Pojďte, jdeme!
Janusz Rudnicki
Do Gdaňska se v polovině 90. let vrací z emigrace v Německu spisovatel. Na balkóně svého bytu ve věžáku se právě vítá se sousedy, když silný výbuch plynu promění budovu v ruiny. Jen zázrakem zachránění nájemníci, kteří přišli o střechu nad hlavou, se rozhodnou vydat na cestu… do Německa. Přidají se ke skupině dělníků nuceně nasazených za III. říše vedené agilním Mleczarzem, který chce vymoct od německé vlády vyšší odškodnění. Akce se roztáčí na plné obrátky: uvěznění na hranici, dopravní nehoda, výstřely na polském konzulátu a nevybuchlá bomba, jejíž zneškodnění způsobí gigantickou dopravní zácpu. Bez ohledu na překážky pokračuje groteskní procesí dál. Klusající narace, slova klopýtající o sebe, bezedné útroby hovorového jazyka. Próza prosáklá atmosférou karnevalu, šílená a očišťující.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , DauphinOriginální název:
Chodze, idziemy, 2007
více info...
Přidat komentář
Je to samozřejmě věc názoru, ale mě tato kniha nijak zvlášť neoslovila.
Po výbuchu plynu v jednom gdaňském paneláku se hlavní hrdina spolu jinými sousedy dá na pochod do Německa. Tahle cesta do Německa a zpátky je snad jedinou spojnicí v ději knihy.
Autor "vážné" střídá s "nevážným" především v tématu viny nacistického Německa vůči polskému národu způsobem, kterému jsem nepřišla na chuť.