Poklady stolinů
Rafał A. Ziemkiewicz
Poklady stolinů jsou temná slovanská fantasy. Ocitnete se ve světě soumračného hvozdu, protkaného bahnisky a mokřady, plného rozličných sil, jež mají zhoubný vliv na osud člověka. I na osud hrdinů našich dvou příběhů. Hrebora Podivína, mladého hospodáře a bojovníka Harše, gendzaře Blizbora a poutníka Žegosta. Dokáží se vzepřít své sudbě či je zlomí úradek zlého osudu?... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2005 , Straky na vrběOriginální název:
Skarby stolinów, 1990
více info...
Přidat komentář
Po přečtení dodatku překladatele a zároveň i vydavatele této knihy – pana Bronce – mě překvapilo, jak obrovský svět Rafal A. Ziemkiewicz vytvořil. Přečetl jsem totiž dvě víceméně povídky, kde jedna je menší, druhá větší, představy byly s pokračováním vydávání dalších příběhů a výsledek? Nakonec ten, že skončilo u prvního dílu, což je podle mě docela škoda. Polský autor totiž vytvořil zajímavý svět, který na mě působil jako jistá parafráze slovanského světa na způsob Vlčice od pana Žemličky. Jen možná s větším důrazem na novotvary a fantasy. Chvíli jsem si na ten svět musel zvykat, ale obě povídky jsou poměrně jednoduché na pochopení a tak to zvykání netrvalo zase tak dlouho. První povídka – Hrebor Podivín – vypráví příběh jedné postavičky z onoho světa, který byl trošku jiný, než ostatní a hned z něj udělali podivína. Druhá povídka – Poklad Stolinů – pak nabízí klasickou fantasy výpravu za pokladem. Nic složitého, ale příjemně to ubíhá. Těch ani ne dvě stě stránek se četlo opravdu s lehkostí a tři hvězdy dávám jenom proto, že i když na první pohled kniha, tak s obsahem dvou povídek, které jsem vnímal spíš povrchně…ale zabavily.
Druhé vydání této útlé knížky je provedením vkusnější proti prvnímu, příjemným bonusem jsou především ilustrace Tomáše Kučerovského.
Povídka "Hrebor Podivín" je z dob slovanského dávnověku, kdy lidé žili ve spřízněných či znepřátelených rodových klanech a svět kolem nich byl plný démonů a bůžků, neviděných, přesto ovlivňujících existenci každého jednotlivce. Pokud má někdo smůlu už při narození, jako starostův syn Hrebor, nečeká jej právě laskavý osud.
Zpočátku mi příběh sedl jak půlky do polstrovaného křesílka, měl prazvláštní atmosféru, ani mi příliš nevadil minimální výskyt dialogů, leč postupně začal autor honit mnoho zajíců a jeho vyprávění se zvrhlo v tlachání dědy Simpsona – útržkovité a plné odboček. Na patře mi zůstala pachuť promarněného potenciálu.
Povídka "Poklad Stolinů" je teskně pochmurný příběh o jedné malé výpravě – původně za dobrodružstvím a bohatstvím, nakonec však za osudem, sebeurčením. Prostě klasické putování temnými hvozdy a ještě temnějším podzemím, střety s mocnými magickými silami i hordami přirozenějších nepřátel. Kořením je slovanská zádumčivost, která brání hrdinsky patetickým závěrečným projevům. Děj nenabízí nic nového a často jsem si připadala jako při čtení scénáře od talentovaného Pána jeskyně ke hře Dračí doupě.
Třetím textem jsou „Poznámky překladatele“, snažící se na několika stránkách rozšířit a přiblížit mytologii autorem popsaného světa – přidává poznatky o historii, životě, zvycích a vybavení národa Slenganů.
Čekala jsem více originality, ovšem pro tu melancholickou atmosféru hodnotím knížku lehce nadprůměrně a něco málo přicmrndnu za pečlivou redakční a výtvarnou práci.
Štítky knihy
povídky polská literatura fantasy
Z kraje mě to zaujalo, ale nakonec nevím, co bych k povídkám mohla napsat aniž bych opakovala již vyřčené. Je na tom vidět kus Barbarovy dobré práce, ale to je možá to hlavní, čím kniha předčí konkurenci a pravděpodobně hlavní důvod, proč dávám tak dobré hodnocení.
První povídka mě bavila víc, i když mi neseděly příležitostné vsuvky typu "jak milý čtenář jistě ví". To mě oslňovalo naposledy v 5. třídě a od té doby jsem narazila jen na minimum děl literárních, kterým by to ku prospěchu bylo. Druhá povídka byla jasnou variací na téma "trpaslíci kopali hluboko". Ráda bych si jednou přečetla o trpaslících, jimž se stalo osudným, že nekopali dost hluboko. Ta mě rozčilovala, protože velká část je o pěkném výletu přes les a konec se pak odehrál dost rychle. Obávám se, že abych si tu knihu víc užila, muselo by v ní povídek ze Slengu být aspoň deset.