Pokrývač
Miloň Čepelka
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477653/bmid_pokryvac-Cr0-477653.jpg
4
43
43
V novele Pokrývač se Miloň Čepelka ohlíží do dob husákovské normalizace, kdy si lidé s uměleckými ambicemi v tzv. šedé zóně namlouvali, že přes všechny strachy a úhybné manévry mají své životy pod kontrolou. Příběh s podtitulem Obrazy ze života ing. Řezníčka, vyprávěný s ironickým nadhledem, je autorovým holdem češtině, slovně i stylisticky tak rozmanité.... celý text
Přidat komentář
Jednoduchý, nekomplikovaný příběh ze života převážně v sedmdesátkách a osmdesátkách v dobách reál socialismu. Autor dokáže takříkajíc ťuknout hřebík na hlavičku a vybrat ke svému vyprávění opravdu to nejdůležitější tak, aby si čtenář mohl plasticky představit, jak jsme v té době žili, co bylo pro nás důležité, jaké životní radosti pro nás byly dostupné. K tomu autorův báječný vyprávěčský styl a úžasná čeština. Prostě, tuhle knihu jsem četl moc rád.
Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na autorův styl psaní. A když jsem si konečně zvykla, tak byl najednou rychlý konec.
Posloucháno jako audio kniha, načteno autorem. Zajímavé vyprávění z dob normalizace. Jednoduchý příběh se spoustou absurdních situací které tato doba přinášela.
Inženýrovi se tak nějak přihodilo, že se na něj vrhla kultura a zcela ho ovinula svými chapadly, až on chudák přestal rozlišovat mezi tím co je a tím, co není. Rozhodně mi to připomnělo cestování "na oblasti", kde se hrálo, co se ve velkých městech hrát nemohlo, protože soudruh předpokládal, že v Kolíně jsou samí neandrtálci a ty nelze nevhodnostmi kontaminovat. Inu, krásné dny našeho mládí...
Poslouchal jsem jako audioknihu namluvenou samotným autorem a byl to velmi příjemný, zajímavý a poutavý zážitek
Chvilku mi trvalo, než mě ta knížka chytla. Nevím, zda jsem byl sám nesoustředěný, nebo byl začátek komplikovanější. Po pár kapitolách se vše rozběhlo poměrně zajímavě a vadil mi zase až náhlý závěr. Celkově však příjemné čtení s hezkou češtinou.
Návrat do doby, kterou jsem naštěstí prožila pouze ve svém dětství. Příběh plný absurdních situací, které tato doba příkazů a zákazů každodenně přinášela. Až na samotný závěr, který mi přišel malinko uspěchaný, jsem byla s touto knížečkou spokojená. Audioknihu velice slušně načetl sám autor.
Podobně jako u kolegy Svěráka je i čtení Miloně Čepelky jedna velká radost (ta krásná čeština!). Příběh nijak zvlášť komplikovaný, ale to od sto třiceti pěti stran snad ani nelze chtít. Zkrátka kdyby snad na vás šel nějaký splín, tady Pokrývač ví jak na něj.
Miloně Čepelku mám moc rád a velmi si ho vážím. Baví mne svou poctivostí, láskou k jazyku, tím že je ze staré školy a na nic si nehraje, ale přitom se nebojí do svých knih vtáhnout i erotiku a to pěkně od podlahy.
Tohle vše se objevuje i v aktuálním “Pokrývači”, příběhu člověka, který svůj život prožil v reálném socialismu a tak se musí prát se všemi jeho nástrahami.
Řezníček, hlavní postava příběhu je normální člověk s chybama, tak trochu antihrdina, kterému osud přihrává do života různé překážky a on je někdy přeskočí, někdy o ně zakopne, jindy je podleze.
Čepelkovi se povedlo jeho překrásnou češtinou velmi pěkně vykreslit onu debilní dobu, kdy lidé dělali věci ne proto, že by chtěli, ale protože do nich byli vmanipulováni z nejrůznějších stran a tak se tím socialismem prodírají jak mohou.
A tak tu ukazuje, že třeba podepsat Antichartu mohl člověk nejen proto, že byl dobytek, ale taky z lenosti, ze strachu, ze setrvačnosti nebo i proto, aby někoho ochránil. Prostě nic není černobílý.
A tak bych tu čtivou knihu doporučil hlavně těm, kteří náš socialismus nezažili, ale rádi by si do něj udělali exkurzi. Protože tenhle příběh se fakt klidně mohl stát.
Dobou a celkovým laděním mi to docela připomnělo Hendrixovu kytaru. A ač se mi knížka líbí, ve srovnání s Hendrixovou kytarou se mi líbí o kousek míň. Možná je to tím, že je prostě kratší. Bylo to ale pěkné počtení.
Na knížku jsem se těšil. A přečetl ji jedním dechem. Ale ten dech byl nečekaně dlouhý. Možná jsem se dlouho seznamoval s autorovou formou psaní. A ten příběh je.. veselý, i vlastně těžký a vážný. A tak dobře uvěřitelný. Panejo!
Pan Čepelka je prostě Mistr písmenek. Mě ta jeho úsporná květnatost moc baví.
Jen mám pocit, že jeho paní musí mít svatozář, to sexuální puzení v každé knize leccos napovídá :-)
"Pro svatého Lenina..." krásná čeština, svižná, zapomenutá i nová. Ve chvílích, kdy si myslíme, že máme život pevně ve svých rukách, bývá tomu právě naopak. Napínavé, moudré, originální jako v každé páně Čepelkově novele, ovšem pokaždé jinými cestami.
Štítky knihy
Československo normalizace (1969-1989) socialismus ze života ironie Gustáv Husák, 1913-1991 české rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Míjím se s měsícem |
| 2016 | Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech |
| 2009 | Deník haiku |
| 2012 | Deník haiku 2 |
| 2008 |  Příliš mnoho pohřbů aneb Když květiny promluví |
Se vší úctou k oblíbenému Čepelkovi a k mnoha nesporným kvalitám, které jeho Pokrývač má - ať už pro vyzdvihované jazykové hrátky či některé příběhové momenty, především samotný nápad, který je shrnut již v titulu knihy, tak se obávám, že je to v jádru o velice prostý obraz z života a nic víc. Ne že by kniha ono víc slibovala, ale já si od trávení volného času literaturou slibuji víc. Cením pokrývačského řemesla, cením Řezníčkovo samotářství a nerozhodnost ve vztazích, cením frivolní umělecký pár, ale to je možná těch pár věcí, které mohu zmínit.