Poklad na ostrově

Nemůžu nedat pět hvězd, protože tenhle příběh prostě miluju – leč asi poprvé v životě se setkávám s případem, kdy filmová adaptace je lepší než knižní předloha! Ať už je to tím, že televizní adaptace z r. 1990 je mistrovské dílo, nebo tím, že ji znám od dětství a nazpaměť, takže ji už považuji za původní, a nebo tím, že jsem četl vydání z r. 1957 přeložené od M. F. a P. V., které mi jazykově tolik nesedlo (je to už trochu zastaralá čeština a sprosté klení pirátů se prostě nedá přeložit slušně v intencích socialistické výchovy mládeže v 50. letech) – nevím. Také překlady vlastních jmen nejsou to pravé, zejména Dlouhý Janek a Pečínka (kterého odjakživa znám jako Johna a Rožně) a Jíra Merry namísto George. Překvapilo mě, že kniha neobsahuje žádné úvahy (kromě snad jediné Jimovy, že duše na rozdíl od těla je nesmrtelná), literaturu pro mládež jsem asi fakt dávno nečetl ;-) Je to jen samá akce, akce, akce, hodně (fakt hodně!) rumu a pár odkazů na Bibli. Literárně nejpovedenější je začátek – jak mistrně nepozorovaně nás autor zavede z normálního světa tehdejší Anglie do světa pirátů. Ani si toho člověk nevšimne a už je uprostřed honby za pokladem – smekám.

Sáhnout na knihu, jejíchž protagonisty jíž znáte doslova zpaměti(Jim Hawkins, John Silver), znamená, že vám doposud něco unikalo. To znamená jediné... ať je kniha sebehorší, je na vás jestli chcete znát příběh Jima Hawkinse a Johna Silvera, nebo nechcete. Jestliže chcete, má u vás 5 hvězdiček, ještě než nalistujete první stránku. Právě takhle by se mělo nakládat s legendami...

Několikrát jsem začala a nikdy jsem nedočetla. Kniha mi přišla rozvláčná a nudná.

Jediná skutočne zaujímavá postava bol jednonohý John Silver. Lišiak, diplomat, klamár, oportunista, zlodej, vrah, kamarát, protivník. Narodiť sa o 100 rokov neskôr, mali by sme na krku ďalšieho Pabla Escobara alebo Donalda Rumsfelda.

Klasické, pohodové čtení s mladým Jimem Hawkinsem v hlavní roli, který se jako slepý k houslím dostane k mapě pokladu kapitána Flinta. Příběh odsýpá rychle, postavy jsou skvělé, především samosebou Long John Silver aneb Dlouhý Janek Stříbrňák! Z toho překladu se mi kroutily oči. Ale při přivření očí se to dalo. Jako mladší bych si nejspíš jednoduchost příběhu a konec užila více, ale přeci jen nepotřebuji nutně hromadu bitek, zrad a prohnaných lotrů. Tady v pohodě stačil jeden. Jim a jeho sólové výpravy byly jedny z nejlepších, co by si bez toho malého Hawkinse počali?
Ostrov pokladů si už našel místo v mé knihovničce, jen v originálním znění, a já se k němu můžu vždy vesele vrátit.

Musím předeslat, že jsem knihu opakovaně četla před dávnými lety. Líbila se mi a dobře se četla, i když na můj tehdejší vkus tam bylo málo romantiky. Dnes už bych na to určitě pohlížela jinak, moje hodnocení se však týká tehdejších pocitů při čtení knihy.

Mladý Jim Hawkins získává mapu pokladu na ostrově. Vydává se tedy se známými baronem Trelawney a doktorem Liwesey a kapitánem Smolettem na strastiplnou plavbu poklad najít. Posádku se jim podaří najmout s pomocí vychytralého zkušeného námořníka Johna Silvera, známého pod přezdívkou Pečínka.
Robert Louis Stevenson prostě vzal veškerou esenci ze všech těch Robinsonů Crusoe a knih o pirátech a vydestiloval ji do jedné knihy. Myslím, že pokud bude kdokoliv vyjmenovávat pět knih o dobrodružství na moři, tahle v seznamu určitě nebude chybět. A není divu, všichni ti staří piráti jako Billy Bones, slepý Kostelnička, kapitán Flint, Morgan, rum, truhly s pokladem, sto let staří papoušci, kostlivci, děsivé písně a historky. Tohle je prostě jedna z knih, která definovala žánr.
PS: "Samé dukáty, samé dukáty! :-)"

Milá, příjemná klasika. Pro odreagování fajn kniha. Děj je místy naivní, mohl by být více rozveden a propracován, ale na dobu (a pro věkovou kategorii jíž je určeno), kdy bylo dílo psáno, je to asi přiměřené.

V dětství mě nadchla- hltala jsem ji i bála se zároveň.
Dnes se ráda podívám na filmové zpracování, třeba i v dětské verzi.

Tak tato klasika právě dočtena (nejedná se o dlouhou knihu - přečteno cca za týden). Ano, dílo, které inspirovalo nespočetně mnoho autorů a díky níž vzniklo několik skvělých děl. Od Roberta L. Stevensona jsme předtím nic nečetli, ale tahle kniha se nám opravdu velmi velmi líbila. Poutavě napsaná, zároveň vyšperkovaná do sebemenšího detailu, ale třeba narozdíl od Bíle velryby nikdy nenudí. Osudy mladého Jima Hawkinse, Dlouhého Jima Silvera a spol. je opravdu radost číst a za nás je to zde jednoznačně palec nahorů (spíše oba dva:) - všem vřele doporučujeme, obzvláště milovníkům dobrodružných knih! 95%

Přecejen už to na dnešní dobu není takové terno... Místy až velmi naivní způsob vypravování odpovídající naivitě Jima. Bylo by to možná o něčem jiném, kdyby se to celé vyprávělo z pohledu doktora. Také škoda, že dlouho trvá, než se dostanou na ostrov, a že se to odehrává dost na moři a lodi a na ostrově zase tolik ne... Jinak příběh celkově není vůbec špatný a závěr se nakonec docela povedl.

Ostrov pokladů mě nikdy moc nechytil. Za prvé jsem se vždycky bála obálky... :))) a ani když jsem si ji pokládala vždy zásadně čelní stranou dolů, abych tu lebku v plachtách neviděla, to nebylo o moc lepší. Knížka sama neděsila, ale ani moc nebavila. Jo, měla jsem ji v knihovničce, přitahovala mě a já si ji fakt chtěla přečíst... ale nešlo mi začíst se, ten úvod s klukem v hospodě a přijedším cizincem se ještě dal, ale pak mě to bavit přestalo. Snad dvakrát jsem to zkoušela a vždycky odložila. Pak jsem se jednou kousla, přečetla to celý... ale kde nic, tu nic. Nic to ve mně nenechalo. Asi mi to tenkrát přišlo hodně zastaralý. I když, takovej Verne, kterej byl taky celkem ze starýho železa, ten mě bral. Holt já vždycky měla ráda robinzonády a boj o přežití s přírodou a knihy motající se kolem techniky a vynálezů. Ostrov pokladů byl z tohohhle hlediska bohužel moc obyčejnej.

Ostrov pokladů je taková starší klasika. A já k tomuto příběhu mám vztah hlavně díky seriálu, který kdysi běžel na ČT. Prostě postava jednonohého Silvera, jako symbol prohnaného a nebezpečného piráta, se kterým není radno si zahrávat, ve mne zapustila kořeny.

Příběh samotný není z dnešního pohledu asi nijak výjimečný, ale za sebe mohu říci, že má stále své kouzlo. Představa pokladu ukrytého na ostrově má určitý archetipální náboj, který stále přetrvává. To dává tomuto příběhu atmosféru tajemna, která přetrvává i po více než 100 letech od vydání této knihy.

Knihu bych doporučil všem, kdo mají rádi dobrodružné příběhy a zas tak moc neřeší, že příběh je z dnešního pohledu trochu přímočařejší.

K téměř zakladateli žánru mých oblíbených dobrodružných knih z moří a oceánů jsem se dostal až poté, co jsem přečetl mnoho jiných. I proto se jí přes dodržení všech požadovaných ingrediencí nepodařilo dosáhnout v mé mysli takové kultovnosti, jakou by si asi zasloužila. Její následníci ji prostě dokázali vytěžit dokonale a měli to štěstí, že se do mé knihovny dostali dříve.

Mám doma knížku starou jak já a je to salátové vydání, dokonce chybí pár stránek. Nevadí.
Strašně krásná knížka. Napínavé, dobrodružné, dobře se čte. Super napsané. Knížka mne okouzlila.
(Snad jen překlad jména John Silver - dlouhý Honza - mohl být jinak.)
Citát:
"Nejde o to, kolik vyděláš, ale jak umíš šetřit, to mi věř."

Jedna z knih, kterou jsem jako kluk hltal a nejen jednou, s přibývajícím věkem jsem na ni trochu pozapomněl. Teď ji vyštrachal vnuk, přečetl, pochválil a přestěhoval si ji mezi své knihy. Ale snad mi ji půjčí, abych si to zase užil.

Čekala jsem od knihy trochu víc , ale jako taková oddechovka ujde.

Klasika všech klasik. Piráti, Karibik, ostrov, poklad...
Jako malý jsem četl několikrát a zůstala mi obliba této doby všeho co se lodí týče.

Moje srdeční záležitost - tato kniha mě jako malou uvedla do říše knih. Nikdo doma nečetl, takže jsem byla jediná, kdo se do knih zbláznil a už se od nich neodtrhl....