Pokolení starců
Brian Wilson Aldiss
Svět stižený jadernou katastrofou, po které následovaly lokální války, hladomor a smrtící epidemie, se musí vypořádat s dosud největším protivenstvím – ztrátou lidské schopnosti reprodukce. Zatímco poslední zbytky lidstva nezadržitelně stárnou, Země se propadá do beznaděje a plíživého, všudypřítomného rozkladu. Každý se s tím vyrovnává po svém, ať už jde o uzavření se do vlastního ponurého ticha nebo naopak ztrátou veškerých civilizačních zábran. Pocit marnosti, odevzdanosti a melancholie prostupuje vším kolem padesátiletého hrdiny příběhu, jenž je mezi pomalu umírajícími vlastně mladíkem... Brian Wilson Aldiss završil románem Pokolení starců své první tvůrčí období. Počínaje románem Nonstop přes Skleník a Temné světelné roky se na přelomu padesátých a šedesátých let stal patrně nejpopulárnějším autorem science fiction. Jeho knihy zůstaly čtivé dodnes.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Laser-books (Laser)Originální název:
Greybeard, 1964
více info...
Přidat komentář
Druhá Aldissova kniha, kterou jsem zkusila, druhá, kterou jsem nedočetla. Žádná z postav mě nezaujala. Základní myšlenka je samozřejmě atraktivní, ale zpracování mě neoslovilo. Postavy si mě ničím nezískaly. Představa, že by se společnost takto rozpadla kvůli globální neplodnosti mi přijde nepřesvědčivá. Je logické, že životní úroveň by se postupně zhoršovala, ale nezdá se mi pravděpodobné, že by tak záhy přestaly fungovat státy. Vlády by spíše než síť pozorovatelů postupujícího šílenství dávaly dohromady osoby, kterým zůstala plodnost zachována. Prostoru pro dystopické postapo by bylo i tak dost.
Spíš zklamání. Miliontá Aldissova variace na téma "hlavní hrdina se vydává na pouť a my spolu s ním objevujeme svět". Jenže zdejší putování postapokalyptickým světem, kde nejsou děti, starci se maskují za mladíky apod., nefunguje. Není to vůbec uvěřitelné. Dejte si spíš Potomky lidí P. D. Jamesové nebo Cormacovu Cesta.
Aldiss je v zahraničí uznávanou kapacitou a myslím, že i u nás. Tohle je jedna z jeho dřívějších knih, docela čtivé, pokud chtěl Aldiss vyjádřit nějakou hlubší úvahu, tak tady to není tak zcela patrné, ale hloubat se nad tím nemusí. Na takový lehký průměr to stačí.
Po prečítaní mi je stále záhadou, čo vlastne chcel spisovateľ touto knihou povedať alebo odkázať alebo čokoľvek iné, čo mal v úmysle. Mne to zostalo dokonalo skryté a pritom sa román čítal set sakra dobre. Niektorí spisovatelia majú dar zaujať aj vtedy, keď píšu tak povediac o ničom. A môj dojem z Pokolenia starcov je presne taký nijaký, akoby o ničom, hoci je primárne humánny a je to z textu cítiť. Pritom post-apokalyptický svet je vždy dobrým námetom a dá sa v ňom vystavať hocijaký príbeh, predstavivosť tu v podstate nemá hraníc. Nevadí, moje druhé stretnutie s Aldissom nedopadlo najlepšie, ale aj po zlom rande môže vzniknúť dobrý vzťah. Aldiss jednoducho písať vedel (hoci aj o ničom) a ja sa s ním na stránkach inej jeho knihy rád stretnem.
Postapokalyptický román z pera mistra žánru.
Nahořklý, mírně nudný, bez náboje a napětí, spějíc k optimistickému konci, který nikterak nevyváží zatuchlost děje.
Příběh negraduje a neskrývá tajemství, které je pro žánr sci-fi tak specifické. Ani jisté filozofické úvahy neuspokojí hladového čtenáře natolik, aby knihu hodnotil nějak výjimečně.
B.W. Aldiss zde nedominuje jako v jiných svých románech.
Vyčkávající styl vyprávění rozmazává ostrůvky zájmu v lhostejnost.
Přesto jsem se prokousal až k zmiňovanému závěru, přičemž jsem již ani nedoufal v jeho grandióznost.
Přemítám nad tím, čeho chtěl držitel Řádu britského impéria tímto románem dosáhnout.
Protože jeho ostatní tvorba, kvůli které jeho romány tak rád čtu, je naprosto odlišná od tohoto titulu.
Tím chci upozornit na fakt, že B.W.Aldisse rozhodně stojí za to číst!!
Bavilo a lehce překvapovalo, že se to neodebíralo takovým směrem, jaký jsem čekal. Ale na druhou stranu nic přelomového. Varianta Potomků lidí nebo Cesty.
Anotace knihy slibuje klasické SF téma, kterému kniha dostála. Není tu žádná převratná myšlenka (jako např. v Nonstop), prostě zamyšlení, co by se asi dělo, kdyby se přestaly rodit děti. V souvislosti s tím mi přichází na mysl Clarkův Konec dětství, ale to byla úplně jiná liga. Tady je prostě příběh s postavami, které jednají dle dané situace. Ve výsledku to není špatné, ale ne lepší než průměr.
Vcelku slabší, neustálé přeskakování v čase ději také nepřispělo. Po takových bombách jako Nostop a Skleník je to zklamání.
Na mě kniha působila mile. Dobře se mi četla a je příjemné, když občas kniha končí i optimisticky... ;-)
Dost slaba kniha. Hranostaje a jazvece su asi najvacsie nebezpecenstvo ktoreho sa hrdinovia boja az je to komicke nie strasne, ludia su na seba pomerne dobri. Autor opisuje nejaky bezvyznamny zivot Sedivousa a ludi okolo neho. Jeho pribeh sa celkom nelogicky dostava do dalekej minulosti kde Aldiss donekonecna vysvetluje co sa vlastne stalo ze ludia stratili schopnost mnozit sa, hladali zmysel zivota v magii, vojne, roznych nabozenstvach a podobne. Vlada USA namiesto hladania plodnych ludi radsej zacala zbierat udaje o rozpade spolocnosti to akoze ak nase kosti najdu mimozemstania aspon budu vediet co sa stalo... Dej ide nejasnym smerom bez ciela, zase tie hranostaje, potom znova nejaky divny odskok do minulosti... Nakoniec, je kniha dokonca aj trosku napinava a mozno ludstvo predsa dostane druhu sancu... mozno za odmenu ked uz sa citatel preluska az ku koncu... Myslim ze tato kniha, alebo podobna, bola predlohou pre Cuaronov film potomkovia ludi. Film bol skvely.
Docela příjemné překvapení pro mne jako čtenáře B. Aldisse. Asi jeho nejhumanističtější kniha. Žádná převratná myšlenka v ní není obsažena, ale jen ta takřka nejprostší, která nikdy nebude dosti opakována, aby se nemusela opakovat znovu - že i třeba po pádu civilizace je možné žít důstojný život pokud na světě máte koho milovat a koho mít za přítele.
Po prečítaní knihy som mal dojem, ako keby autor chcel opísať to, ako bude svet, alebo skôr Anglicko vyzerať bez činnosti ľudí a postavy len využil ako kulisu, aby to bolo vôbec o niekom. Ako keby som pozeral dokument Svet bez ľudí...
Postavy sa mi zdajú ploché a o ich vnútornom svete som sa veľa nedozvedel. Keď kniha skončila, nemal som ten zvláštny smutný pocit, že mi za ňou bude smutno. Na oddychové čítanie pre fanúšikov post-apo.
Autorovy další knížky
1989 | Nonstop |
1992 | Helikonie - Jaro |
1997 | Helikonie – Léto |
2018 | Skleník |
1999 | Helikonie – Zima |
Knihu jsem četl poprvé, ale jsem měl neustále pocit, že čtu něco, co jsem už v různých variacích četl. Pak jsem si uvědomil, že řada knih s touto tématikou má podobný děj, jen důvod kolapsu světa se liší. Mnoho autorů se touto klasikou inspirovalo, proto se vytratil pocit originality. Postupné putování bylo podobně ubíjející jako u jiných titulů, zde o to pomalejší děj bez větších dramatických zvratů násobilo nudu. Ano, je to kniha, která byla v době vydání ojedinělá, zub času a následující díla se však na mém zážitku podepsalo. Kdo nemá tolik postapo knih načteno, si knihu užije více, ale v žánru je tolik titulů, že bude stále těžší najít originální dílo vystupující z řady.