Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu
Vladimír Komárek
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/153846/pojednani-o-me-rados-153846.jpg
4
44
44
Autor s osobitým humorem a ironickým nadhledem předkládá čtenářům epizody ze svého života od dětství a studentských let až po zhruba šedesátá léta 20. století. Půvabná tříšť osobních vzpomínek je podána živým jadrným jazykem, se svérázným smyslem pro absurdity života a citem pro slovní i situační komiku. Pojednání o radostné cestě od kolébky ke krematoriu malíře Vladimíra Komárka se stalo klasikou české literatury. Tato kniha vychází z poslední autorem doplněné verze a je rozšířena o vyprávění Růženy Komárkové o její radostné životní cestě vedle svého muže.... celý text
Přidat komentář
Vyprávění o životě správného bohéma. Pro mě docela zajímavá exkurze do všedních dnů malířů, sochařů či hudebníků, kteří žijí tak nějak ze dne na den, chaoticky, od pitky k pitce, žijí ale intenzivně a naplno, jak jen je jejich umělecké duši blízké. Knížka se mi líbila, styl vyprávění taky, Komarkův humor místy metaforický, místy řízný a vulgární a často dvojsmyslný mě pobavil. Nemá cenu srovnávat paměti dvou různých osobností, protože co člověk, to originál - každého utvářelo úplně jiné prostředí, jiná osobní historie a každý do svých memoárů vytiskne svou jedinečnost. A protože Komárek byl bohém jak poleno, tak i jeho vzpomínky jsou takové jaké jsou.
Četla jsem kdysi v devadesátkách, jak to vyšlo a nyní jsem si to během víkendu dala ještě jednou. František Nepil psal podobně, ovšem laskavěji. Vladimír Komárek se s tím nemaže. Popis studentského života s jeho nemilosrdnými recesemi a angažmá v semilském domu kultury a osvěty.Taková ta práce, jejímž výsledkem není nic a kdyby vůbec nebyla, nic se nestane a nikdo to nepozná, ukazuje všechnu tu vyprázdněnost, ze které někdo dáví a někomu přijde jako celkem dobrý džob. Nic neděláš, nic nezkazíš, jen se tak nějak plácáš od kolébky ke krematoriu. V devadesátkách jsem si říkala, že je to přesný obraz našeho zdejšího šedo-komunismu, dneska vím, že to s komunismem nemá až tak co dělat! Je to životní styl. To bylo pozoruhodné prozření!
[četba Čro]
"Blbost je veliký dar přírody, činí člověka šťastným."
Takové mile laskavé plkání s nadhledem, kterak přežít doby šedé až zlé. Žádnou hloubku nebo extra obsah nehledejte, jen plynutí s proudem. Ani obrazy mistra mě úplně za srdce nevzaly. Tři hvězdy za ilustraci vyprázdněnosti, lidské malosti a absurdit socialismu.
Ano! Ivan Blatný je zcela jiná káva :o)
Kdysi jsem se s úryvky této knihy setkala v přednesu Josefa Vinkláře. Hovořil tam i sám autor a součástí bylo i pár autentických úryvků z divadla. Bylo to syrové a originální. Proto, když jsem se teď dostala k celé knize, tak jsem čekala, že zážitek bude velmi podobný. Nebyl. Rozhodně kniha byla ucelenější, chvílemi však velmi zkratkovitá. Oceňuji vykreslení neveselé doby veselým způsobem. Někdy mi zůstával rozum stát nad absurdními příhodami, které se mohly stát jen v socialismu. Ten, kdo tu dobu nezažil asi nepochopí, že něco takového bývalo běžné.
Rádoby vtipné historky ze života, ale upřímně, moc se mi to nelíbí. Možná proto, že jsem právě dočetla skvělou životopisnou knížku o Blatném a to je tak velký rozdíl! Nesedlo mi to tolik, nemám na to ani chuť, ale úplně špatné to zase není.
Jedna z nejkrásnějších knih co jsem kdy četla,plná laskavého humoru a životního nadhledu.Jen se tedy přiznám,že do té doby jsem neměla o panu Komárkovi ani to nejmenší ponětí.
V r 1995 jsme byli na vernisáži Vladimíra Renčína, kde četl ze své knihy pan Vladimír Komárek . Bylo to úžasné setkání. Kniha je úžasná
Tohle jsou tak trochu jiné paměti. Žádné duchaplné myšlenky na prvním místě, žádné vyprávění s patosem, žádné sebestředné a vysokovznosné věty, ale úžasně zábavný a vtipný proud vyprávění a vzpomínek. V tom toku myšlenek, který tu uhne, tam uhne a pořád se valí dál a dál, to připomíná pábení Bohumila Hrabala, ale tohle je myšleno naprosto nevážně, s obrovským nadhledem a lehkostí. Vtip tam není vložen jen sem tam, ale celé je to plné nadsázky a humoru. Černého a třeskutého. Takového, kde se smějete nahlas. Pan Komárek vypráví o svých životních osudech i o osudech svých blízkých a přátek a dělá to jako rozený bavič. Při čtení ho je doslova slyšet, není nic těžkého představit si ho ve skupině přátel, které těmito svými historkami bavil u sklenky vína. Muselo to být báječné být v takové společnosti, stejně jako je báječná tahle kniha.
Asi takovej ten pocit, jako když vám děda vypráví historky z mládí a směje se vtipům, kterým nerozumíte, ale zdvořile se jim smějete taky, abyste neurazili. Doslov, kde je napsaný, že jd to primárně psaný pro kamarády autora, měl být možná vepředu. Pak to dává smysl - je to milý povídání, ale lehce zmatený a z literárního hlediska docela neupravený.
Prima knížka s typem humoru, který mám ráda. Velké potěšení z četby. Nevím, jestli jsem pak měla raději jeho obrazy nebo povídání. Známý jako výborný malíř - a navíc - jeho slova nekulhají!
Břitký a inteligentní humor předního českého grafika, malíře a ilustrátora. Skvělý zážitek při četbě, méně pak když zjistíte, že vaše bránice potřebuje potrénovat.
Musím napsat, že tuto knihu jsem četl s velikým nadšením a moc se mi líbila. Doporučuji všem, kteří chtějí pochopit dílo - obrazy - našeho velikého již něžijícího malíře.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1995 |  Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu |
| 2005 | Moje křížová cesta |
| 2004 | Slušně i neslušně |
| 2000 | Řeči s Pavlínou |
| 1995 |  Vladimír Komárek - grafika |
Knížku čtu vždy, když je mi blbě, nebo mě něco bolí. Vždy to pomůže z nejhoršího. Doporučuji!