Pojídačka hříchů
Megan Campisi
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478354/bmid_pojidacka-hrichu-PQ9-478354.jpeg
4
154
154
Říká se, že existují jen dva druhy příběhů: muž se vydává na cestu a do města přijíždí cizinec. Je však ještě třetí: žena poruší pravidla. Čtrnáctiletá May je zatčena za krádež a brzy se dozví rozsudek: stane se pojídačkou hříchů. Jednou z nenáviděných žen, které musejí vyslechnout zpověď umírajících, během pohřebního rituálu sníst jídla symbolizující hříchy a odcházejícím duším tak umožnit vstup do nebe. Samy však zůstávají poskvrněny cizími proviněními a jsou odsouzeny k životu na okraji. Nově nabytá identita už navždy němé a pro společnost raději neviditelné pojídačky však May otevírá jiné dveře. Když začnou za podivných okolností umírat královniny komorné a ona musí z rakví sníst hříchy, které mrtvé nespáchaly, rozhodne se May pátrat po tom, proč musely ženy zemřít a kdo si jejich smrt přál. Pojídačka hříchů nabízí poutavý příběh o zradě a lsti, o smrtelném tajemství a mlčení, o ženách mocných i společensky vyloučených, o moci, ale také o zvláštní svobodě, které se těší vyděděnec bez jakékoliv naděje na spásu. ––– Campisiová vykouzlila rozkošně pokroucenou verzi Británie šestnáctého století: tudorovskou Anglii v pokřiveném zrcadle. Její hrdinka, mladá dívka, jež se krutým řízením osudu stala vyvrhelem, je promyšleně vykreslená a bolestně skutečná. Campisiová napsala temný, košatý příběh, který je plný humoru, nezapomenutelných postav a tajuplných záhad. Čtenářovo srdce i mysl zůstane v zajetí jeho kouzla až do poslední stránky. — Jennie Melamedová, spisovatelka Pojídačka hříchů, neuvěřitelně nápaditá a plná historických podrobností, je především nadčasovým příběhem o ženě, která získá zpět svoji sílu. — Christina Dalcherová, autorka románu Vox Představte si spojení děl Margaret Atwoodové a Umberta Eca — a dostanete tento úžasný román. — Palm Beach Post... celý text
Přidat komentář
Za mě slušný průměr :).
Fantasy příběhy mám moc ráda, a proto mě zaujala jak obálka, tak anotace příběhu. (I když k té obálce - May má přeci černé vlasy pokud se nepletu. Kdo má tedy být na té obálce?) Na začátek musím říct, že mi vůbec nesedlo autorčino psaní. Prvních osm kapitol jsem se musela prokousávat a přiznávám, že jsem mezitím přečetla dvě jiné knihy. Nevím, jestli to bylo tou pauzou, nebo dějovou linkou, ale od deváté kapitoly příběh hezky odsýpal. S May jako hlavní hrdinkou jsem se nesžila, i když jsem pro ni měla pochopení.
Nad koncem mi visí malý otazník, jestli bude mít kniha další díl. Pokud ano, jsem si jistá, že do něho se nepustím.
Málo kdy se mi stává, aby se mi více líbila audiokniha, než samotná kniha v papírové podobě. Tentokráte mi přišlo, že předčtení knihy v podání Jitky Ježkové, nemělo chybu. Její hlas a způsob, jakým tento román četla, byl super. Kniha samotná, v písemné formě, mi už tak nějak na plný počet nepřišla. Ač téma velice zajímavé... I podle historie - faktů, reálné a pravdivé.
Ne, není to nejlepší detektivka. A ani nejlepší historický román. Ano, bylo to přitažené za vlasy ...Ale téma bylo fascinující, zajímavé. Poslouchala jsem audioknihu načtenou J. Ježkovou a její pojetí možná přispělo nemalou měrou k tomu, že jsem se nemohla od poslechu odpoutat.
Nalákala mě pěkná obálka a téma, které normálně nečtu. Bohužel jsem docela zklamaná. Ta detektivní zápletka mě moc nebavila. Škoda, že děj nebyl zaměřený víc na samotnou May a její osud v průběhu víc let.
Námět se mi moc líbil, zase úplně něco jiného a o pojídačkách hříchů jsem do té doby neslyšela.
Zklamal mě ale ten "detektivní" děj, nějak mě to nezaujalo.
Ještě koncem 19. století existovala v Británii tradice tzv. pojídačů hříchů (ve Walesu dokonce i na počátku 20. století), kteří byli společností opovrhováni, ale zároveň byli její esenciální součástí. Zajišťovali totiž, že zesnulá osoba předstupovala před Boha od svých hříchů očištěná. Umírající člověk se totiž ze svých poklesků vyzpovídal pojídači, který pak na jeho rakvi zkonzumoval jídla, jež jednotlivým hříchům odpovídaly, a tím tato jeho provinění proti sociálním a náboženským pravidlům přijal za své. I když tedy pojídači žili na okraji společnosti, byli pro ni potřební.
Právě na tuto dnes již téměř zapomenutou tradici navázala Megan Campisi v této své knize. Celý ten rituál s konzumací hříchů mi přišel takový tajemný a dekadentní (a navzdory jeho spojení s vírou zaváněl skoro čarodějnictvím) – to jsem si musela přečíst! …jenže že bych byla nadšená, to bohužel říct nemohu.
Příběh May, která se v románu stane pojídačkou, mi přišel poněkud šroubovaný, stejně tak na mě překombinovaně působily i popisované pletichy britské smetánky, zvláštně se tu ale chovali i nižší vrstvy, dokonce i ty, které stejně jako pojídačka žijí na okraji (tuláci, malomocní). Literární zážitek to bohužel nebyl ani z hlediska jazykového, protože styl vypravování mi vůbec nelahodil. Přesto to bylo poměrně čtivé a já to zkonzumovala během pouhých pár večerů.
Co ovšem oceňuji, to je „Výběr z Přehledu rozličných hříchů drobných i závažných a jídel, která jim odpovídají“, který je na začátku celé knihy – bylo užitečné moci si tam občas zalistovat a doplnit si tím děj románu.
Netradiční vyprávění o mladé dívence, která se stala pojídačkou hříchů inspirovanou historickým povoláním, to vše zasazeno do alternativní reality.
Příběh je zaměřen na dvě vzájemně se prolínající části, kdy v jedné z nich se autorka věnuje kriminálnímu případu z královského dvora, kam hlavní hrdinka může snadno vkročit nezadržitelná jako nějaký posel smrti. Druhou důležitou částí je celkový život pojídačky hříchů jako takové, její vztahy s lidmi, nový způsob života, kdy na ostatní nemůže promluvit, protože je vyhnanec kvůli snímání hříchů z těch po smrti.
Velmi mne oslovilo vyprávění z pohledu první osoby, kdy si s ním autorka opravdu vyhrála. Neznáme tak jména osob, se kterými se hlavní hrdinka setkává, a proto jim uděluje originální přezdívky a my vždy přesně víme, o kom je řeč při dalším setkání. Také díky zákazu mluvení můžeme sledovat tok Mayiných myšlenek a promlouvání na neživé věci.
Nebylo to špatné. Nečekala jsem ovšem young adult příběh, spíše něco drsnějšího a akčnějšího. Avšak proč ne. Fiktivní historický román s detektivními prvky je plný intrik, politiky, hříchů a spoustu jídla. Ale abych knihu označila jako pětihvězdičkovou, to ne, na to jsem přečetla více lepších románů.
Přiznávám, že tuhle knížku jsem si půjčila jen kvůli čtenářské výzvě (kniha vydaná v roce 2021), s tím, že pokud se z ní vyklube klasický angloamerický klišoidní průměr, který zaplavuje náš trh, tak ji zase vrátím. Nestalo se. S potěšením jsem ji přečetla za dva dny.
Abych uchránila očekávání a zklamání budoucí čtenáře, upozorňuji, že:
- nelze v knize hledat hlubší poselství a neotřelé myšlenky k rozjímání
- nejedná se o reálný popis historie
Zato však kniha obsahuje:
- dobře napsaný příběh prostý klišé a stereotypů
- strohý styl, který se dobře hodí k popisované realitě (která je právě velmi dobrá pro knihu, ale takhle vizuálně drsný film bych asi ani vidět nechtěla)
- pěknou práci s jazykem - mnoho postav nemá jméno, protože ho hlavní hrdinka nezná, ale dostanou pojmenování podle svých vnějších znaků (Zmalovaná nána, Černoprsťák, Venkovský balík...)
Snad tedy alespoň v některých případech toto upozornění omezí dvouhvězdičková povzdechnutí "nebylo tam nic než atraktivní námět" a rozhojní potěšená "panečku, to byl příběh".
Dívka May se za trest kvůli krádeži chleba stává pojídačkou hříchů - vyvrhelem společnosti. Za lakotu zemřelých jí česnek, za lhaní hořčičné semínko, za nevěru hrozinky, za závist smetanu.... Co ale znamená jelení srdce?
Děj knihy není příliš složitý, dýchá z něho ale působivá atmosféra temného středověku. Příběh se na konci uzavírá, přesto je znát prostor na další díl.
Krásná je obálka knihy.
Tak toto čtení jsem si užila! Historický román podle mého gusta. Sice je zasazen do fiktivní doby, ale každý snadno pozná, že se jedná o Tudorovskou Anglii. Megan Campisi se podařilo tehdejší Anglii skvěle zachytit, včetně pachů a vůní, nechybí zde trošku lásky, hodně intrik, záhadná úmrtí, detektivní zápletka, ale i zajímavé myšlenky. Zvlášť bych ocenila i výborný překlad a jazykové zpracování. Víc takových knih! :-)
Tohle byla zvláštní knížka. Poslouchala jsem ji jako audioknihu, která byla skvěle namluvena Jitkou Ježkovou a na začátku jsem si chvilku připadala, jak kdybych se vrátila do světa Naslouchače, který měl v jejím podání podobnou atmosféru. Úplně si nejsem jistá, jestli bych z knížky byla tak moc nadšená, jak jsem, kdybych ji četla a neposlouchala.
Ať tak či tak, knížka se mi líbila, popisy některých výjevů byly teda dost brutální, ale tak nějak se mi to k té době hodilo. Osud May byl hrozný, ale líbilo se mi, jak se s těmi kartami, které dostala dokázala poprat. Stejně tak mě bavila její fantazie, ať už při povídání si s věcmi, nebo při pojmenovávání osob.
Samotná detektivní zápletka byla také zajímavá a ne úplně čitelná.
Líbila se mi i celá koncepce pojídaček hříchů, když jsem si to dohlédavala, zjistila jsem, že to bylo trošku jinak, ale oceňuji fantazii autorky, která to celé moc pěkně vymyslela.
Kniha se dobře četla jména se dobře pamatovala byla super. Nikdy by mě nenapadlo , že by takové v uvozovkách povolání mohlo existovat !!!!! :-)
Kniha s úžasnou atmosférou. Poslouchala jsem jako audioknihu a byla úžasně načtená. Jsem velmi mile překvapena. Hlavní hrdinka byla skvělá a moc mě bavil celý příběh. Koncept Pojídačky hříchů mi připadá hodně zajímavý.
Tahle kniha byla velmi příjemným překvapením. Příběh je zasazený do tudorovské Anglie, i když všechny reálie jsou podané překrouceně a jako by zrcadlově (Englie, eucharistiáni, královna Maris, královna Bethany) a kniha není odrazem skutečné historie.
Děj knihy je jednoduchý, ne však prostoduchý. Čtrnáctiletá May, sirotek, se dostane do vězení kvůli krádeži chleba. Je odsouzena k tomu, aby se stala pojídačkou hříchů, osobou, která podle provinění umírajícího sestaví menu, a konzumací těchto jídel očistí jeho duši. Pojídačky jsou osoby zcela na okraji společnosti, nesmí komunikovat, ani mezi sebou, jsou neviditelné, nikdo na ně nesmí promluvit. A tak May při takovéto zádušní hostině zjistí, že někdo vraždí dvorní dámy královny Bethany, a vzhledem k tomu, že je umučena její kolegyně pojídačka, rozhodne se přijít na to, kdo má vraždy na svědomí.
Kniha začíná výčtem provinění a příslušného pokrmu, který se k očištění konzumuje. Je pěkné, že názvem pokrmu nesou i názvy jednotlivých kapitol, takže díky slovníčku jsem si vždy našla, o čem kapitola bude.
Velmi se mi líbilo, jak si May dokáže všímat lidí, dávat jim přiléhavé přezdívky a také, že navzdory tomu, že byla uvržena do postavení pojídačky hříchů si našla osobní prostor, svobodu. V závěru knihy uvažuje: Možná svoboda spočívá v tom, že si můžete vybrat. I když vaše možnosti stojí za starou bačkoru.
Byla jsem překvapená, že pojídači hříchu opravdu existovali. Našla jsem si o nich pár informací. Na rozdíl od knihy mohli to být muži i ženy. Poslední pojídač hříchu působil v Anglii ještě počátkem 20. století. Rozhodně nehodovali takové množství pokrmů, jak je popisováno v knize - pojedli nad rakví kousek chleba. Pojídači hříchu byli církví pronásledováni, pravděpodobně se jednalo o starý keltský zvyk.
**************
A tady odkaz na článek, jak to prý bylo s pojídači hříchu: https://www.stoplusjednicka.cz/pojidaci-hrichu-bizarni-tradice-davala-neboztikum-moznost-posledniho-ocisteni?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=763030&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
Tohle je kniha, která nade všechno vyniká svojí atmosférou. Ta je tíživá, nepříjemná a člověku prostě u čtení není dobře...
Nicméně příběh je napsaný jednoduše, chytne vás jeho napětí a spád.
Moc mě bavil popis alternativní Anglie, prostředí příběhu i intriky u královského dvora. Společně s atmosférou a originálním námětem tak vytvořily obrovský potenciál, který ale mohl být využitý daleko lépe.
Největší problém jsem měla s hlavní hrdinkou, která byla hrozně nevýrazná a prostě tak nějak plochá. Navíc mi přišlo, že to měla možná až trochu moc jednoduché, vždycky se dostala tam, kam potřebovala. Všechno jí prošlo, všechno jí rychle došlo...
Nicméně pokud vás láká historický román s nádechem detektivní zápletky, který vás pohltí svojí atmosférou, zkuste to. Za mě takový lepší průměr.
Kniha se středověkou detektivní zápletkou a koncem,který překvapil. Hlavní hrdinka si může nakonec zvolit svoji budoucnost, její rozhodnutí mě překvapilo, žádný úprk se nekonal.
Se souslovím pojídačka hříchů jsem se setkala poprvé.
Kniha má spád, dobře se čte. Stojí za přečtení.
Rozhodně zajímavé. Trochu zahlcující informacemi, ale čtivé. Barvitě popsaný život společnosti té doby i jedince semletého systémem.
To že se někdo mohl stát Pojídačkou hříchu, a tím vzal na sebe hříchy umirajicich, jsem dosud neslyšela.
Čtrnáctiletá May je za krádež chleba odsouzena stát se Pojídačkou hříchu, a tím se ocitá na okraji společnosti, nikdo nechce mít s těmito osobami nic společného.
Vraždy královniných komorných, a následné odhalování samotnou May, kdo za tím vším stojí, je takové nijaké a idfláknuté. Zdálo se, že do knihy to je jen dané, aby se něco dělo a kniha byla zajímavější. Na to, že je May vykreslená, jako bojovná a relativně chytrá osoba se lehko vzdá a přijme svoje odsouzení.
Ale abych jen nekritizovala popis Anglie, společnosti a dokonce i intrik na královském dvoře byl zajímavý. :)
(SPOILER) Posloucháno jako audiokniha.
Fantasy nemusím… dříve jsem se do nich nepoustela vůbec, ale pak se mi do rukou náhodou dostal PROKLETÝ ROK a kniha se dostala do mých top knih roku. Aha?! Od té doby občas nepohrdnu tipem na dobře hodnocené fantasy.
Na pojídačce hříchů mě zaujal fakt, že takové osoby opravdu existovaly. To jsem nevěděla, takže jsem se dozvěděla něco nového, což na knihách oceňuji. Bohužel tím mé pozitivní hodnocení končí. Postav bylo nějak moc a já se v nich ztrácela. Možná je to tím, že mě děj nevtáhl v takové míře, abych hltala každé slovo, nevím. Chyběla mi romantická linka, respektive nejake její pokračování, vývoj. Vždyť vztah hlavní hrdinky s venkovským balíkem začal tak slibně a ja opravdu čekala nějaký posun. Ale to je možná záležitost nějakého pokračování?