Pokušení nevinnosti
Pascal Bruckner
Člověk čelí v moderním světě mnoha nástrahám komercionalismu. Je ovlivňován a manipulován masovými médií a reklamou. Blahobyt je hlavním cílem a smyslem života, ale ve skutečnosti vede k apatii, pohodlnictví a otupělosti. Za své konání však každý z nás nese individuální odpovědnost. Ve své knize Pokušení nevinnosti se Pascal Bruckner snaží analyzovat všudypřítomnou a neustále sílící tendenci jedince svalovat ze sebe vinu na druhé, na rodinu, na vrozené dispozice nebo třeba na politický režim. Není schopen nést osobní odpovědnost. V mezích, které mu skýtá svobodná společnost, a skutky, s nimiž si ve vztahu ke své osobnosti neví rady, projektuje na jiné konkrétní bytosti nebo abstraktní témata či jevy. Jde tedy o jistý paradox. Útěk před svobodou, po níž jedinec přirozeně touží a dožaduje se jí, avšak když jí dosáhne, neví si s ní rady. Tedy téma v postkomunistických zemích výsostně aktuální. Protože je Brucknerův text psán srozumitelným jazykem, přístupným každému čtenáři, může sloužit i k orientaci člověka v současném světě politického populismu, bezohlednosti, msty a nadřazování ekonomických zájmů nad humánními hodnotami.... celý text
Přidat komentář
Rozhodně dobrý impuls k přemýšlení. Některé úvahy jsou zajímavé, jiné už dnes byly mnohokrát rozpracovány. Jen některé části jsem nečetla vůbec - například pasáž o feminismu. To mi přišlo zastaralé.
Autorovy další knížky
2003 | Hořký měsíc |
2002 | Zloději krásy |
2009 | Můj malý manžel |
2006 | Láska k bližnímu |
2017 | Pokušení nevinnosti |
V průběhu čtení byl můj pocit, že úvahám cosi podstatného chybí, stále silnější. Až jsem v samotném závěru narazil na tvrzení, kterým mé podezření formuloval sám autor: "Výhradně demokracií a právním státem, jediným politickým systémem, který přerušuje řetěz nenávisti a pomstychtivosti a konflikty řeší v přesně vymezeném rámci..." Okamžitě se mi vybavil Voltairův Candide se svým přesvědčením, že "žijeme v tom nejlepším světě". Takový výchozí postoj brání univerzálnímu a do hloubky jdoucímu poznání, neboť omezuje danými hranicemi. Náš svět je vlastně v pořádku, jen sem tam něco nezafunguje... Opravdu? Já si nejsem tak jistý. Aniž bych pohrdal demokracií, potažmo právním státem, neodvažuji si své pojetí světa postavit do takto vymezených hranic.
A tak ačkoliv mnohé nastíněné myšlenky jsou velmi přesné, chvílemi i zžírající, doplňoval jsem si je i svými pochybnostmi. Zejména kapitola "Nevinnost kata (Viktimářská identita v srbské propagandě)", která nejvýrazněji přebíhá od filozofie k politologii, je nejslabší, neboť zřetelně fandí jedné straně (a Srbové to věru nejsou). Taková přesvědčení, vycházející z Candidova vědomí o nejlepším z možných světů, jsou roztroušena v celém textu.
Nicméně toto neubírá na zajímavosti myšlenek, knihou se nesporně lze inspirovat a určitě si zaslouží věnovat jí čas.