Pokoj
Emma Donoghue
Pro pětiletého Jacka je Pokoj celým světem. Je to místo, kde se narodil, kde vyrůstá, kde žije v bezpečí se svou Mami. Celý den si hrají, učí se, cvičí nebo si čtou. V noci ho Mami ukládá do bezpečí Skříně. To proto, aby ho neviděl Čert, který za ní občas v noci přichází... Jack má z Čerta strach. Pro Jackovu mladou matku je Pokoj vězením. Díky odhodlání, vynalézavosti a nekonečné mateřské lásce se jí podařilo vytvořit pro Jacka život, v kterém si neuvědomuje jeho hranice. Pro ni se však staly nesnesitelnými. Vymyslí proto odvážný plán útěku, ve kterém se spolehne na statečnost svého syna a velkou dávku štěstí. Ani ona sama si neuvědomuje, jak moc je nepřipravená na to, že by plán skutečně fungoval. Když se však jejich izolovaný svět otevře a Jack pozná, jaké je to Venku, začne klást otázky. Mnoho otázek... Jazykově vytříbený a tematicky ojedinělý román citlivě prozkoumává dětskou duši vystavenou extrémním podmínkám a klade otázky, které inspirují i děsí. Pokoj Emmy Donoghue byl v roce 2010 nominován v užším výběru na prestižní literární cenu Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
Room, 2010
více info...
Přidat komentář
Kniha, která mi uvízla v paměti. V době, kdy jsem ji četla, byl syn zhruba ve stejném věku jako Jack, možná proto mě tolik zasáhla. Originálně pojaté popisování skutečnosti malým chlapcem, který děsivé prostředí, kde žije se svou vězněnou matkou od narození, považuje za domov se vším všudy.
Viděla jsem film a neodolala knižní podobě. Psaní z pohledu malého kluka má své kouzlo, i když pak začínáme narážet na dění, kterého se Jack neúčastní, takže se moc nedozvíme. Taky není moc elegantně řešen oslí můstek, když Jack prezentuje rozhovor dospělých, aniž by mu rozuměl. To ho opravdu téma otce nezajímá?
Máme tu vlastně dvě knihy, jedna je o životě v izolaci s týranou matkou a druhá je o poznávání neznámého. Ale ani jedna část není detektivka nebo drama, je to příběh o tom, že člověk zvládne psychicky hodně, když má dobrou motivaci.
Opravdu originální příběh. Z počátku mi vadily Jackovy patvary slov, postupně jsem si ale na to zvykla a do příběhu se začetla. Mohu jen doporučit.
Jak už tu píše hodně uživatelů, tím nejoriginálnějším na knize je fakt, že je psán z pohledu pětiletého chlapce odtrženého od reality a navíc i jeho vyjadřováním. Tím Donoghue sbírá nejvíc bodů, protože ačkoli chvíli trvá si na tento styl zvyknout, je výborně promyšlený a čtenáři nabízí úplně jiný pohled na věci, které jsou pro něj samozřejmé. Pozitivem je i to, že většina knihy se odehrává až poté, co Mami a Jack Pokoj opustí (a myslím, že to v tomto případě ani není spoiler), takže se autorka soustředí na psychologickou rovinu chlapcova poznávání pro něho neznámého světa, pokusy o jeho socializaci a seznamování s příbuznými a kdesi na pozadí se zároveň odehrává drama jeho matky, která po dlouholetém věznění není schopná ustát každodenní realitu a pozornost veřejnosti. Vše je psáno čtivě, děj má spád a jazyková forma je natolik originální, že si čtenář až později uvědomí, že v příběhu trochu hapruje logika (je těžko myslitelné, že by pětileté dítě nemuselo nikdy v životě k lékaři a ona pasivita matky je také těžko uvěřitelná), takže to při samotném čtení neřeší, což je jedině dobře. Nějakým způsobem originálních knih je hodně málo, Pokoj k nim ovšem rozhodně patří a i přes všechny drobné nedostatky funguje výborně a poodhaluje jen těžko představitelný život v zoufalých podmínkách, hlavně se ale zabývá tím, co se děje po "návratu do normálu", kde většina podobných příběhů končí. 80 % PS: Dík zaslouží i překlad, který je naprosto výborný.
Pokoj je příběhem natolik silným, že by si jej měl přečíst každý. Je totiž plný témat k zamyšlení - ať už je to mateřská láska, lidská krutost v různých podobách i pohled na náš svět. Velkou poklonu musím složit také překladatelce, protože Jackova pětiletá mluva a uvažování jsou přeloženy naprosto geniálně, byť si na ně musíte chvilku zvykat.
Nedokázala jsem se do toho začíst. Možná je to hezký příběh, ale vyžaduje to hodně soustředění, aby člověk pochopil, co má Jack na mysli. Odloženo po několika stranách.
Knížka se mi líbila, napínavý příběh se četl velmi svižně. Párkrát jsem se ale nad příběhem pozastavila, snažila si situaci představit a uvěřit jí. V některých chvílích mi příběh přišel až přitažený za vlasy. Jak to pětiletý Jack, pro kterého je celý svět v Pokoji, mohl všechno zvládnout... Pořád je to ale skvělý román, který stojí za přečtení a nerada bych od něj někoho odrazovala :) Právě pohled pětiletého vypravěče dělá příběh tak zajímavým.
Úchvatné! To jsem si řekla při dočtení posledního řádku knihy. Nečetla jsem anotace, tak jsem ze začátku tápala a říkala si, co to je?, to asi nedám! Zvědavost byla silnější a nakonec se z toho vyloupl jedinečný zážitek, zásluhu má na tom i skvělý překlad. ....vžuuum...
Začátek byl těžký, než si člověk zvykl na neobvyklý styl psaní, vyprávěný pětiletým Jackem. Ale jak děj pokračuje, jste vtaženi do naprosto neobvyklého příběhu, při kterém vám leckdy až přebíhá mráz po zádech a říkáte si, zda je vlastně tohle všechno možné. Bere vás to za srdce a zcela pohltí. Líčení života venku po útěku z Pokoje je poté pro nás silným psychologickým zážitkem, kdy si uvědomujeme, že všechny ty maličkosti, jenž považujeme za samozřejmost, jsou vlastně malým zázrakem. Jak říká malý Jack: "Všimnu si, že ve světě mají lidi skoro pořád stres a nemají čas. V Pokoji jsme já a Mami měli čas na všechno. Asi je času hodně málo, když má vystačit na celý svět. A dospělí děti asi nemají moc rádi, dokonce ani rodiče. Nechtějí si s nimi doopravdovsky hrát, radši pijí kávu a mluví s jinými dospělými. Někdy nějaké malé dítě brečí a jeho Mami ho ani neslyší..."
Až na druhý pokus. Při prvním mi vadil Jack. Při druhým mi vadila Mami :D ale jinak to je docela hezký. Jsem v půlce. Trochu Malá Velká Británie (kojení) :D to mi přijde v pěti letech nechutný - kojit dítě. Ale tak spousta lidí má různé úchylky. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Doufám, že na konci všichni umřou ♥
Hodně těžké čtení. Pokud se nepřenesete přes 'ono' zvláštní psaní, přes popis pětiletého kluka, pak nejspíš ani knihu nedočtete. Já Pokoj četla na několik pokusů a teprve napotřetí jsem se do děje ponořila a na výpravu malého Jacka jsem si zvykla. Jsem opravdu ráda, že jsem se donutila knihu přečíst, protože se jedná o opravdu silný příběh malého chlapce a jeho mami. Příběh je protkaný touhou žít, přežít, nalhávat si, ale hlavně milovat. Co všechno se dá snést? A s čím vším se člověk musí vypořádat, když je najednou všechno jinak?
Takhle hluboký čtenářský zážitek ve mně ještě žádná kniha nevyvolala. Bylo to drsné, smutné a díky tomu, že to celé vyprávěl pětiletý chlapec, hodně realistické. Když jsem zrovna neměla knihu v ruce a nečetla ji, pořád jsem na příběh musela myslet. Jsem zvědavá na filmové zpracování.
Napísať zaujímavý a súčasne uveriteľný príbeh očami škôlkara je ťažké. Situáciu neuľahčuje ani skutočnosť, že takéto malé deti ešte nemávajú nijaký cieľ, život pre ne len tak plynie. Postava bez cieľa je v literatúre vo všeobecnosti katastrofa. Ale v tomto prípade napodiv funguje aj takýto bezcieľny príbeh.
Dobre vystihnuté sú oba aspekty Jackovej výnimočnosti – detskosť aj určitá, nazvime to, narušenosť spôsobená celoživotnou izoláciou. Napriek celkove dobrému zvládnutiu psychológie som však predsa len narazila na niekoľko nedôveryhodností. Myslím si, že chlapec, ktorý nikdy nepoznal nič iné než štyri steny, by zostal otvoreným priestorom absolútne ochromený. Druhá vec, ktorá mi prekážala, bol značný nedostatok empatie dospelých voči Jackovi potom, ako začal žiť vonku. Celkove je ale Izba nesporne veľmi zaujímavou knihou z iného súdka než väčšina.
Trvalo mi, než jsem se začetla. Vyprávení z pohledu pětiletého chlapce bylo zajímavé, ale tak úplně mi nesedělo. Přesto jsem knihu četla se zvědavostí.
Moc se mi líbilo vyprávění z pohledu chlapce. Klobouk dolů před překladatelkou. Bylo to něco jiného...
A scénu s kobercem jsem s napětím hltala...
Za mě hodně zajímavý psychologický počin a doporučuji.
Já nevím, dala bych tři a půl hvězdy, kdyby to šlo. Hezky odvyprávěno z pohledu malého Jacka, ale ráda bych trochu víc napětí. A furt mi vrtá v hlavě otázka, proč Mami nezkoušela přijít na kód?
Knížku jsem vzala do ruky až poté, co jsem viděla film.
Ačkoli jsem tedy věděla spoustu věcí včetně toho, zda se Jackovi s Mami podaří dostat se z pokoje pryč, četla jsem knihu s napjatým očekáváním.
Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na způsob vyprávění z pohledu pětiletého chlapce. Kniha je opravdu zajímavě napsaná a určitě ji doporučuji k přečtení.
Popis jakoby z ruky malého chlapce byl velmi uvěřitelný a drastické posáže se tím dali rafinovaně skrýt.
Hodně zajímavá kniha. Pár stránek mi trvalo začtení, cca od poloviny jsem se nemohla odtrhnout...