Pokoj bez dveří
Karolina Tůmová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405213/bmid_pokoj-bez-dveri-b0M-405213.jpg
4
101
101
Tři ženy jednoho rodu, tři osudy, tři různá období historie. Ústředním symbolem vyprávění, které se odehrává ve století 17., za 2. světové války a v současnosti, je vzácný starožitný prsten, jenž je v rodině předáván z generace na generaci. Moderní dívka ho nachází v rodinné šperkovnici a pouští se do pátrání po jeho historii. Postupně odhaluje příběhy žen své rodiny, štěstí i tragédie, které je provázely, a dopátrává se kořenů, z nichž vzešla... celý text
Přidat komentář
Mám ráda, když se prolínají historická období a toto je kniha od další české autorky, která mě mile překvapila. Příběh byl zajímavý od začátku až do konce a autorka je opravdu výborná vypravěčka. Těším se na její další knihu.
(SPOILER) Čtivý román, který je spíše určen ženám než mužům, přesto mě celkem bavil. Stejně jako jiní se mi nejvíce líbil "hlavní" děj, jenž se "motá" kolem Emy (tento děj se týká zejména období druhé světové války a toho, co bylo bezprostředně před ní a pak také po roce 1948). Moc se mi ale nelíbí jednostranný názor autorky na sociální vrstvy společnosti. Na některých stránkách jednoznačně straní "úspěšným" lidem a smetánce. Autoři budovatelských románů používali naprosto opačné zjednodušování. Alespoň, že ten první manžel Emy neodpovídá autorčině náhledu.
Kniha mě úplně pohltila. Nejvíc příběh Emy nemohla jsem přestat číst. Nechci čist knihy o válce,ale tato mě úplně dostala a říkám znova nerada čtu o válce,je mi z toho pak úplně nanic
Konečně jsem se dočetla až na konec knížky. Postava Marie příběh zahajuje, Anna uzavírá. Z příběhu tří žen je největší prostor věnovaný postavě Emy. Hodně mi vadilo, jak Ema svými kroky a chováním, vzhledem k probíhající válce, ohrožuje mnoho dalších lidí. Některé momenty v knize byly sice pěkné, ale celkově hodnotím jako průměr.
Hezký příběh, který rychle plynul. Všechny tři dějové linky zajímavé, o Emě se mi líbila nejvíc.
Musím říct, že v první polovině jsem se do čtení musela nutit. Ale v té druhé už to frčelo. Na plný počet hvězdiček to není, ale s hrdinkami jsem byla ráda.
Kniha mě zaujala podobným konceptem jako nedávno přečtená kniha Jojo Moyesové "Dívka, již jsi tu zanechal". Také v ní se střídají osudy tentokrát 3 žen žijících v různých stoletích. Po knize, kterou jsem četla jako první, byla pro mě tato trochu zklamáním. Zajímavé téma mohlo být lépe zpracované, ale přesto jsem ji přečetla celou a druhá polovina mi nedovolila knihu odložit.
Mě se to moc líbilo.Mám ráda české spisovatelky a tahle kniha se opravdu povedla.
Jsou to tři příběhy jedné rodiny v různých dobách, které spojuje prsten. Kniha se čte dobře, je sice napsaná takovým jednoduchým zvláštním způsobem bez přímé řeči jako deník, přesto za mně dobrý.
Knihu jsem si chtěla dlouho přečíst, ale nakonec jsem byla zklamaná. Někde takové nedotažené, někde nepochopitelné, ale přečíst se to dalo.
Námět knihy je zajímavý, ale jeho literární zpracování mi připadá velmi slabé, neumělé. Autorka vše jen popisuje, zbytečně detailně vysvětluje, hodnotí - nic nenechává na čtenáři, sama určuje, co si má čtenář myslet. Plně se ztotožňuji s hodnocením čtenářky Nugát57, ať už jde o Emu, kterou (na rozdíl od autorky) vidím jen jako sobeckou, rozmazlenou dcerušku bohatýcvh rodičů, která musí mít vždy (hned, teď, okamžitě) všechno, co si umane, bez ohledu na to, jestli by to mohlo někomu ublížit, tak i o fotografii z roku 1795 nebo viržinka, která kouřil prostý venkovan v první polovině 19. století. A nepřesností je v knize víc. Přestože jsem se na základě popisku na obálce knihy na ni moc těšila, nakonec její čtení musím bohužel označit za ztrátu času.
Kniha se mi líbila.Přečteno za pár minut.Pointa příběhu byla jasná a kdo to nepochopil,má smůlu.
Jak už tady bylo několikrát řečeno - chvíli trvá, než se člověk začte, prostě příliš úvah a popisů, žádné dialogy. Téma sice výborné, bohužel málo rozvinuté, čekala jsem víc. Píše se zde o statečnosti žen jednoho rodu, ale zrovna tohle se zde podle mne moc neprojevuje. Převládájící příběh Emy sice někdo může brát jako projev statečnosti, já ji však považuji za lehkomyslnou a zbytečně riskující nejen svůj život, ale především životy jiných lidí, a že odejde v době války od vlastního dítěte, už vůbec nechápu. Všimla jsem si také nepřesností, které mi v knížkách někdy docela vadí: Marie se sotva mohla dívat v r. 1860 na fotku, na níž byla asi dvouletá (první fotografie 1826), a viržinka, která údajně její otec Jan rád kouřil, k nám přišla cca před 140-150 let, takže tohle rovněž nějak nesedí...
Na začátku knihy jsem se musela trochu do čtení nutit, ale nakonec mne zaujal příběh a knihu jsem neodložila.
Zajímavý příběh, mohlo být více rozpracované. Ema mě teda moc sympatická nebyla, trochu sebestředné, rozmazlené dítě.
Ten začátek... nevím, nezabíral. Ale pak mě příběh chytil! Jen si ji koukejte přečíst ;-)
Zachyceni osudu jednoho neobvykleho rodinneho prstenu napric nekolika generacemi zen je uzasne tema. Bohuzel by zaslouzilo dukladnejsi rozpracovani obzvlaste v prvni polovine knihy. V druhe me kniha bavila mnohem vice asi i proto, ze se autorka vice rozepsala. Za sebe, jako vasnivou ctenarku, ale literarniho lajka, je skoda, ze se autorka nevratila po poslednich radcich na zacatek a ten jeste nedopilovala.
Pokoj bez dveří
V hlavní roli prsten, o kterém jsme se nedozvěděli skoro nic podstatného, i když je důležitou součástí knižního děje. Knížka byla pro mě chaotická, nadnesená, ani mě moc nebavila. Dočetla jsem, ale rozhodně se k ní vracet nebudu.