Deník haiku přehled

29.09.2021

„Našel jsem tvůj vlas,
uvízlý na polštáři.
Nádherně září.
*
Hlava varuje:
jsi pro ni sotva šašek.
A srdce: Tak ať!"

Přečteno v návaznosti na knížku „Podivuhodný život osamělého pošťáka“ (ano, verše haiku) a taky tak trochu v souvislosti s nedávnými autorovými pětaosmdesátinami.
Téma překvapilo, láska, tajná láska, nerovná láska, stárnutí, osamělost…
Autor sám říká, že jde o verše vzbuzené „vzpomínkou, zkušeností, myšlenkou, četbou, fantazií, bolestí i radostí.“ Ale já si stejně myslím, že nejsilnější verše jsou ovlivněny vlastním prožitkem… Takže mě vlastně překvapil tak trochu i autor sám - cimrmanovský herec (že, mamko…), glosátor, básník, spisovatel a taky skromný, v civilu vlastně zcela nenápadný člověk, s odzbrojujícím milým úsměvem, jak ho pamatuju nejen z divadla, ale i z dalších setkání či vystoupení.

Tak hodně štěstí do dalších let, pane Čepelko…