Pokušení a pomsta
Zdeněk Pošíval
Hrdinkou romantického románu s kriminálními prvky, jehož děj se odehrává v 17. století, je míšenka, zplozená z hříšného vztahu české děvečky a maurského zajatce. Děj knihy se odvíjí na Pelhřimovsku v době třicetileté války. Fiktivní příběh je protkán skutečnými osobami, které existovaly. Autor vychází z poznámek, které se v jeho rodě uchovaly. Babička je nalezla v podkroví statku na Dudíně, odkud pocházel rod Straků, kam je děj knihy situován. Vylíčeno je i to, proč se Češi bránili švédskému tažení.... celý text
Přidat komentář
Děj se odehrává na statku na Pelhřimovsku kde děvečka zplodila dceru s maurským zajatcem.Příběh se odvíjí od života této míšenky.
Další pěkný příběh od tohoto autora, ikdyž trochu slabší než příběhy zemana Jožíka Bukovského, které jsem četl dříve.
Za mne asi nejslabší z Pošívalových historických detektivek ze stejného prostředí, které jsem četla (tj. Satanovi koně a jejich volná pokračování s Jožíkem Bukovským). Podobně jako u ostatních i zde autor pracuje s vyprávěním ve více časových rovinách a navíc ještě střídá vyprávění ve třetí a první osobě, ale připadalo mi, že tentokrát to nějak nefunguje. Napětí nic moc, zápletka mě příliš nezaujala a některé motivy jako bych už u Pošívala viděla dříve. Na druhou stranu úplně špatné to není, autor pěkně pracuje s prostředím, jazykem a netečou tu potoky krve. Ve srovnání s jinými autory českých historických detektivek lepší průměr.
On je to vlastně jakýsi prequel k "satanské sérii", pouze bez "hlavního vyšetřovatele" Jožíka Bukovského, který v době příběhu byl ještě na houbách. Odehrává se ve stejné lokalitě na Pelhřimovsku, zeman Jakub Straka z Dudína i jeho stádo plaváků je v té sérii několikrát zmíněno, stádo nakonec skončilo právě na Bukově.
Autor bohužel není v historické literatuře žádný profík, ve srovnání s českými mistry žánru vychází jako politováníhodný amatér. A to nemluvím o žádné Loukotkové, Vaňkové či třeba Vladimíru Neffovi, bohužel ani v podškatulce historických detektivek, na kterou tato kniha i následná pentalogie aspiruje, nemá na současné autory typu Niedla nebo Bauera ani omylem. O Vondruškovi pochopitelně nemá smysl se zmiňovat.
Bývá zvykem v historické literatuře používat alespoň v přímé řeči poněkud archaizující jazyk, samozřejmě ne autentickou staročeštinu, se kterou by si značná část čtenářů bez slovníku neporadila. Autor ho bohužel nezná a přimíchání několika archaických výrazů do jinak běžné hovorové "pražské" češtiny působí často dost násilně. Např. "krahová voda", což je prý lokální výraz pro ledovou, se opakuje nesčíslněkrát a to zdaleka ne jen v přímé řeči. Bohudík v této knize autor ještě neznal slovo "žeť", což je prý zase lokální výraz pro přitakání, kterým v pentalogii vysloveně hýří.
Obálka, o které se zmiňuje Bezantina, je samozřejmě dost hrozná, patrně amatérská fotomontáž, aby se ušetřilo za grafika. Horší je pravděpodobná neexistence redaktora již zaniklého nakladatelství AGAVE. Nejde o pravopis nebo gramatiku, autor (1937 - 2013) je starší generace, takže tyto nyní tak časté chyby nedělá. Spíš trošku zapomíná... Od začátku víme, že Dorota má jediného synka Kubíka a dost. Ovšem ke konci se několikrát mluví o jejích dětech, dokonce i sama Dorota to říká. Kdyby někdo knihu redigoval, snad by si toho všiml.
Nechci samozřejmě nikoho od čtení odrazovat. Ačkoliv jsem při čtení mnohokrát skřípal zuby, knihu jsem dočetl a celkem se líbila. I když se autor v tomto žánru výše uvedeným pánům (i některým neuvedeným - a samozřejmě i dámám včetně mnou nově objevené Zuzany Koubkové) nemůže rovnat, přesto se mi kniha četla dobře, příběh byl uvěřitelný a závěr nenásilný a lidský. Kdyby Pánbůh dal a takových knih bylo víc.
Hodnotím třemi hvězdičkami. Autore, promiňte, ale pět má Vondruška a po čtyřech pár těch ostatních... :-)
Pěkný historický příběh, s dějem ne nepodobným autorové sérií "satanových" detektivek. Jediné co musím vytknout je příšerná obálka knihy - lascivně se tvářící žena s hradní siluetou v popředí nedává tušit historicky reálnou detektivku, ale spíše nějaký trapný romanticko-erotický románek z červené knihovny.. Obálku prostě nakladatelství těžce nezvládlo..
Autorovy další knížky
2010 | Satanovy chvíle |
2005 | Satanovo jaro |
2015 | Satanovi koně |
1998 | Vražedný týden |
2012 | Zakázané doteky |
Opět výborná kniha pana Pošívala. Může se zdát víc nepřehledná kvůli více časovým rovinám příběhu. To by mohlo trochu vadit detektivní složce, ale ta v tomto případě nemá úplně tu hlavní úlohu. Tou jsou životní nelehké osudy všech hlavních hrdinů doplněné filosofováním o duši, osudu, Bohu, vině a trestu atd.
Atmosféra opět velmi autentická, příběh propracovaný a jazyk precizní. Na rozdíl od uživatele petrxx11 stavím tuto knihu pana Pošívala o kus výš než tvorbu pánů Bauera nebo Niedla. Co jsem od nich zatím četl, tak byly hektické dobrodružné příběhy pro starší žáky.
Ale nesmyslu s více dětmi jsem si všiml též :)