hodnotí, je neuvěřitelně těžké a cítím i jistou zodpovědnost, notabene když hodnotím tak, jak hodnotím. Pohyby ledu mají spoustu vrstev, spoustu kliček, odboček, popisných pasáží, myšlenek, což celé vede k nevyhnutelnému - čtenář je zmaten, dlouho neví, proč to tak je, co mu tím autor říká. Ač se čte kniha perfektně, její rozsah by bylo hodno zkrátit na polovinu. Občas prostě větší přímočarost není na škodu. Závěr překvapí, ale nevím, jestli zrovna v pozitivním slova smyslu. Co je mi vyloženě proti srsti, je závěrečné (poměrně dlouhé) dovysvětlování. Mám pocit, že by kniha měla být napsána tak, aby tohle nepotřebovala. Kolem a kolem u mě po přečtení převládá pocit rozpačitosti. Domnívám se, že Pohyby ledu sednou hloubavějšímu čtenáři, který je ještě ideálně otevřen myšlence paralelních světů.