Poklad kapitána Kida / Jak se chodí do pohádky
Ljuba Štíplová , Jaroslav Němeček
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113569/poklad-kapitana-kida-jak-se-chodi-d-Tpe-113569.jpg
5
146
146
Dva samostatné příběhy Čtyřlístku. Příběh Jak se chodí do pohádky tištěn zvratmo se samostatnou obálkou. Poklad kapitána Kida (92 stran) Jak se chodí do pohádky (68 stran)
Přidat komentář
Kvůli tomuto Čtyřlístku jsem se málem utopil.
Když mi bylo sedm nebo osm let, naši mi slíbili, že když na Labi, kam jsme se chodívali koupat, dokážu uplavat proti proudu padesát temp, tak mi ho koupí. Pravda je, že v místě, kde jsem ta tempa dělal byla hloubka jen něco málo přes metr, takže reálně žádné nebezpečí nehrozilo. Pamatuji si, že ačkoliv mi kolem čtyřicátého tempa už povážlivě docházely síly, já před očima stále viděl tu úžasnou obálku slibující mnohá dobrodružství a vytrval jsem až do konce.
Když jsem pak dostal tento Čtyřlístek do ruky, přečetl jsem ho ihned snad třikrát po sobě. A v dobách svého dětství pak nejméně ještě desetkrát. Dodnes ho považují za nejlepší knihu Čtyřlístku, kterou bych s klidným srdcem doporučil dětským čtenářům i dnes.
Poklad kapitána Kida / Jak se chodí do pohádky podle mě patří do Zlatého fondu českého komiksu.
Čtyřlístek je fajn, přečetla jsem jako malá a pak i se synem a s neteřinkami. Oblíbené postavičky, hezké obrázky, dvě dobrodružství.
Čtyřlístek - boží a dokonalý komiks mého dětství, který jsem miloval a stále i po téměř padesáti letech miluju. A pamatuji si, jak jsem na každé nové číslo nedočkavě čekal a horko těžko sháněl, většinou tedy spíše moje mamka. A jakou radost jsem z něj vždycky měl. Výborné dva díly v jedné knize. Pořád jsem jej četl dokola :o)).
Poklad kapitána Kida považuji za nejlepší dlouhé dobrodružství Čtyřlístku. Napínavé, vtipné a s parádní pointou.
I moje děti se naučily číst Čtyřlístek...tato kniha je taky supr! Fifi je prostě nej postavička!!
Čtyřlístek v nejlepší formě. Žasnu, jaké jsou v Pokladu kapitána Kida perspektivy, kompozice a vypiplané atmosférické celky (za všechny večer na moři nebo bouře). Tentokrát temnější tón vnášejí do příběhu dvě poměrně pochmurná retrospektivní pirátská vyprávění, opět skvěle obrazově vyprávěná. No a na konci (trochu mi to teď připomnělo závěr filmu Rošťáci) jsem i po pětadvaceti letech od dětského čtení musel předstírat, že mi něco spadlo do oka.
Příběhy Čtyřlístku jsou pro mě velkou nostalgií a vzpomínek na dětství. Zrovna tyhle dva příběhy se mi vždy obzvláště líbily, hlavně ten první, kdy po ztroskotání je Čtyřlístek zachráněn prokletými piráty, kteří musí stále za trest bloudit po moři. Co se mi velmi líbilo, že v tomto komiksu byly oba příběhy k sobě otočeny, takže čtenář měl takové 2v1
Když jsem byla malá, přečetla jsem knížečku alespoň stokrát. A teď mě to čeká s mými dětmi znovu. :-)
Mé nejmilovanější příběhy Čtyřlístku, dostala jsem je ve druhé třídě k Vánocům a četla pořád dokola (stačilo otočit a jelo se znovu) celou základku a asi i někdy na gymplu, měkkou vazbu má celou opotřebovanou :-). Trochu mne zklamalo, že nové vydání už není oboustranné, je to drobnost, která čtení přidává další kouzlo.
Tohle je něco úžasného. Pamatuji si, jak jsem vždy dočetl jednu část, otočil z druhé strany a četl znovu druhou část... a takto několikrát za sebou. Krásné, milé, barvité, nápadité, vtipné, téměř bez násilí.
Už i moje děti projevily zájem přečíst si to po několikáté...
Čtyřlístek jsem nikdy příliš nežral, ale tohle je nějak jiné, nevím čím. Přijde mi, že scénář obou příběhů vznikl na kalbě, kde Ljubu Štíplovou balil George Lucas.
"Břeh je konec oceánu, každá noc se chýlí k ránu. Ani kletba věčná není - čas ji změní v odpuštění...". Úžasná nostalgie....
Kapitán Kid je za mě nejlepší příběh Čtyřlístku všech dob! :) (a to jsem jich četl nespočet)
Absurdní čtyřka zvířátek, která by v reálném světě mohla těžko společně existovat v jednom domečku bez krveprolití, mě bavila jako malou holku a baví mě i teď. Kokršpanělka Fifinka neustále tahající z kabelky luxusní buchty, ustrašený ušák Pinďa, Myšpulín a jeho praštěné vynálezy a nakonec čunča Bobík jehož zažívací ústrojí musí hostit tasemnici jinak nechápu jak toho může tolik sežrat, jsou nesmrtelní a milují je děti napříč generacemi.
Starší příbéhy jsou ale bezesporu lepší než ty moderní. Je mi líto,že dnešní Čtyřlístek se nevyhnul mobilům, tabletům a počítačům a ztratil tak své nevinné kouzlo, a tak, když se chci na pár chvilek vrátit do dětství, sáhnu po Jak se chodí do pohádky a mám hned lepší den i když dítětem už nejsem hodně dávno
Nejlepší čtyřlístkový speciál, oba příběhy správně tajemné, příjemně strašidelné a samozřejmě zábavné.
Bezkonkurenční dvojkomix, z jedné strany pohádkové dobrodrůžo plné magických bytostí a mechanických zlepšováků (rovněž jsem zde poprvé zatoužil poznat místo kde létají pečení holuby do huby) a z druhé strany poctivá pirátská plavba. Dnes už tu parádu asi číst nebudu. Tak dlouho jsem ji četl a listoval v ní, až jsem dočista sežmoulal rohy listů. Vazba dopadla ještě hůř a stránky dávno nedrží. Stačí však jediný pohled na obal a každé okénko se mi barvitě vybaví, tak moc jsem tohle dvojdobrodružství čtyřlístku miloval
Jestli byl v dětství nějaký komiks, co se mi líbil tolik, že mi utkvěl v paměti, pak je to právě tento. Na škole v přírodě ho měl spolužák. Naštěstí to nebyl žádný lakomec a půjčoval ho skoro všem. Co si pamatuji, tak tento komiks se četl opravdu sám a tak putoval z ruky do ruky. Chtěl bych ho ještě někdy vidět, protože když jsem kupoval dceři čtyřlístek, zíral jsem, jak jsou příběhy stupidní. Byli dřív také takové a viděl jsem to dětskýma očima, nebo byly lepší?
Návrat do dětství. Paráda.